Keep busy living or keep busy dying...

Pod povrchem

23. února 2017 v 0:07 | Tenal |  Něco jiného
Celé se to motá… Ne. Celé ne. Jenom tak půlka. Možná i třetina.


Ptal jsem se na otázku. Před pár okamžiky jsem se ptal někoho zajímavého na otázku. Už jsem jí zapomněl. Aha! Už vím… Podváděl jsem. Podíval jsem se, na co jsem se ptal. Zajímavá to otázka. Důležitá to otázka. Odpověď bude důležitější.

Občas je těžké chápat, co si myslím. Co si to myslím? Proč si to myslím? Celé se to vaří v tom mém kotli.

Co cítím? Strach. Naději. Jsem přece optimista…

Lidé, jako jsem Já, Mel/Ježek/vy-víte-kdo, nejspíš i Artie podle toho co jsem zatím četl…Díváme se pod povrch věcí a lidí, každý ale jiným způsobem. Každý nacházíme něco jiného. Povrch je tak nudný, tak frustrující, plný lží a podrazů. Fuj povrch. Kdybych chtěl znát povrch tak si přečtu profil na Facebooku. Potom sedíte obklopeni nudnými povrchy a držíte se na uzdě, abyste nechytli ty lidi okolo a nezatřásli s nimi, neřvali na ně "Probuď se už krucinál a začni přemýšlet. Buď osoba hodná svého mozku."

*zatřepe hlavou*

O čem jsem to mluvil? Ó, ano, všechno se motá. Nemám být vzhůru tak dlouho. Nechci ale spát. Chci si s někým povídat. Chci někoho vnímat a poznat, jako osobu. Ne skořápku, ale osobu.

Osobu s city a názory!. Skutečnými názory, která na otázku "Proč si to myslíš" neodpovídá stylem "Protože to tak je/Protože mi to tak řekli"

Teď tu ale už nikoho neseženu, protože na rozdíl ode mě, má většina takových lidí ještě pořád pud sebezáchovy. Neberte to špatně. Nesnažím se tu ničit se, i když musím uznat, že výsledek je asi stejný.

Prostě… Chci někoho poznat a pochopit, někoho skutečného.

*povzdech*

Ano, všechno se to pořád motá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 24. února 2017 v 15:11 | Reagovat

Všechno se motá... A ani není potřeba, aby bylo pozdě večer. Připadám si, jako když se po dlouhé jízdě autem snažím usnout ve stabilní posteli, v tichu, teple, útulnu. A přesto je něco špatně, i když by být nemělo. I když vím, že stojím pevnýma nohama na zemi, svět kolem mne neutíká a já nemusím běžet za ním.

Podle čeho člověk nejlépe pozná toho druhého? Podle odrazu sebe sama v jeho očích.
Jen je to těžké, pokud jeden nemá dost síly se dívat. Jako já.

Jaké je tvé nejoblíbenější slovo? Jakéhokoliv jazyka... Čím to? Povídej mi..
Jakou barvu mají tvé oči?

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 24. února 2017 v 17:42 | Reagovat

Otázka byla jednoduchá. Odpověď byla jednoduchá. Psaní té odpovědi... To bylo těžké, stejně jako její čtení. Děkuji ti za ni.

Jak se cítí věřící? Věřící v boha? Věřící v sebe? Vím, jen některé, ano, ale vím. Někteří se tak cítí, ano, ale jiní ne. Někteří cítí tu osobu, vzadu, v koutku své mysli. Naslouchají a doufají. Jiní ji naopak umlčují, protože přes všechnu svoji víru v někoho a něco nevěří v sebe ani v lidi, na kterých záleží. Věřící, co nevěří. Má víra, sebe slabší je silnější než jejich.

Mé oblíbené slovo? Mé oči?

O slově jsem nikdy nepřemýšlel a teď když se ptáš tak mě napadlé série nádherných slov. Slova s hlubokými, nekonečnými významy. Některá nadějná, jiná bolestná. Nevím, zda se mi zjevilo dostatek slov, abych našel to pravé, ale vybral jsem jedno. Slovo, s tolika významy a hloubkou, metaforickou i fyzickou. Hvězda. To je mé slovo. Ne jen svým významem ale i melodií. Čím to...? Cit, naděje, splněné přání, světélko v temnotě, tak daleko, tak slabounké, ale jen na tu dálku, jinak je silné... Tolik významů, tolik emocí...

Odraz člověka v mých očích je často nehezký. Lidé nemají sílu se do mých očí dívat dlouho. Nejsou při tom pronikavé, ani dech beroucí. Dva oříšky přivřené mezi ospalými víčky. Mé oči jsou ale často tak náročné. Pátrají, pozorují, nerad to říkám ale někdy i soudí a když soudí, tak jsou nemilosrdné, ničící. Nejeden člověk už padl po zhlédnutí svého odrazu v mých očích. S trochou snahy a ve správný čas jsou ale i soucitné. Oči, které rozumí a doufají. S moji pomocí bys měla sílu se do nich dívat a milovat svůj obraz, protože by jsi konečně mohla vidět nadějnou pravdu.

Teď bych potřeboval vidět oči tvé, abych poznal kým jsi ty. Povíš mi o tvých očích?

Možná že ještě nějakou lehčí... Možná i směšnou. Možná i zbytečnou... Lituješ někdy? Ano, určitě lituješ... Čeho lituješ nejvíce?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama