Keep busy living or keep busy dying...

14.11.2016

14. listopadu 2016 v 13:19 | Tenal |  Nepravidelný deník
Hrozně to bolí. Potřebuju obejmout. Potřebuju slyšet, že nejsem sám. Nikdo mě ale neobejme. Nikdo nic neřekne. Nikdo tu není. Možná je to má chyba. Já už nevím. Můj mozek… všechno je přetížené. Nemůžu se soustředit. Nemůžu se podívat do očí. Zklamání.


Býval jsem "geniální" dítě. Všechno jsem uměl. Všechno jsem věděl. Dnes ale… Umím vůbec něco? Něco užitečného? Něco čím se mohu uživit? Něco?

Neumím se učit. Neumím se soustředit. Neumím psát. Studuji informatiku na pedagogické fakultě a neumím pořádně ani programovat, ani učit, ne že by obecně učitelé informatiky na středních školách uměli, ale přece. Ke každé schopnosti a znalosti, kterou mám, mi chybí půlka toho, co potřebuju, abych se tím mohl uživit.

Co vlastně chci? Chci pracovat v IT? Chci učit? Ne, vlastně nechci. Já chci mít přátele a chci cítit lásku. Já chci nebýt sám. Já chci patřit. Já chci cítit. Já chci rodinu.

Tak proč kurva studuju? Abych měl práci? K čemu mi to je, když budu navěky sám? Proč bych se měl snažit, když stejně budu sám? Proč bych měl existovat, když budu sám?

Všichni okolo jsou buď hluboko nade mnou, nebo hluboko pode mnou. Nejbližší člověk, kterého mám je tak vysoko, že by stejně mohl být na Mount Everestu. Ona si to nemyslí, ne. To ale nic nemění na pravdě. Není jediný aspekt života, ve kterém bychom byli na stejné úrovni. Hm. V jednom jsem asi lepší to ano. Mám víc volného času. Co na tom ale záleží? Žárlím na ni.

Já jsem nikdy necítil moc motivace. Nemám moc ambicí. Nepotřebuju být nejlepší. Nepotřebuju mít tituly. Ani nemusím být ten nejchytřejší v místnosti. Já bych chtěl jen někoho, koho můžu milovat. Tam mé ambice začínaly a končily od mých dvanácti let. Ona to všechno má, ale nejenom to. Má k tomu i skvělé studentské výsledky. Má schopnost se motivovat. Má toho tak moc a samozřejmě, spoustu toho obětovala. Já jsem toho nikdy nebyl schopný. Chyběla motivace. Nezáleželo mi na tom. Záleželo mi na tom cítit se milován.

Nemám ale nic z toho a musím se nutit každý den vylézt z postele, abych šel do školy, studoval 5 let obor, na kterém mi nezáleží, abych získal práci, na kterou jsem byl podle "standardů většiny škol" kvalifikovaný před dvěma lety. To všechno abych zbytek života mohl žít sám. S takovými vyhlídkami, jak se můžu přinutit k nějakému, jakémukoliv výkonu? To co chci, stejně nezískám, tak proč se kurva snažit?!

AHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHH

Něco ale musím dělat, ne? Pokud nemám sílu zemřít tak se musím nějak uživit. Proto dál chodím do školy. Dál se "učím". Ztrácím ale dech. Den za dnem na tom všem záleží míň a míň. Nakonec na tom možná záležet nebude. Nějaká prázdná, bezmyšlenkovitá práce mě přestane tolik děsit. Možná že prostě vlezu do nějakého Sony, nebo Panasonicu. Už jsem tam byl. Bylo to hnusný. Jestli se ale nepohnu tak nebudu mít moc na vybranou, že?

Ne, nechci to tak. I don't wanna be going through the motions. Jen kdybych měl kapku naděje a cítil se naživu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama