Keep busy living or keep busy dying...

20.12.2016

20. prosince 2016 v 0:23 | Tenal |  Nepravidelný deník
Už dlouho jsem neměl noční můry. Opravdu dlouho. Tak dlouho, že jsem na ně úplně zapomněl. Zapomněl jsem na strach ze spánku. Dnes se mi připomněly. Ráno dvě a večer jedna.


Ta první byla na nějakém jiném světě, měsíci u plynového obra. Měsíc měl dýchatelnou atmosféru, lesy, řeky. Všechno bylo ale trochu vybledlé, šedé. Byl jsem tam se skupinkou lidí, které jsem znal v tom snu, ne ale ve skutečnosti. Po chvíli se okolo nás začal deformovat prostor. Těžko to vysvětlit, čtverce, kruhy, válce, krychle… jako by se svět okolo proměnil v Picassovo dílo, které lámalo realitu i lidi okolo. Ty tvary se ale postupně přeskládaly do jakéhosi stvoření. Jeden z těch lidí okolo věděl co se děje a snažil se nás varovat a zachránit. Utíkali jsme. Pak jsem se probudil.

Po chvíli se mi povedlo zase usnout a přišla druhá noční můra. Bylo to o jakémsi démonu, který posedl kočky a potom zlomil vůli jejich pánů, nebo jiných lidí okolo, kteří pak zemřeli. Poslední vzpomínka z toho snu byla, jak jsem viděl tu temnotu vejít do jedné kočky a poté jsem slyšel silné a pomalé kroky po schodech, jak se blíží.

Když jsem k večeru na moment zavřel oči tak se objevil třetí sen. Ten si ale nepamatuju. Vím jenom, že jsem se probudil rozrušený, vystrašený. A teď… teď se bojím ticha a tmy. Šel jsem si vařit a musel jsem si rozsvítit ve všech místnostech a zapnout hudbu.

Vzhledem k tomu, že v obou snech, které si pamatuji, byla jakási zlovolná, neznámá entita, jestli se to bude opakovat tak asi přikročím k menšímu vymítání, jenom pro jistotu.

Každopádně… Nejsou to nejhorší sny, jaké jsem kdy měl. Je tu ten, kdy moji matku posedl duch, a snažila se mě zabít, nebo kdy se do našeho domu dostal neznámi, holohlavý muž schovávající se v temnotě, nebo když jsem byl rukojmím během bankovního přepadení a skončil jsem s kulkou v hlavě. A je tu i jeden ještě horší, o kterém ví pouze tři lidé na světě a tak to nejspíš i zůstane.

Noční můry mě až na tu jednu nikdy moc nevzrušovaly. Vždycky jsem to přijal se stoickou nudou. Oh, další příšera… Oh, další kreativní způsob smrti… Dnes to ale bylo jiné. Dnes jsem cítil strach a pořád ho cítím. Vedlejší účinek bourání bariér okolo mé duše.

Hm…

Chtěl bych ještě napsat pár věcí… Měl bych ještě napsat pár věcí, ale…

Vlastně, je tu jedna věc, kterou musím napsat. Pro Jednorožce.

Vím, že pro tebe není lehké se mnou vycházet. Vím, že pro tebe není lehké mě mít ráda, zvlášť se všemi těmi pravopisnými chybami, které píši v každém článku a kapitole knihy. Vím, že není lehké mi věřit, že dělám správnou věc. Kdybych byl na tvém místě, nejspíš bych mi říkal to samé co ty. Vím, že se mi jen snažíš pomoci, ušetřit mě od bolesti. Přesto všechno to ale udělat musím a je mi líto, že tě možná vezmu kousek sebou.

Někdy ale jediný způsob, jak se člověk může poučit je udělat chybu sám o sobě. Někdy tu chybu musí udělat víckrát, dokud mu to nedojde. A já doufám, že tohle, to co teď dělám, není chyba. Doufám, že už jsem se poučil aspoň trochu a že je to teď už jiné. Nebudu to ale vědět dokud to neudělám. Možná mi to ublíží a tím i tobě, ale já se snažím změnit, zlepšit, a musím občas jít do riskantní situace, abych poznal a pochopil co se vlastně děje.

Pochop prosím, moc si od toho neslibuji. Jistě, v pozadí mé mysli jsou jakési představy a naděje, ale nedělám to proto, že očekávám odměnu, která nepřijde. To se vůbec neděje. Nečekám odměnu. Jediné v co doufám je v příjemně strávený den a pár nových názorů a nadhledů o světě a o sobě samém.

To co teď dělám, není proto, že by to bylo jednoduché. Není to jednoduché, a i když byl na začátku impulz, tak jsem přemýšlel, než jsem na ten impulz jednal. Ne, není to jednoduché. Je to ale něco co musím udělat, abych poznal sám sebe o něco víc.

Je mi líto, že ti nepřímo ubližuji. Opravdu je. Kdybych tě mohl nějak bezpečně odstřihnout aby ti to neublížilo, tak bych to udělal. Tak lehké to ale není, že? Emoce… Hluboké přátelství je těžká věc, alespoň u mě.

Je mi to líto, že ti to možná ublíží, nelituji ale toho co dělám. Věřím, že to co dělám je správné. Uvidíme. Vsadím se, že tohle bude poprvé, kdy doufáš, že mám pravdu, a i kdybych pravdu neměl, možná se poučím.

Pamatuj, i když to tak možná někdy nevypadá a neumím to dát vždycky najevo, vážím si tě a mám tě rád.

PS: Tahle píseň… je to trochu jiný mix písně kterou jsem tu už měl. Jestli vás zaujme tak ji zkuste doposlouchat do konce. Možná objevíte pár zajímavých věcí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama