Keep busy living or keep busy dying...

Dilema

5. března 2017 v 2:39 | Tenal |  Dopisy
Spletl jsem se.


Kdysi trvalo hodně přesvědčování, abych přiznal své omyly. Dnes, pokud se spletu, tak si to připustím celkem rychle, ale i tak občas trvá říct to nahlas. Když to totiž řeknu nahlas, tak svůj omyl přiznám světu a poslední naděje na to, že jsem měl pravdu, zmizí…

Co je pro mě štěstí? Tohle je dobrá otázka, zajímavá otázka, něco nad čím jsem já sám moc nepřemýšlel. Neptáš se na hlouposti. Ptáš se správně. Samozřejmě se mi vzadu v mysli skrývá nějaká vágní představa. Jaká je pro mě ale skutečnost?

Můj osobní stav štěstí… Moje první myšlenka je, že je to vetkané s nějakou osobou, ale…

Začneme jinak… Kdy jsem nešťastný? Samota, nepochopení, bolest, nejistota… Mohlo by se tohle vyřešit tou správnou osobou? Ano, mohlo. Existuje ale jedna zajímavá myšlenka, kterou jsem slyšel; "Pokud nejsi schopný být šťastný sám, tak nejsi schopný být šťastný s někým…"

Byly časy, kdy jsem si myslel, že je to pravda. Spojoval jsem si štěstí s plnohodnotnou osobností, s tím, že když dokončíš určitý vývoj své osobnosti a pochopíš určité množství života, tak se tvá osoba trochu změní do smířeného stavu. Smířenost, ale ta pozitivní, ne destruktivní. Dnes si to už nemyslím. Došel jsem k názoru, že každý člověk dojde ke smíření jiným způsobem. Každý z nás chce od života něco jiného a s tím přišlo pochopení, že možná opravdu potřebuji ke smíření, ke štěstí jiného člověka.

Co tedy potřebuji ke štěstí? Člověka, který mi rozumí, se kterým se necítím sám, se kterým se nebudu bát nejistoty a bolesti. Možná, že to zní jako hodně požadavků na jednoho člověka, ale zdá se, že tohle potřebuji. Potřebuji se smířit se světem i sám se sebou abych našel štěstí. Na to ale potřebuji člověka, který ve mě usmíří všechny ty touhy po tom být pochopen a milován.

To vlastně ale není tak úplně to, o čem jsem začal psát na začátku. Ta menší věc je, že jsem se spletl v odpovědích na mé otázky. Čekal jsem opak tvých odpovědí, ale jsem rád, že jsem se mýlil. Ta hlavní věc ale…

Když jsem psal článek 2.03.2017, tak jsem si byl jistý tím, co jsem psal. Opravdu jsem psal to, jak jsem se cítil. Jak jsem ale tak četl tvůj poslední komentář, tu šokující zprávu co jsem si přečetl když jsem seděl na srazu Mensy, která nebyla vůbec šokující, tak se objevily jiné pocity a ty nedopadnou dobře.

Od té doby co jsem napsal na tvůj blog jsi prošla ten můj velice podrobně. Nevím, které články přesně jsi četla, ale myslím, že jsi prošla většinu z nich a pokud se nepletu ve svých úvahách o tvé osobě, tak díky tomu přečtení mě chápeš lépe, než naprostá většina lidí, které mě znají osobně. Možná že už teď víš, kam těmi posledními odstavci směřuji.

Bojím se, že pokud to půjde takto dále, tak si k tobě časem vytvořil city. To by zkomplikovalo spoustu věcí a já bych se zase dostal do stavu, kdy bych toužil po někom, koho nemohu mít. Zase… a já se nemohu nechat chytit v takové situaci znovu.

Uznávám, kdybych hodně chtěl, tak bych možná mohl zůstat opodál a říkat správné věci, které by tě mohli ovlivnit tím či jiným směrem, ale existuje velká šance, že by ses nenechala zmanipulovat, ale ten podstatnější důvod proč bych to neudělal, je, že bych těžko mohl žít sám se sebou, poté, co bych takto pokřivil život někoho, koho respektuji. Ano, měl bych odejít.

Problém je v tom že já nechci odejít. Jsi nejzajímavější bytost, kterou jsem potkal od Mayi a Mel a jsem si tak jistý jak jen mohu být, že kdybych zůstal, tak mi časem ukážeš různé, zajímavé pohledy na svět a na mě samotného, které jsem ještě nezvážil. Potřebuji okolo sebe člověka, který klade ty správné otázky a má vlastní názory.

Má otázka dnes bude trochu sobecká. Omlouvám se. Potřebuji se ale zeptat, co si o tomhle mém dilema myslíš ty?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 5. března 2017 v 17:19 | Reagovat

Jdi životem opatrně. A našlapuj jen tak daleko, jak si troufneš.

Nemohu ti říct, jak se rozhodnout. Neměla bych mít v rukou takovou sílu. Nemohu ti dát jasnou odpověď.

Víš... Sám to víš nejlíp.
Pokud se věci rychle mění, udělej vše pro jejich stabilizaci. Doopravdy vše. Pokud to pomůže, vymaž mě, jako bych zde nikdy nebyla.
Mít strach z budoucnosti není zdravé. A pokud se bojíš citů, které bych vyvolala, přejdi na druhou stranu ulice.

Víš.. Vztah je dynamická věc. Teď nemám na mysli jen vztah milostný, ten teď prosím vynechejme.. Vztah mezi jakýmikoliv dvěma lidmi na jakékoliv úrovni je dynamická veličina. Mění se, síly se mísí... Pokud je možné zastavit se na nějaké úrovni, zastavme se. Pokud se nám země bude pod nohama drolit, posuňme se dál.

Vše záleží na tobě.
Jakkoliv se rozhodneš, bude to správně.

Chci tím říct... že mám trošku strach z tvých citů. Možná je to pochopitelné, doufám, že ano. Rytíř je, omlouvám se, důležitější.
Ale ty jsi nepolapitelná duše, někde v zámoří internetu. Zajímají mě tvé myšlenky a stále se ve stínu schovává mnoho otazníků...

Jak se rozhodneš? Věřím, že odpověď už znáš. Nebo ji zjistíš hned, jak si tohle přečteš. Nějaký vnitřní pocit...

Máme mnoho času. Nespěchej.
Nenaléhám.

...mám malý návrh. Budu ti psát jen pod články v rubrice Dopisy. Pokud nepřibudou, budu čekat opodál..

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 6. března 2017 v 3:30 | Reagovat

[1]:

*povzdech*

Proč jsi krucinál taková... jaká jsi?

*pousměje se*

Věděl jsem tvoji odpověď, i když ne celou, ještě před tím než jsem napsal článek, ale i tak jsem to musel napsat, abys to věděla ty.

No tak... Neomlouvej se. Já jsem ti vlezl do života a začal dělat rozruch, ne obráceně. Je naprosto ve tvém právu (a možná i zájmu) se mnou prohodit pomyslné dveře internetu, zamknout a zahodit klíč. Samozřejmě že to ale neuděláš... Na to jsem moc jedinečný... Moc zajímavý... A nebezpečí zatím nehrozí, tak proč nezůstat okolo a nezjistit co se se mnou stane, že?

*pousměje se znova*

Jsme oběti svých vlastních jedinečností...

Ano, je naprosto pochopitelné mít strach z mých potenciálních citů a je naprosto správně, že je Rytíř důležitější. Jsem si jistý, že ti to nemusím říkat, ale abys věděla, kde já stojím v tom celém... Pokud bys někdy měla pocit, že je to on nebo já, tak si vybereš jeho, ano? Ať tě ani na moment nenapadne opak. A pokud bys měla pocit, že mé napojení na tvůj blog je pro tebe nezdravé, tak to zastav bez zbytečného protahování.

Tvůj návrh zní hezky, mám ale trochu jiný... Jestli tu zůstaneš, tak nesoustřeďuj své názory a komentáře jen na tuto rubriku. Piš, když budeš cítit, že máš co říct, ne když budeš "muset", ale když to ucítíš, je jedno do jaké rubriky, nebo článku.

Myslím, že teď jsi ale na řadě se svojí otázkou ty... Ptej se tedy, pokud chceš...

3 Artie Artie | E-mail | Web | 7. března 2017 v 14:28 | Reagovat

[2]: Dal jsi tomu správný název... Dilema. Dilema to je a já se těším, do jakého směru se rozvine.

Mám otázku... Jiste že mám.
O co se víc snažíš - dělat věci správně, nebo dělat správné věci? Vychází to?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama