Keep busy living or keep busy dying...

It's My Life - Part I - Family

17. ledna 2017 v 22:06 | Tenal |  It's My Life
Tenhle… cyklus bude do více článků, protože by byl jinak příliš dlouhý a nestravitelný. Bude to o mém životě, jak vám už možná došlo z nadpisu. Jsou to už roky od té doby, co jsem někomu podrobně, vysvětloval svůj život. Tehdy to byla Maya. Od první vzpomínky, přes své dětské pocity a city, přes vyrůstání, přes pubertu, k dospělosti ve dvanácti letech.


Haha. Ne, to ne. Dělám si legraci. I když můj mozek i vyspělost chování mohly někdy předhonit některé důchodce, tak jsem byl daleko od dospělého stavu. To jsem ale odbočil…

Je to už celkem dávno co jsem se o tohle pokoušel. Píšu to teď, protože jsem jednak někomu slíbil, že to povím, a jednak proto, že si myslím, že někteří lidé si zaslouží tohle vědět ale také proto, aby až se mě někdo zeptá na můj život, abych je mohl odkázat sem. Některé z vás to nejspíš unudí k smrti. Možná to ale jiným dá zajímavou perspektivu na to kým, čím jsem. A víte co? Možná že vás tam vůbec nic nepřekvapí. Uvidíme. Musím vás ale požádat… Pochopte prosím, nesnažím se vypadat jako mučedník, kterého byste měli litovat, ani jako hrdina, který toho tolik vytrpěl. Mé "utrpení" se nedá srovnávat se skutečným utrpením některých lidí. Nepíšu tyto řádky, ani abych byl "cool". Možná vám bude připadat, že jedna z těchto možností je pravdivá, ale není to tak. Píšu to vše, protože chci vysvětlit, co, jak a hlavně proč. Chci dát kontext k tomu, kým jsem.

Narodil jsem se do střední vrstvy, nemocniční sestře a tehdy pracovníkovi v zemědělství. Druhé dítě. Předcházela mě o čtyři roky starší sestra a tři potraty. Dvě babičky, žádný dědeček, strýc z matčiny strany, teta z otcovy strany. Malé město v západních Čechách. Ze začátku jsem býval rozmazlovaný matkou. Ne moc ale trochu ano. Později, i když si to neuvědomoval, to dělal i otec, i když z jiného úhlu.

Můj otec se narodil jako farmář. Po střední škole zůstal v zemědělství a později si otevřel firmu v zemědělství. Má sestra to měla ráda. Já to nenáviděl. Ne kvůli zvířatům, pachu, ani ničemu takovému. Nenáviděl jsem to, protože se ode mě očekávalo, že to budu mít rád. Ve vzhledu se otci velice podobám; obličej, vlasy, snad jenom typ postavy je jiný. On je jablko, ale já jsem hruška po matce. Osobnostně jsme si ale s otcem velice odlišní a vždycky jsme byly, až na pár sekundárních rysů. On se v zemědělství narodil, žil a také v něm umře, a i když to není jeho vysněný život, tak ho má celkem rád. Já ale ne. Nemohu. Raději bych štípal dříví, než sušil seno. Práce s půdou mě vysává. Takový jsem v rodině jediný. Všichni ostatní se přetrhnou, aby zahradničili, nebo něco chovali. Snad kromě strýce, kterého stejně moc neznám.

V průběhu let tahle nechuť k zemi vedla ke spoustě problémům. Nebyl jsem ten syn, kterého otec chtěl. Měl mě rád, to já vím. Dnes to vím. Tehdy, jako dítě, jsem to ale neviděl. Necítil. Snažil se, ano, ale… Jasně si pamatuji, kdy jsem přestal nést jakoukoliv dětskou lásku k otci. Tehdy jsem si to neuvědomil, ale dnes už to vím. Nešlo o nic podstatného. Nejspíš jen poslední hřebík do rakve. Chtěl jsem mu tehdy něco ukázat. Naprostou pitomost, neužitečnou celý život, ale naučil jsem se to a chtěl jsem mu to ukázat a on to jenom přešel. Nedivím se mu. Opravdu to byla blbost. Pro dítě jsou ale tyhle drobnosti celý život, a když ty drobnosti ignorujete dost dlouho, tak…

S matkou byl jiný problém. Ona byla městský člověk a tak jsem si s ní rozuměl trochu víc, dokud nepadla řeč na jarní opatřování záhonu a kytek v oknech. U ní ale byl podobný problém jako u otce s tím, že jsem od ní nic necítil. Introvertní melancholik, který nevěří na svěřování se o jakémkoliv problému. Dnes vím jak moc mě má ráda, tehdy ale ne. U ní si nepamatuji, kdy nastal ten zlom. Vím ale, že nastal, protože dnes nic necítím.

Cítím respekt a vděk za všechno co mi dali a za to že se snažili. To cítím, to ano. Necítím ale lásku. Kdyby všechno ostatní zůstalo tak jak to je, tak kdyby celá moje rodina najednou zmizela z povrchu, tak by mi to bylo celkem jedno. Pochopte také, že já je neobviňuji za všechny své problémy. Za některé ano, ale zdaleka ne všechny. Navíc, já vím, že jsem nebyl zrovna jednoduché dítě a vím, že se starali. Jen to tehdy neukázali a dnes už to necítím..

Každopádně, dodnes nechápu, jak se mí rodiče dali dohromady a ještě víc nechápu, proč to trvalo tak dlouho, než nastal rozvod. Nejsou pro sebe vůbec vhodní. Jednou jsem se jich ptal, proč. Otec byl tehdy naštvaný, takže jeho odpověď mohla být milná ale, jeho přesná slova byla "Protože Kačka (má sestra) byla na cestě!" Když jsem se zeptal matky, a tady parafrázuji, tak řekla "Protože jeho přátele o něm řekli, že je to dobrý člověk." Takže, tady to máte.

Má starší sestra mi byla nejlepším rodičem, jakého jsem kdy měl. Inteligentní, empatická, alespoň tehdy, dokud jí gymnázium a nutkání prokázat své schopnosti rodině, netransformovaly v predátora. Snažila se mi pomoct, chápat mě, pomáhat mi. Ještě bych měl poděkovat babičce z matčiny strany. Díky jejímu zájmu o dokumentární filmy, jsem chytl zálibu ve vesmír a vědu. Pomohlo mi to rozvinout mysl. Když jsem nastupoval do první třídy, tak jsem znal sluneční soustavu lépe, než vlastní ulici.


To by bylo na úvod. Brzy napíši víc. Zde máte moji nejoblíbenější verzy této písně. Užijte si ji. Jinou v této rubrice nedostanete.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama