Keep busy living or keep busy dying...

Rozhovor

18. září 2016 v 3:54 | Tenal |  Něco jiného
Neexistující ruka mi padla na rameno.

Představa: "Bojíš se?"

Já: "Vždycky se bojím."

Představa: "Už jsi to ale dělal několikrát."

Já: "To neznamená, že se přestanu bát. Jenom to znamená, že jsem se několikrát překonal."

Představa: "No tak! Nikdo na tebe nemíří pistolí. Prostě se uvolni a jdi na to."

Já: "Možná bych tu pistoli bral radši. Víš kolik různých simulací, ve které na mě mířila pistole, jsem si už prošel? Chápat chování a reakce střelců je snadné po prvních pár pohledech. Tohle je ale jiné. Já nejsem jako ty. Nemůžu tohle dělat přirozeně jako ty. Tohle je tvůj obor."

Řekl jsem závistivě. Otočil jsem se k ní obličejem. Snažila se mě podpořit a já se choval jako idiot. Chvilku jsem se jí díval do očí, ale uhnul jsem. Styděl jsem se.

Já: "Omlouvám se. Prostě jsem nervózní."

Představa: "Chápu. To je v pořádku."

Pár momentů jsme jen seděli a pozorovali tiše okolí.

Představa: "Čím dřív to uděláš, tím dřív se mě budeš moct zbavit."

Já: "Já ale nevím, jestli se tě chci zbavit. Uklidňuješ mě."

Představa: "Vždyť víš, že tohle není vůbec zdravý. Musíš to nakonec zvládnout sám."

Já: "Zdravý? Jako bychom se rozhodovali podle toho co je zdravý. Kdybychom tohle dělali, tak ty studuješ psychologii v Praze a já na Oxfordu a nikdy jsme se nepotkali."

Představa: "A nebylo by to tak lepší?"

Já: "Ano. Ne. Možná. Já nevím."

Povzdech jsem si.

Já: "Štveš mě. Přestaň mě mást. Nemůžu tohle předpovědět přesně."

Představa: "Nikdo nevidí za rozhodnutí, která nechápe."

Já: "Tohle by nikdy neřekla. Ona tenhle film nezná, a jestli jo, tak ne tak dobře aby ho mohla citovat."

Zvedla se a posadila se za mnou. Škubl jsem sebou leknutím, když okolo mě obtočila své nohy i ruce, objala mě a položila svoji hlavu na rameno.

Představa: "Ne, neřekla by to, a neudělala by tohle. Já ale nejsem ona, zapomněls?"

Šeptala. Tohle se dělo často. Čím déle jsem ji nutil zůstat, tím více dělala to, co jsem chtěl a ne to co měla.

Představa: "Tak běž už. Věř mi, bude to v pořádku."

Nevědomky jsem vstal a zamířil k cíli.

Představa: "Hodně štěstí."

Usmála se na mě a zmizela ve vzduchu.

Soustředil jsem se, abych přenastavil svoji náladu na něco veselejšího. S novým, hřejivým, i když falešným úsměvem jsem vyrazil seznámit se s novými spolužáky.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 13:58 | Reagovat

Som prasa, znelo mi to totiž ako zápletka erotického filmu s nadpriemerným IQ :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama