Keep busy living or keep busy dying...

2.12.2016

2. prosince 2016 v 3:45 | Tenal |  Nepravidelný deník
Potřebuju ze sebe něco dostat. Je to… nevím. Divné, nepřesné, nekonkrétní. Takový obecný pocit. Třeba na to přijdu během psaní.

*povzdech*

Skrz roky mi bylo opakovaně vynadáváno z mnoha zdrojů, že o všem moc přemýšlím a málo jednám podle svých pocitů a instinktů. Že jsem málo spontánní. Hrozně mě ty léta štvalo, že se to děje, protože i když jsem podvědomě věděl, že mají pravdu, tak jsem nebyl schopný tohle změnit. Zdá se ale, že teď když se mi to daří kousek po kousku měnit, tak je mi vynadáváno, že málo přemýšlím. Možná je to i férové. Nikdy se mi moc nedařilo balancovat uprostřed. Vždy jsem spadnul k jednomu nebo druhému extrému.

Ten dárek, co jsem koupil instinktivně, byl určený pro Ježka. (Je mi fuk jestli to čteš. Jsem naštvaný a je mi i jedno jestli oprávněně nebo ne. Prostě jsem!) V ten moment jsem si i řekl, že bych ten dárek rád předal osobně a jako překvapení. Ano, věděl jsem, že ode mě nerada přijímala dárky a obzvlášť osobně, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Ani jsem neměl žádné postranní plány a nestaral se o následky. Prostě jsem jí chtěl dát dárek, protože jsem si myslel, že by jí to potěšilo. To bylo všechno, co jsem věděl a všechno ostatní mi bylo jaksi ukradené. Tak jsem jí napsal.

Chtěla se sejít, jenom neměla přes týden čas, kvůli práci, takže jsem napsal, cituji: "Klidně můžu o víkendu přijet do Prahy." Po dalších několika zprávách jsem z ní vypáčil, že by mohla v neděli. Na to začala naznačovat něco o tom, že je problém, že je to zrovna neděle a já se nechápavě ptal, co na tom záleží. Když se mi po třetí snažila "vysvětlit", že jí to v neděli nevadí, ale že neděle je "neděle" a že v neděli se nic neděje a že nic nejezdí, tak už jsem toho měl dost.

V neděli jezdí do Prahy a zpátky vlaky i autobusy každou hodinu, maximálně každé dvě hodiny. A od kdy záleží, jak daleko to je. Já jsem kvůli kamarádce z ciziny, kterou jsem potkal online, naplánoval svůj jazykový kurz v zahraničí tak abych se tam s ní mohl potkat, když jela na svůj jazykový kurz a potom o rok později jsem za ní jel vlakem, víc než 24 hodin dlouhou cestou. O obojím Ježek ví, ale nějak má pocit, že by pro mě cesta do Prahy v neděli byl problém? To si vážně myslí, že mi na ni záleží tak málo? Zvlášť když jsem ji já jednou požádal, jestli by kvůli mně nepřijela o víkendu do Prahy a ona to udělala bez mrknutí, i když se jí ten den udělalo špatně.

Pokaždé mě zraní, když někdo bezdůvodně zpochybňuje moji integritu. Můžou mě nazývat slovy, urážet mě, podceňovat mě, ale když zpochybní, že bych se nechoval upřímně k lidem, na kterých záleží tak to ve mně řve a bouchá. A když to někdo udělá několikrát po sobě, i když je to nevědomky…

Tak, teď už vím co mi ublížilo a proč dnes píši. Zpochybňování mého odhodlání dojet 2 hodiny vlakem za někým na kom mi záleží. I když to bylo neúmyslné. Přeci jen jsem velice vztahovačný.

Samozřejmě ale, protože jsem se povznesl nad své destruktivní emoce, tak jsem jí odpověděl i po třetí v klidu, že mi to nevadí…Je něco co bych rád řekl, ale nemůžu. Přeci jen se nechávám vodit emocemi a v tu chvíli, po tom co se zrovna stalo, jsem se cítil ublížený a naštvaný, tak jsem to prostě zrušil. Na to mi bylo řečeno, že bych si měl příště rozmyslet, než něco začnu plánovat.

*povzdech*

Vím. Nebyla to ničí chyba. Jako obvykle. Jde zase jenom o nedorozumění. Porouchání komunikace a nepochopení se navzájem. A jako obvykle mi to bouchlo do obličeje.

Nevím co, jestli vůbec něco budu dělat. Prostě je to, jak to je. Che. Třeba se nechám vést zase pocity.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 No one No one | 17. prosince 2016 v 19:38 | Reagovat

Hmm mám podobné pocity... chápem to ale asi tak že daná osoba nechce aby som sa kvôli nej najako trapil... to mi vždy vnesie tak trochu slzy do očí... lebo je tak podobné mne samému... ale naučil som sa že život je o prekonávaní prekážok... vlastných hraníc lebo len vtedy rastieme posúvame sa vpred... ostáva len asi "nič si z toho nerobiť"... koniec koncov je to tak podobné tomu čo by jeden prial tomu druhému aby sa kvôli nemu druhý netrápil... ja na svojích pleciach ponesiem celé to trápenie... ale to nie je ta správna cesta

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama