Keep busy living or keep busy dying...

DO PRDELE SE VŠÍM

20. prosince 2016 v 18:10 | Tenal |  Sdělení
Praha. Crosscafé. 17:31. Vlak mi pojede za hodinu a půl. Jsem tu teď sám. Ježek už odešel. Setkání po půl roce. Neměl jsem žádná zvláštní očekávání. Věděl jsem, že mě to trochu zabolí a věděl jsem, že mě to trochu potěší. Trocha tohohle, trocha tamtoho. Dozvím se něco nového o sobě a něco nového o ní. Většinou mám na tohle celkem dobrý odhad. Dnešek ale naprosto zahodil všechno, co jsem kdy předpokládal a šel s jednou z nejhnusnějších verzí, kterou jsem nikdy ani nepovažoval za možnou.


Možná ztrácím svůj dar, protože to už je podruhé za tenhle rok, co byl můj předpoklad mimo tak enormním způsobem. Takhle hnusně jsem se naposledy cítil… Upřímně, nevím. Nevzpomínám si. Vytvořila se mi v hrudníku černá díra o takové síle, že si nevzpomínám na jinou podobnou bolest. Tedy, jsem si jistý, že tu něco horšího už bylo, ale bylo to tlumené těmi mými hradbami. Alespoň doufám, že tu něco tak hrozného bylo. Muselo být, ne snad?

Já nevím. Opravdu nevím. Klepou se mi ruce. Kdybych byl sám, tak se rozbrečím. Dokonce jsem do sebe nacpal i svařák, co tu kavárna rozdala zdarma. Něco ale vím. Takhle to nemůže fungovat dál. Ne! Ježek… Já… Ne. Nemůžeme si být ježci, prostě ne. Nemůžu ji zahodit, i kdybych chtěl, je mou součástí, stejně jako ostatní důležití lidé v mém životě, ale už nemůže být ježek a ježkem nebude. Tohle musí skončit teď a tady. Konec Ježka!

"Buď sobcem" řekla mi. Měla pravdu. Alespoň ve vztahu k ní. Dával jsem pozor, aby jí mé bodliny bodaly co nejmíň, zatímco jsem já krvácel z každého kousku těla. A já už toho mám dost. Dneska mi zasadila tolik ran a tak hlubokých. Ne, neudělala to úmyslně, ale to už je teď fuk. Teď už nejde o úmyslnost nebo náhodu. Teď jde o to, že mě bodne zas a znova a nepokusí se nebodat.

V jednu chvíli jsem řekl "Chci, abys sklapla, a chci jít pryč od tebe, chci na tebe zapomenout a vymazat tě z mého života." Byl jsem plný vzteku a tolik si toho nezasloužila. Něco ale přeci jen ano. Nezaslouží si vymazat. Zaslouží si ale, aby sklapla a abych odešel. Ano, to si zaslouží! Vztek…

Málokdy jsem naštvaný. A ještě méně kleju. Do prdele ale s tím vším. DO PRDELE s Ježkem, DO PRDELE s vesmírem, DO PRDELE s lítostí.

AAAAAAAAAAAAARRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRHHHHHHHHHHHHH

Chci do něčeho praštit.

DO PRDELE se vším.

Sobeckost… Vždycky jsem si myslel, že jsem sobecký člověk. Ale to platí jenom pro lidi, které nemám rád. Když někoho mám rád, tak se přetrhnu, abych jim vyhověl, abych jim to ulehčil. Končím. To nezbytně neznamená, že se na všechny vykašlu a budu dělat to, co chci, ale spíš to co je pro mě a ostatní správné, ale co mi zároveň neubližuje. To co mi pomůže se změnit a zlepšit. To co ze mě udělá lepšího člověka. Nevím, jestli mi to vyjde dlouhodobě, ale právě teď mám v sobě tolik energie, že bych si podal tank holýma rukama.

Buď sobecký a mysli hlavně na sebe. Zase to ale nepřežeň, ty idiote!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama