Keep busy living or keep busy dying...

2.03.2017

2. března 2017 v 1:10 | Tenal |  Nepravidelný deník
Za posledních dní se stalo pár věcí…


Začneme tím nejdůležitějším… Byl jsem u holiče ze své vlastní vůle! Whooo-ho! Volejte sláva a tři dny se radujte, protože myslím, že vypadám jako Rodney McKay nejvíc za celý svůj život. Samozřejmě, můj skutečný obličej je velice daleko od toho jeho ale člověk pořád může snít, že? Danielem Jacksonem určitě nebudu, protože nepotřebuju brýle a nejdou mi jazyky, a už vůbec ne koncem SG1, kde postupem času nabral svaly a v jednom bodě byl dva měsíce intenzivního tréninku od toho, aby zvedal stejné činky jako Teal'c.

A když už jsme u SG, tak jsem také získal jeden úžasný plakát, který mi teď visí na zdi. Omlouvám se za nízké rozlišení.


Dál… Jednorožec si konečně po několika nedávných konverzacích uvědomila, že to všechno opravdu nestíhá. Včera mi před půlnocí (kdy jsem spal po dvou dnech beze spánku) poslala slet vystrašených a omluvný zpráv, kde mi vysvětlila, jak to cítí.

U některých lidí, když se mnou začnou mluvit z pohledu obav, tak já automaticky přejdu do konejšivého stavu mysli. To se stalo i zde. I kdyby ale ne, co jiného bych měl říci, než jí uklidnit? Měl bych se domáhat upřednostnění před synem, manželem a školou? Ani náhodou! Konečně se s ní o tom alespoň nebudu muset hádat.

Hezká zpráva je, že jsem se o malinko pohnul se školou a s prací, že nestávkuji, i když by to mohlo být výrazně lepší.

Stalo se ale ještě něco… Seriál The Newsroom z roku 2010. Velice rychlá, chytrá i emocionální show. Ne nezbytně realistická, ale dost na to, aby mě, neznalého procesu televizních zpráv, oblafla. Ten seriál jsem již kdysi viděl, ale nedávno jsem začal procházet výstřižky na Youtubu. Ten první, nejznámější… Mějte prosím trochu trpělivost (nebo přeskočte na 4:30). Hodně pomůže, pokud znáte základy USA politiky a máte dobrou angličtinu.


V druhé sérii se objevila jedna scéna… Malý kluk zemřel, zastřelený v náručí jedné z postav. Když jsem to viděl poprvé, nepamatuji si, že by mě to zasáhlo. Tentokrát mnou ale prošel proud emocí. Zrychlilo se mé dýchání a začali téct slzy. Jako bych dostal panický záchvat. Dobrých deset vteřin jsem takto dýchal a nechával slzy padat po tvářích. Cítil jsem, že kdybych chtěl tak to můžu zastavit, ale neudělal jsem to. Připadalo mi, že je správné to nechat ven, i když nevím proč to mé emoce tak zasáhlo. Stejně náhle jako to přišlo, to ale zase odešlo. Nevím proč. Vím jen že se to stalo.

Čím to dnes ukončím? Možná jste si všimli těch posledních pár článků… Trochu jiné než obvykle. Ty články jsou komunikace mezi mnou a bloggerkou Artie. Zajímavé to stvoření…

Můj zájem o ni je sám zajímavý pro mé pozorování. Můj prvotní pohnutek byl zájem o její osobu. V něčem mi připomínala sebe, v něčem Mel, v něčem Mayu. Netrvalo dlouho, než mě napadlo, že by to mohla být vhodná osoba pro mé city a trvalo stejně času, abych zjistil, že nejspíše nakonec nebude. Velice často by se stalo, že tam by se můj zájem zastavil. Ne, že bych se obvykle zajímal o inteligentní dívky, jen pokud jsou pro mě vhodné, ale když vím, že nejsou uvnitř sami, že nejsou opuštěné, tak se pohnu dále. Není tam totiž nic zázračného, co bych mohl zkoumat, předat, a většinou tam ani není nic, co bych se mohl naučit z pozice "internetový kamarád". To nejdůležitější ale je, že tam není moc, co by mě mohlo chápat a což si vlastně uvědomuji až teď… Není tam nic, s čím bych se mohl spojit a sblížit. U Artie je to jinak, nebo alespoň tak se to zatím zdá.

Tohle všechno píšu s vědomím, že to jednou nejspíše bude číst, ale je lepší být upřímný přímo, než si to nechávat pro sebe. I když ale vím, že romance s ní je velice nepravděpodobná a v tomto bodě ji ani nečekám, tak mě zatím stále zajímá, co se stane dál. Kým vlastně je? Kým se stane? Vznikne přátelství? Vznikne pochopení? Anebo se nestane nic? Kdo ví? Jediný způsob jak to ale zjistím je pokračováním.

To jsou tedy ty nedávné články. Jakési dopisy mezi mnou a jí. Naše reakce na toho druhého. Od teď přesunuté do nové rubriky - Dopisy.


Dnes jsem strávil dobrých 5 hodin psaním a čtením. Hezké, že? Nevím ještě, jestli půjdu spát. Možná že zase pojedu beze spánku. To zjistím brzy.

Dnešní hudba... Bude to trochu jízda, raději se držte a ztlumte reproduktory, ať neohluchnete...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama