Keep busy living or keep busy dying...

29.12.2016

29. prosince 2016 v 1:47 | Tenal |  Nepravidelný deník
Od doby, kdy mí spolužáci a přátelé začali mít vztahy, jsem sloužil jako vztahový poradce, psycholog, tajemník… Vyznám se v lidech a vztazích. Umím se na ně podívat z různých úhlů a předpovědět potencionální vývoj, dát radu k lepší změně, vysvětlit jednomu jak se cítí jejich partner. Tohle mi šlo.


Vtipné to začalo být, když za mnou začaly chodit dívky, ke kterým jsem buď něco cítil, nebo jsem tam při nejmenším viděl možnost něco cítit. Stavělo mě to do zvláštní situace. S pár slovy, bych jejich vztahy mohl posunout ke ztroskotání a potom bych je možná mohl získat já. Nebo bych jim mohl pomoci, stabilizovat jejich vztahy. Učinit je šťastnějšími, i když s někým jiným. Anebo bych mohl udělat inteligentní věc, vysvětlit jim moje city a vysvětlit jim proč by bylo špatné, kdybych se do toho míchal. Hádejte co…

Mohl bych rozbořit jejich vztah, ale já měl vždy, i přes mou netradiční morální síť, pocit, že pokud mi člověk důvěřuje a já ho nějakým způsobem respektuji, tak zradit jej je nejenom hnus. Je to jeden z největších hnusů, které bych mohl udělat. To tedy nepřipadalo v úvahu.

Udělat inteligentní věc ale také nepřipadalo v úvahu, protože to by se dozvěděly pravdu a stalo by se něco, co bych nemohl předvídat a toho jsem se bál. Něco co bych nemohl předvídat? K čertu s tím. Já chci vědění a kontrolu. Jestli nevím, co se stane tak to neudělám!

Takže jediné co mi zbylo, bylo pomáhat jim usmiřovat se se svými partnery. Porozumět jim. Být šťastné s někým jiným. Jaký já to byl idiot a částečně pořád jsem. Snažím se toho zbavit. Zdá se ale, že je to mou součástí.

"Co si o tom myslíš?" "Jaký na to máš názor?" "Potřebovala bych s něčím poradit." "Prosím, poslechni si tohle." Nebo nejnovější: "Místo toho ti povím něco, co řeším poslední měsíce. Potajmu doufám, že mi k tomu dokážeš říci něco rozumného nebo se na to aspoň dokážeš podívat z jiné stránky, než já."

Tahle slečna… Neznáme se tak dobře, osobně, ani moc dlouho. Zatím ale prokázala neobyčejnou inteligenci, chápavost, empatii, uměleckého ducha, a ještě ke všemu je i krásná… Asi trochu mimo moji ligu. Haha. Možná že jednoho dne bude i číst tyto řádky. Ale dnes mě uhodila s tímhle. Další, která chce moji radu.

Neviním ji. Neví o tom, co tu teď říkám. Ví o blogu ale zatím četla jen hrstku toho, co tu mám. Opět jsem se dostal do situace se třemi možnostmi (já vím, že je jich teoreticky víc, ale ty se mi nelíbí už vůbec). Můj zvyk automaticky vystřelil po možnosti, kdy jí pomůžu a sebe zase potlačím. Psal jsem první řádky, když jsem si uvědomil, že se to děje znova. Zarazil jsem se ale. Povedlo se. Na druhou stranu jsem jí ale nemohl jenom tak zradit a mlčet. Požádala mě o radu a můj názor a neudělala nic, čím by mi chtěla ublížit. Ano, poradil jsem jí, ale něco jsem k tomu připsal.



"Já strávil většinu svého života od puberty dál tím, že jsem propočítával a odhadoval vztahy dívek se kterými jsem chtěl být. Já jim radil co dělat a nedělat aby v tom vztahu s někým jiným byly šťastné. Pitomé že? Chci s tím přestat, protože je to k ničemu. Jo, možná jim pomohu, možná budou šťastnější, ale co já? Neobětoval jsem toho pro ně už dost? Teď se mě zeptáš ty, další potenciální partnerka. Možná že ne, možná že ty o mě máš už rozhodnuto, ale já u tebe ještě ne. A ty se mě ptáš na tebe a tvého partnera. Hnus. Zvedá se mi žaludek. Zase, ta samá situace. Zas a znova doprdele.

*povzdech*

Kvůli této situaci, kvůli tomu, že se ještě neznáme, kvůli tomu že nevíš jak často mé rady dívkám vedly k mému vlastnímu neštěstí, kvůli tomu ti tentokrát poradím. V budoucnu ale už ne. Omlouvám se. Možná je to ode mě chladné ale já tohle už zase znova dělat nemůžu. Poprvé a naposledy."



Dál jsem pokračoval k jejímu problému. Poradil jsem jí. Vysvětlil jsem co, jak, proč. Měl jsem velice málo informací ale i tak jsem měl jasnou představu toho co se děje. Už jsem to totiž viděl před tím. S dobrými i špatnými konci. Hlavně jsem al vědě, že ona správné rozhodnutí zná sama, jenom se ho bojí. To se stává tak často...

Když jsem to dopsal, bylo mi tak těžce. Nemohl jsem se nadechnout. Musel jsem ale psát dál, odpovědět jí na zbytek zprávy. Ale i teď mi je těžce. I teď co píšu vám. Možná že nakonec nebylo správné jí poradit. Možná. Nevím. Udělal jsem to, co jsem si myslel, že je správné. Budoucí já bude soudit, zda jsem měl pravdu nebo ne.




Tato hudba... Poslala mi ji tato slečna. Když jsem ji slyšel poprvé, tak se mi nelíbila. Ne že by byla špatná, jen jí bylo moc najednou. Moc emocí na jednom místě. *pousměje se* Ano, to mi vlastně něco připomíná. Moc emocí na jednom místě, jako by mi na záda padla tíha celého života jejího skladatele. Kde jsem to jen už slyšel? Dnes se mi ale líbí. Dnes ji cítím. Dnes mi z nějakého důvodu pomáhá dýchat.


Počet dní bez kofeinu: 8
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama