Keep busy living or keep busy dying...

18.11.2016

18. listopadu 2016 v 3:40 | Tenal |  Nepravidelný deník
V angličtině existuje jisté "neoficiální" přísloví… fráze vystihující mé pocity. Doslova přeloženo: "Občas to co chci slyšet je přesně to, co slyšet nechci." V češtině to nemá ten správný zvuk, ale to je možná mým zvykem. Jde o situaci, kdy zastáváte dva různé názory, a když vám někdo řekne, že ten jeden názor je správný, tak si najednou uvědomíte, že se vám zas až tak moc nelíbil. Nevím, možná bych reagoval stejně, i kdyby mi potvrzovali ten druhý názor. Možná jsem podcenil chápavost, pragmatičnost a moralitu té hrstky, které jsem se ptal na radu. Tak nějak jsem předpokládal, že Ježek bude buď mlčet, nebo řekne ne. I ona ale řekla ano. V ten moment mi to nijak moc nevadilo, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to nějak vadí. Proč mi to vadí? Proč mi to vadí? Proč?


Chtěl jsem, aby mi to někdo rozmluvil? Aby mi to ona rozmluvila? Proč ale? Předpokládal jsem, že je lepší? Čistší? Ne. Když se všechno sečte a odečte, je stejně špinavý netvor z lidské rasy jako ty nebo já. Tak nějak jsem ale doufal, že mě ukotví, jako před dřív. Že přede mnou postaví pevnou morální zeď, za kterou mi prostě nedovolí jít. Podvědomě jsem doufal, že mě zastaví. Jako vždy jsem se ale přepočítal.

Vždycky lidi přecením, ale hlavně zapomínám, že můj život a má rozhodnutí nejsou jejich zodpovědnost. Můj život je můj život. Je na mě jak daleko se rozhodnu jít. Rady a názory ostatních by měly být nepodstatné. Zdá se ale, že opak je pravdou. Potřebuji slyšet jejich názory a rady. Potřebuji, aby mě pošťouchli tou správnou cestou. Málokdy se dočkám správné, nebo uspokojivé rady. Faktem totiž zůstává, že čisté rady moc často nepřichází, protože čistá řešení jsou téměř nemožná najít.

Kam jsem tímhle šel…? Oh, ano. Mé rozhodnutí. Co vlastně chci? Ultimátní odpověď na všechno… já nevím. Počkat, ne, špatně. Co z toho co je relativně možné chci? Odpověď: Já nevím. Záleží na emocionálním rozpoložení, na impulzu, na tom s kým mluvím. Pořád se ve mně mlátí různé části osobnosti o nadvládu. Jak tohle zastavit? Rozhodnout se právě hned, teď a držet se toho rozhodnutí. Ano. To by šlo.

Nemyslím si, že tohle rozhodnutí ve mně zůstane. Ne navždy. Takový já jsem. S novými informacemi a faktory se mění můj názor i má rozhodnutí. Pokud se něco drasticky změní určitým směrem tak to celé vyletí do vzduchu. Hádám ale, že jsem se opět dostal do bodu, kdy tohle musí přestat. Těžko říct jak dlouho mi to vydrží. Doufám, že dlouho, ano. Vím ale, že když dostatečně dlouho zůstanu u svého jednoho rozhodnutí, tak se objeví ale i ty věci, které chci, ale pokládal jsem je za nemožné. Vím, že i tohle se může stát. Teď jen tomu musím věřit.

Nastává ale nový problém. Co když jsem původně měl pravdu? Co když ta dobrá verze reality, kterou jsem předpokládal s tím druhým rozhodnutím, byla správná? Co pak? No… To se tak brzy stejně nedozvím. K tomu se budu muset vrátit, pokud mé současné rozhodnutí nevyjde. Co můžu ztratit? Roky? Osobnost? Sílu?

Víte co? Zapomeňte, že jsem se ptal. Zapomeňte na důsledky. Zapomeňte na budoucnosti, možnosti. Zapomeňte na všechno. Zapomeňte na mě. Stejně jako já zapomenu na vás. Všichni se soustřeďme na sebe samé. Uciťme to, co hluboko uvnitř vlastně chceme. Vyberte si jeden hlas v sobě. Ten co zní i cítí správně. Ten o kapku vznešenější než většina ostatních ale ne tak vysoko že by byl nedosažitelný. To realistické dobré já. To poslouchejte. Soustřeďme se na to. Přiživujme to. Nakonec bude s trochou štěstí tak hlasitý, že přeřve všechny ostatní.

Pamatujme na to. Zapomeňme na to, kým jsme a soustřeďme se na to, kým se jednou rozhodneme stát.

PS: Ve statistikách návštěvnosti se mi opakovaně objevil návštěvník, který se nachází v USA. To mě velice zaskočilo. Docela mi vrtá hlavou kdo takový jedinec je a čím jsem ho/ji zaujal, a co dělá na západní polokouli. Kdyby se ti náhodou chtělo, tak bych si rád přečetl nějaký komentář nebo zprávu. Dej mi vědět.


I look at you all, see the love there that's sleeping
While my guitar gently weeps
I look at the floor and I see it needs sweeping
Still my guitar gently weeps

I don't know why nobody told you
How to unfold your love
I don't know how someone controlled you
They bought and sold you

I look at the world and I notice it's turning
While my guitar gently weeps
With every mistake we must surely be learning
Still my guitar gently weeps

I don't know how you were diverted
You were perverted, too
I don't know how you were inverted
No one alerted you

I look at you all see the love there that's sleeping
While my guitar gently weeps
Look at you all
Still my guitar gently weeps
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 No one No one | 17. prosince 2016 v 19:25 | Reagovat

:D Neviem či to nebudem ja ako navštevujem s mobilu... teraz mi zobrazuje navštevy z UK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama