Keep busy living or keep busy dying...

It's My Life - Part IV - Maya

22. ledna 2017 v 14:39 | Tenal |  It's My Life
Měsíc po tom co jsem poznal tu jejíž-jméno-se-nesmí-vyslovit, jsem poznal Mayu. Párkrát mě napadlo, co by se stalo, kdybych potkal Mayu dříve, nebo kdybych vy-víte-koho nikdy nepotkal. Prošel jsem různé simulace, ale i když bych rád vinil vy-víte-koho, spousta vinny by ze mě tím spadla, tak to není tak jednoduché. Nenašel jsem žádný přímý důkaz, který by to potvrdil tak či onak. A i kdybych našel, bylo by správné ji vinit? Nejspíš ne. Má vina je pořád mou, je jednou na koho bych jí svalil.


Dnes se mi o Maye zase zdálo. Seděli jsme spolu v kině a drželi jsme se za ruce.

Každopádně… Tehdy jsem se zapsal na stránce penfriend-club.com abych si trochu zlepšil angličtinu. Kromě ostatních, kteří skončili v zapomnění, mi napsala i Maya, až z Rumunska. Nejdřív e-maily. Vyčerpávající dopisy popisující nás, kdo jsme, naše životy, později přišli fotky, živý chat přes facebook, a později i video chaty. Mluvili jsme spolu každý den. Stěžovali si tomu druhému, konejšili jsme se, když přišel problém, který jsme nemohli sami zvládnout. Nakonec jsme se i setkali.

Mezi třetím a čtvrtým rokem střední školy, jsme si naplánovali jazykové pobyty v Londýně. Každý někde jinde, ale mohli jsme se jednou sejít. Jednou. V parku.

Následoval můj poslední rok na střední škole a po té, co jsem si tak užil Anglii, jsem se rozhodl, že chci do Anglie na vysokou, a jestli ne do Anglie tak alespoň do Skotska. Tohle bylo emocionální rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí odjet do Londýna na jazykový kurz, stejně jako rozhodnutí později přijet za Mayou do Rumunska. Protože to ale bylo emocionální, tak jsem nebyl vůbec připravený. I tak jsem se ale rozhodl poslat přihlášku do dvou škol. Oxford a Glasgow. Samozřejmě, Oxford jsem nezvládl. I kdybych zvládl zkoušky, tak jsem měl tak mizivé školní a akademické úspěchy, že bych neměl šanci se dostat skrz druhé kolo. Navíc mi v té době pořád chyběla CAE zkouška. I tak, jsem ale bez přípravy získal z Oxfordského testu percentil okolo 60(těsně pod hranicí pro druhé kolo), což mě na poprvé lehce rozesmutnilo, ale čím víc času uplynulo, tím víc jsem si uvědomil, že jsem bez přípravy porazil 60% studentů hlásících se na Oxford v jazyce, který nebyl můj mateřský, což není vůbec špatný výkon.

Vedle toho jsem byl ale předběžně přijatý do Glasgow. Byl tu jediný problém. Musel jsem splnit určité známky z maturity, které byly realistické, ale víte přece, co se mě stane pod tlakem… Ze stresu jsem přestal chodit do školy. Přestal jsem jíst. Přestal jsem hrát hry. Opravdu. Přestal jsem hrát počítačové hry a začal skládat puzzle. Nakonec jsem asi ze třech předmětů dělal dodatečné zkoušky kvůli absenci a maturita byla odložená na podzim.

Na léto jsem ale byl domluvený s Mayou, že bych přijel na čtrnáct dní do Rumunska k ní. Což byla zajímavá výzva z mnoha důvodů. Její rodiče jsou totiž naprostí kreténi. Mí rodiče jsou dobří lidé, kteří jen nezvládli být dobří rodiče pro komplikované sourozence. Mayini rodiče jsou kreténi. Její otec je posedlý penězi a alkoholem. Její matka je posedlá "dobrým jménem". Oba se chovají, jako šmejdi.

Mayiny mentální a učící schopnosti považuji za ty největší, jaké jsem kdy viděl. Její logická inteligence je dost možná výš než má a její studijní schopnosti jsou naprosto jistě vyšší než kohokoli koho znám, a to má sestra studovala v jednom bodě tři univerzity ve dvou zemích a Jednorožec má malého syna, zatímco studuje druhou nejtěžší matematickou fakultu v zemi. Maya by svými schopnostmi se učit převálcovala obě dvě. Nevím, jestli jste někdy slyšeli o Mentálním Paláci, ale ona jeden má, a dost rafinovaně vytvořený. Vedl jejího, vypadá ten můj jako domeček z karet. Její rodiče tohle ale nezajímá. Otec jí opakovaně vyhrožoval, že jí vyhodí z domu, pokud nebude studovat finance na vysoké a i se všemi jeho penězi, nebyl schopen založit jeden spořicí účet pro Mayu. Její matka je ředitelkou střední školy, ale není schopná pochválit Mayu za druhé místo ve státní dějepisné olympiádě.

Každopádně, když jsem tam byl, tak jsem se snažil chovat mile, rozumně, neprovokoval jsem, neodmlouval jsem. Věděl jsem, že až odejdu, tak tam Maya bude muset pořád žít. Její matka si ale našla důvod proč mě nenávidět. Když jsem byl jednou s Mayou venku, tak mi prohledala věci a zjistila, že beru antidepresiva a rozhodla se, že já mám na Mayu špatný vliv a poslala mě domů. Ne přímo. Chápejte. To by znamenalo, že je špatná hostitelka. Ne. Ona řekla Maye, že mi má říct, že se prý Maya rozhodla odjet na nějaký tábor, na který já jít nemohu, takže budu muset odjet domů.

Maya mi všechno vysvětlila se slzami v očích, zatímco jsem se jí snažil uklidnit. Před tím jsme se totiž trochu nepohodli a já myslel, že je to má chyba, tak jsem jí udělal ovocný koktejl, přinesl jí ho, snažil se omluvit a ona mi řekla, že se stalo tohle. Neměl jsem moc na výběr. Po pár polibcích, jsem se chystal zpátky domů. To co nastalo po tom…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama