Keep busy living or keep busy dying...

4.03.2017

4. března 2017 v 1:53 | Tenal |  Nepravidelný deník
Dnešek byl… já ani nevím jak ho popsat…


Tak… Zaprvé, setkání Mensy. To bylo celkem v pořádku. Spousta nudy. Tak deset minut zábavné konverzace. Spousta nudných lidí. Pouze dva zajímaví, alespoň z těch, se kterými jsem mluvil. Seděl jsem s nimi přes dvě hodiny.

Tak v půlce té druhé hodiny jsem ale dostal vzkaz. Ten vzkaz mě neměl rozhodit. Nemyslel jsem si, že mě rozhodí… Dobrých deset minut jsem jenom seděl a lil do sebe kolu. Na moment mě napadl si koupit rum. Tak moc mě to rozhodilo, že jsem se chtěl opít. Zastavil jsem se ale. Věděl jsem, že na mě čeká ještě další zastávka a ten vzkaz jsem zvládl dočasně vytěsnit z mysli. Nejspíš vám o něm nakonec povím, jenom ne dnes. Nejdřív se musím poradit.

Potom ale následoval film… Logan. Víte, jak zaručeně poznám, že mě film pohltil? Když na konci zjistím, že jsem nesnědl ani půlku nachos, protože jsem byl příliš zaujatý filmem, než abych jedl. Mimochodem… Spoilery přichází!

Nepamatuji si, kdy jsem naposledy v kině brečel. Nemyslím, že se mi podlily oči. Myslím, kdy mi tekly po tvářích až na bradu. Některé filmy mě rozbrečí, ano, ale ne na veřejnosti. Možná že tady pomohlo, že byla tma, ale myslím, že je to opravdu poprvé, kdy jsem takhle brečel u filmu v kině. Zrychlilo se mi dýchání, sevřel žaludek. Nebylo mi jen smutně. Byla to panika.

Většina toho filmu mi byla jasná už předem. Věděl jsem většinu toho, co se stane. Dvě věci mě ale překvapily. Hlavně ten konec…

"Didn't think it would end this way…"
"End? No. The journey doesn't end here. …just another path. The one that we all must take. The grey, rain curtain of this world rolls back and all turns to silver glass. And then you'll see it…"
Někteří lidé… Možná ne vy, možná že ani já ne… Někteří lidé hledají jisté… Vykoupení. Odčinění za to co udělali. Za to co udělali ostatním i sobě.

"My nightmares are about them hurting me."
"My nightmares are different. I'm hurting them."

Většina lidí toho nedosáhne za celý život. Nedosáhnou své vykoupení, ale ani se nesmíří. Prostě umřou. Vím, že bych s tím měl být smířený. Není to novinka. Vím to od svých deseti let. Nikdy před tím mi to ale nevadilo, to až teď. Teď když cítím ty emoce.

Plní se mi oči… Otřel jsem si je. Mám teď mokrou klávesnici.

To ta pitomá lidskost za to může. Já hledám své vlastní vykoupení. Nejsem smířený. Drtí mě v hrudi všechno co jsem udělal Jednorožci a Maye a Mel a Kytaristovi a Andělovi a Orangutanovi a Psovi a Botaničce a Ekonomce a desítkám dalších lidí pro které nemám přezdívky. Tíží mě to… Táhne mě to dolů.

Naprostá většina lidí nenáviděla konec pro seriál Lost. Nedává smysl, je to mizerná odplata za tolik dílů, ale já jsem na konci brečel jako želva. Víte proč? Osobě, se kterou jsem se identifikoval nejvíc, jeden člověk řekl: "I forgive you"

Mám plný nos. Počkejte chvilku.

*Smrká a utírá si slzy*

Lepší… Ano, cítím se zodpovědný za tolik různých věcí. Spousta lidí by se semnou hádalo, že to nebyly mé chyby ale náhody nebo nehody. Měli by pravdu. Z nějakého důvodu ta vina ale není o nic lehčí.

Boží komplex? Nemůže být všechno vaše chyba, pokud zároveň nejste všemocný. Mám na sebe příliš vysoké nároky? Co je ještě nového…

Kde jsem s tímhle vlastně začal? Oh, ano. Logan.

Nakonec získal své vykoupení. Ano, získal jej. I Profesor, u vody, kde si to přál. I Caliban, naprosto nová postava, ale i on jej získal svými činy.

Vykoupení…

Nakonec se z Wolverina stal Logan.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama