Keep busy living or keep busy dying...

Materiál

30. března 2017 v 9:48 | Tenal |  Dopisy
Omlouvám se ti. Měl jsem ti napsat dříve.


Necítil jsem to ale v sobě. Pořád to vlastně necítím, ale tvé opakované návštěvy na mém blogu, hledající nový dopis mi připomínají, že ti napsat mám.

Námořnická barva je blízko, ale možná až moc tmavá… Ne, to není správně - je plochá. Každá barva je ale sama o sobě plochá. Co takhle víc odstínů modré pohromadě? To mi zní lépe.

Vím, proč má tvůj počítač, a nejen tvůj, problémy se spuštěním videí z blogu. Kdybych věděl, že tě to neunudí, tak bych klidně začal vysvětlovat důvod. Snažil jsem se to vyřešit v html kódu blogu při psaní článku, zdá se ale, že mi to blog nedovolí. Také ale nerad používám hypertextové odkazy…

U předchozího článku jsem se pokoušel o to, co jsi mi poradila. Nemám ale u sebe teď mobil a můj počítač je nastavený aby spouštěl všechno, takže jsem to ještě neotestoval. Funguje to správně? A co tady?

Materiál blízký mému srdci? Ty jsi tu hlavní otázku velice roztáhla a teď těch otázek obsahuje několik. Já nemám na všechny jednu odpověď.

Materiál blízký mému srdci… Vždy mě k sobě trochu táhl křišťál. Příroda vytvářející vlastní průhledný kámen. Vím, diamanty mají zajímavější vlastnosti, ale já nikdy nechápal, proč si jich lidé cení o tolik víc. Jistě,

A tady to musím přerušit. Víš, až sem jsem to dopsal včera večer, pak ale… Přecenil jsem své znalosti internetu a stáhl si jeden záludný virus. Ten mi vypnul počítač a smazal mi hodně souborů, fotek, videí i her, včetně spoustu věcí do práce. Strávil jsem noc tím, že jsem odvirovával počítač a snažil se obnovit smazané soubory. Myslí, že jsem byl celkem úspěšný, ale spousta je toho ztracena. Ne že bych to nemohl obnovit, ale protože se nikdy nepřinutím projít milión a půl souborů jeden po jednom.

Kde jsem to přestal? Oh, Materiál mému srci blízký. Ano, křišťál a diamanty. Já ale diamanty moc nemusím. Mají sice nějakou hodnotu v průmyslu, ale jejich hodnota je uměle nadsazená monopolem. Také spojení "krvavé diamanty" nezní hezky. Diamanty jsou špinavé, ale křišťál může být občas i čistý.

S čím se mi ale dobře pracuje, je hlína. Bohužel ale ne ta zahradnická, která mi tolik znepříjemňuje život. Mluvím o keramice.

*smutně se usměje*

Už je to víc než desetiletí, co jsem tvořil něco z hlíny. Nebyla příležitost. Možná že už mě to i opustilo. Líbilo se mi to ale. Nikdy jsem nevytvořil nic nádherného, ale i tak mě to bavilo.

Na druhou stranu, pokaždé když jsem se snažil něco vyřezat ze dřeva, tak jsem skončil s krvácením, takže to asi není pro mě.

Pokud se ale soustředím jen na hmat, na to jak to cítím na své kůži… Neměl jsem moc příležitostí si to ověřit dlouhodobě, ale myslím, že nejpříjemnějším "materiálem" mi je dotyk kůže někoho jiného. Ne nezbytně dlaň na dlaň, to ne. Spíš hřbet dlaně, předloktí a dál. Hm… Rád bych k tomu dotyku řekl víc, ale bojím se, že bych opustil pocit hmatu a zamířil do spojení duší.

Teď když jsem to takhle všechno sepsal tak si vlastně uvědomuji, ještě napadá voda. Kolikrát, když jsem v bazénu tak strávím půl hodiny jen tím, že sedím a míchám vodu svými prsty, abych cítil ten proud a tlak. Tu sílu uvnitř.

Rád bych se tě zeptal na to samé, ale ještě něco bych přihodil. Máš z dětství nějakou vzpomínku, která je tak mlhavá, že si nejsi jistá, zda se skutečně stala, nebo šlo o sen? Pamatuješ si nějaké sny, nebo noční můry z dětství?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 7:57 | Reagovat

...byla jsem blízko. Blízko k odpovědi. Ale nešlo to.

Přestaňme se navzájem stále omlouvat, neustále být nervózní, pokud druhý nenapsal nebo my samotní to ještě nezvládli.
Napiš, pokud bude potřeba, budeš mít nutkání. Nepiš, pokud se nebudeš cítit.

Dnes to nebude dlouhá odpověď. Je to jen odpověď. Není ani dobrá. A neobsahuje dobrou otázku.

Kůže je skvělá odpověď. Příliš dobrá. A vlastně strašlivě pravdivá. Nemyslím si, že bych mohla mít lepší. Děkuji ti za tu myšlenku.

Nemusím ani zacházet daleko do minulosti, abych našla vzpomínku, kterou si nejsem jistá. Týká se Rytíře, půl roku zpátky.. Ale už se ujišťuji, pomalu ale jistě, že je smyšlená. Možná jsem za to nakonec ráda.
Máš nějakou takovou ty?

Mají pro tebe čísla nebo písmena barvy? Je v tom nějaká pravidelnost?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama