Keep busy living or keep busy dying...

30.9.2016

30. září 2016 v 22:09 | Tenal
Před čtyřmi měsíci se dva z mých známých dali dohromady. Už tehdy jsem věděl, že to byla katastrofa. Chybělo tam určité… duševní souznění. Nebyli si podobní. Pořádně si nerozuměli. Jejich osobnosti nebyli vhodné. Neposlouchali mě. Oba jsou teď na kolizním kurzu pro zničení svých životů. Spolu i individuálně.

Vedle toho, jiná známá, která měla slabou fobii z doteků lidí, a nikdy se k nikomu nepřiblížila, stihla přes prázdniny ukončit vysokou po prvním roce, najít si chlapa vyspat se s ním a rozhodnout se, že si ho vezme.

Do třetice, moje současná nejlepší kamarádka, je na kolizním kurzu také. Tenhle kurz je ale trochu jiný. Zatímco dva předchozí scénáře dostanou přes hubu do jednoho roku, a s trochou štěstí je to "naučí", ona bude pomalu kousek po kousku umírat, dokud se za deset let nepodívá do zrcadla. Nakonec zjistí, že je s manželem, který jí emocionálně zanedbává a ignoruje jenom proto, že nechce, aby dítě (možná už i děti) mělo rozvedené rodiče, a uvědomí si, že se jí podařilo v sobě za ta léta udusat vášeň a touhu, které by stále měla mít a že prošvihla tisíc a jeden zážitek, které mohla jinak stihnout.

Dnes, po tom co jsem si uvědomil, jak velký bordel se přibližuje do jejich životů, jsem si uvědomil, že i přes to, že pravděpodobně nikdy nebudu mít romantický vztah, tak jsem měl několik přátelství na život. I když nás vesmír odřízl a roztříštil, tak jsme se měli rádi, změnili jsme se navzájem. Byla mezi námi pravda a cit. Hádám, že to je víc, než někteří lidé získají z těch romantických vztahů. Hádám, že jsem byl v nadprůměru celou tu dobu, co jsem si stěžoval na samotu.

Je to ale prázdná útěcha. Nějak chci prostě víc. Možná jsem přeci jen chamtivý. Chci lásku, chci spřízněnou duši, chci někam patřit. Nechci se cítit sám. Moc velké nároky na život. Upřímní přátele jsou víc než většina lidí má a já si stěžuju a chci víc. CHCI VÍC KRUCINÁL!

*povzdech*

A tak plyne další den. Den plný fragile lives and shattered dreams…

Možná že zítřek bude lepší. *směje se* Ne, ani já tohle neumím říct s vážnou tváří. Sobota. Návštěva u otce. Ne ta nejhorší věc na světě. Určitě ale ne lepší než dnešek. Hm… možná neděle. Nebo pondělí. Přeci, některý den lepší být musí. Je matematicky nemožné, aby nebyl.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilma Ilma | 30. září 2016 v 22:25 | Reagovat

Chceš víc, přitom nechceš mnoho..
Svět je špatně nastavený. -_-

2 Hrobárka Hrobárka | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 14:56 | Reagovat

;-) Chce to len čas a nič viac :D klišé ale funguje. Ak nemáš čas, kúp si ho v obchode

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama