Keep busy living or keep busy dying...

26.02.2017

26. února 2017 v 5:12 | Tenal |  Nepravidelný deník
Budu upřímný.


Tím nechci říci, že jindy upřímný nejsem, ale tentokrát jsem se snažil odložit svůj článek. Nechtěl jsem přiznat vám, ani sobě, že jsem klopýtl a padám. Úzkost si mě chytla za srdce a mačká…

V posledních několika článcích bylo to klopýtání jasně vidět. V těch posledních třech určitě. Několik dalších věcí mě praštilo po hlavě. Nebyl to jen sen, nebo váha. Ten stres jde z více směrů. Ne, nebudu je tu vypisovat všechny. Nechci. Na druhou stranu, nemohu některé z nich nezmínit. Na třetí stranu, jejich zmínění může mít nehezký dopad na některé lidi a na jejich vztahy se mnou. Na čtvrtou stranu, pravda je pravda a jako taková musí být řečena.

Před maturitou jsem půjčil Mel/vy-víte-komu knihu pro zkoušku z češtiny. Před měsícem jsem jí napsal jednoduchou, čistou zprávu, aby mi ji poslala zpět. Řekla, že pošle, až bude doma. Ve středu jsem jí napsal další zprávu. Řekla, že další den přijede domů a že mi ji pak pošle. V pátek dvakrát navštívila blog. Pravda, nemohu si být 100% jistý, že to byla ona, spíš na takových 90%.

Jednorožec nechápe, jak mě něco takového může rozhodit po tak dlouhé době. Tvrdí, že rozumí, jak se hluboké vztahy mohou na člověku podepsat, ale je překvapená mojí reakcí. Nevidí všechny ty ostatní problémy, co mě oslabují. Vidět je nemůže. To je v pořádku. Je to můj život, jenom já je mohu vidět, ale ať mi neříká, že mě tohle nemůže rozhodit! Maya a Mel by mě mohli rozhodit jediným správně voleným slovem. Ne kvůli vině, nebo vzteku. Kvůli tomu jak blízko jsme si byli. Tahle pouta jsou moc hluboko. Nikdy nezmizí. Může se objevit pouto k někomu jinému, které bude silnější, to samozřejmě, ale tato pouta nezmizí. Jsou mojí součástí.

Negativní stránka té mé schopnosti a nutkání se s někým sblížit za pomocí absolutního pochopení. Zůstanou navždycky ve vaší hlavě i srdci. Kousky jejich duší se stanou vaší součástí. Takže ano, Jednorožče! Může mě to rozhodit tak moc a je jedno v jak stabilním stavu jsem. Rozhodí mě to.

Tlak z univerzity a práce se zvýšil, stejně jako od mého toce, který si po šedesáti letech uvědomil, že je sám a vyžaduje si moji pozornost. To je sice hrozně hezké, ale když jsem já potřeboval pozornost tak jsem žádnou nedostal. Neignoruji ho ze msty. Msta je k ničemu. Ignoruji ho, protože nic necítím. Na druhou stranu se ale musím tvářit v pořádku a spokojeně, protože opak by způsobil otázky, na které nechce znát odpověď. Lhaní mě vysiluje, proto ho ignoruji, jak jen je to možné, bez toho abych vzbouzel otázky. Nejde ale jen o něj. Celá rodina… Každý by měl na mé problémy dvacet názorů a každý jeden z nich by byl špatně a já bych jim musel detailně vysvětlit proč je to špatně. Mám zajímavější věci na práci. Nehodlám strávit měsíc vysvětlováním toho, jak a proč se ve škole děje co se děje. Stačilo mi, když jsem to musel vysvětlovat Jednorožcovi. Ta mi náhodou dala jednu zajímavou myšlenku. Ukázala se neproveditelnou, ale byla zajímavá.

Mimochodem… Mensa, stejně geniální jako vždycky. Na Mensovním intranetu je fórum a bylo tam téma seznamka pro introverty. Statisticky je pravděpodobnější, že někoho najdu na běžné seznamce, ale zkusil jsem to a napsal svůj příspěvek. Ke svým zájmům jsem vložil, že jako koníček sestříhávám filmy a muziku. Do půl hodiny jsem byl požádán, zda bych mohl sestříhat jednu přednášku, kterou Mensa bude pořádat a dát ji na internet. Už jsem pro Mensu takto přednášky sestřihával, když jsem byl minule členem. Jejich Youtube kanál byl dokonce aktivován přes mé mobilní číslo, a nastavil jsem profilový obrázek a pozadí na kanálu, protože před mým příchodem tam žádné nebyly. Nevadí mi to udělat a chápu, že si mě ten kdo to žádal, nepamatuje, protože tehdy v Mense ani nebyla. Tuhle bych si pamatoval. Přišlo mi ale velice vtipné jak rychle se mi ozvala s dobrovolnickou prací, po tom, co jsem nahrál inzerát do seznamkového fóra. V pátek půjdu na jedno setkání. Pfff. Jsem zvědavý, jestli to bude víc nuda, nebo mučení extrovertů. Zkusím být ale optimistický. Jsem přeci optimista.

Nějaká veselejší zpráva? Ano, možná, uvidíme. Objevil jsem zajímavou blogerku. Možná že právě teď čte tyto řádky. Zajímavá to bytost. Hluboká bytost. Doufám, že budu mít šanci ji poznat lépe, zvlášť kvůli tomu čím si prochází. Uznávám, trochu mi dělá potíže číst celý její blog. Má tam hodně článků a já nejraději komunikuji přímo. Snažím se ale číst, kousek po kousku. Přeci jen, i starší články jsou, nebo alespoň byly, její součástí.

Hm… Měl bych říct ještě jednu věc. Několikrát jsem tu dnes Jednorožce ukázal negativně. Dnes jsme se pohádali. Chtěla jsi mi pomoci. Špatně se volila slova. Vznikla hádka. To jsem nechtěl. Ne, ale to já nikdy nechci, prostě se to stane. Chci, aby sis pamatovala, že jsem ti vděčný za všechno, co pro mě se svým omezeným časem děláš. Mám tě rád. Děkuji a omlouvám se ti.

Takže… Co teď?

Teď dopiju ten čtvrtý litr koly tohoto dne. Shlédnu pár internetových videí. Zahraju si trochu Pokemon Leaf Green a půjdu spát. Možná, že až se vzbudím celý rozlámaný, unavený a s bolavou hlavou tak bude všechno jinak. Možná že s trochou štěstí se mi podaří v týdnu něco změnit. Možná že mi někdo řekne něco, nebo udělá něco, co přinutí ten můj kofeinem naložený mozek, aby otevřel oči do reálného světa a přestal utíkat. Anebo se možná nestane nic a já budu dál padat.

Navzdory tomu, co vám o mě mí známí řeknou, já se považuji za optimistu. Je pravda, že mé názory a předpovědi nejsou vždy hezké, ale to jen proto, že já vidím všechny negativní možnosti, ale vždycky si vyberu jednu z těch pozitivnějších. Nemohu za to, že ostatní nevidí, jak špatně to může dopadnout a jediné co vidí, jsou veselé konce. Právě teď si volím pozitivnější konec. Konec, ve kterém alespoň přestanu pít tekutý cukr a zesílím svaly, když už neshodím váhu. Konec, ve kterém tu školu možná nedodělám (i když se budu snažit do posledního dechu), ale alespoň budu mít stabilní práci. Konec, ve kterém se s někým sblížím tak hluboce, že to pouto přehluší všechna ostatní pouta. Konec, ve kterém umřu lepším člověkem, než jsem teď. Není to nejnádhernější konec na světě, ale myslím, že by stačil.

Co myslíte? Stačil by?


PS: Kdyby tohle četla má sestra, tak z představy, že její genetický bratr nedodělá ani bakaláře, naprosto zešílí. Už tak bude těžké jí vysvětlit, že nepojedu na Slovensko do školy, kde nemají kompatibilní předměty. Být to na ní, tak by mě poslala do Turecka na univerzitu doprostřed politických a náboženských čistek, ale to je téma na jindy.

PPS: Právě jsem si uvědomil, že administrátorský přístup na blog je POŘÁD mimo provoz. Pokud jste zaškrtly možnost neodhlašovat se při posledním funkčním přihlašování a nesmazali jste si internetovou historii, tak pořád můžete nahrávat články přes adresu admin.blog.cz

Počet dní bez předávkování kofeinem: -2 (pokud přestanu okamžitě)
Počet dní od začátku cvičení: Ehm… jakého cvičení?
Váha: Nemám odvahu se jít podívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilma Ilma | 3. března 2017 v 22:34 | Reagovat

Ach, další příslib? *s povzdechem se usmívá* U některých lidí sliby (zejména ty nepřímé) zůstávají bohužel pouhými slovy.. ale tak třeba svou učebnici dostaneš zpět.
Konec, který popisuješ nezni vůbec špatně, jak říķáš - stačil by. Důležité je, aby to tak vyhovovalo tobě, není důléžité co si mysli sestra, zda školu dokončíš.. děláš mnohé a snaha se cenní.

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 4. března 2017 v 2:53 | Reagovat

[1]: Kdyby šlo o učebnici, tak by mi to bylo úplně jedno. To bych jí možná jako provokaci asi poslal úplně všechny učebnice co mám. Tohle byla kniha na zkoušku z literatury, ne gramatiky nebo slohu. Noční Hlídka od mého oblíbeného spisovatele Sergeje Lukjaněnka. Proto je pro mě důležitá.

3 Ilma Ilma | 4. března 2017 v 23:14 | Reagovat

[2]: To, že má někdo k něčemu vztah a je to pro něj ať už z jakéhokoliv důvodu důležité, někteří nevidí nebo spíš je to nezajímá. Bez ohledu na to, zda jde o knihu, učebnici nebo cokoliv jiného, co pro tebe může mít nějakou hodnotu.. Pokud je to něco, co si v případě nevrácení lze nahradit novým kouskem, i když to už není ono, je to pořád lepší, než když jde o věc, kterou si nepořídíš.
Kéž se alespoň tobě dostane nazpět toho, co ti patří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama