Kofein jsem pil naposledy před osmnácti hodinami. V následujících čtyři a dvaceti mě čeká bolest hlavy, změny nálady, mírná deprese, apatie, nekontrolované záchvaty mikro spánků, abstinenční příznaky mé závislosti na kofeinu s cukrem. K tomu musím trávit den se zbytkem mé rodiny a tvářit se mile a zaujatě. Už teď mám všeho po krk. Chci je všechny zaškrtit. Každý jejich pohyb a slovo s nulovou empatií nebo ohledem na kohokoliv jiného. Tátův humor, který není k smíchu. Sestry narážky, kterým jenom já rozumím a následující trapné ticho. Matčina zarputilá tvrzení o tom, že nezáleží na ekonomice, politice, ani sociální situaci, protože komunismus je vždycky lepší než demokracie.
Už se začínají hádat. Otec a sestra. Zatím je to lehké, ale to se brzy zhorší. Je mezi nimi rozdíl dvou generací. Nejsou schopný toho druhého…
Beru to zpátky. Už to není lehké. Už na sebe řvou. Typické. A já už nemám náladu je po tisící zastavovat a mírnit. A to ani ještě nejsou vánoce. To je jenom trénink tím že má strýček narozeniny. Vánoce… svátek, který nutí být rodinu pohromadě jenom proto, aby na sebe mohly řvát. Nesnáším vánoce a to ještě ani nezačali.
Chtěl jsem toho napsat víc ale už nemám sílu. Je mi hnusně. Dneska bez hudby.
Edit v 17:00
Po vyčerpávajícím dnu v přítomnosti mé rodiny jsem došel k závěru že Vánoce bez kofeinu prostě nepůjdou, takže tohle odkládám až na leden.
No one | 17. prosince 2016 v 19:23 | Reagovat
