Keep busy living or keep busy dying...

Oblíbené

28. března 2017 v 17:05 | Tenal |  Dopisy
Napsat ti když budu mít pocit? Nutkání? Náladu? To neříkej dvakrát, může se pak stát, že už mě nezbavíš několik hodin v kuse. Děkuji ale.


Ano, oblíbené je těžké určit. Hlavně proto, že se to tak často mění. Kolikrát, abychom byli objektivní tak si musíme vybrat něco, co nemáme rádi ze všeho nejvíc, ale co máme rádi hodně po dlouhou dobu. Občas je těžké poznat co je co.

Má barva je modrá, tmavší, hluboká. Někdy skoro jako by přecházela do černo-fialové. Barva klidu, mysli, i tu naději si s ní občas spojím. Jen je trochu smutné, že je občas tak studená.

I já dávám přednost jednoduché melodii. Raději bych zvolil piano, ale i ty složitější melodie mě často okouzlí. Celý blog je protkaný skladbami a písněmi, které mám rád. Počkat! O hudbě jsem už vlastně jednou mluvil.

*ušklíbne se*

Najdi si ten správný dopis a najdeš moji odpověď. I když… Jednu novou oblíbenou píseň ti nechám tady dole, ano?

Život příběhem?

*usměje se*

A možná proto ten můj příběh není tak hezký. Nemám ho moc rád. Snažím se, ale nejde mi to. Mám rád pár kapitol toho příběhu, ale ani zdaleka ne většinu. Možná jednou…

Jaký příběh mám rád já? Něco s otevřeným koncem. Ne tak, že by se čekalo na pokračování. Naopak. Otevřený konec, který zůstane otevřeným. Spousta věcí může být v příběhu uzavřeno, ale ten konec samotný? Hádám, že to ve mně probouzí ten pocit nekonečných možností. Když konec není koncem, tak se toho přeci může stát ještě tak moc. Tolik co jsme neviděli. Tolik co jen ty postavy budou znát. Já se totiž dívám na příběhy jako na něco co mohlo být "reálné". Možná se někde v tom nekonečném multivesmíru ten příběh stal a mi se díváme/čteme jen kousek toho všeho. A možná je to jen spousta keců…

Srdce Netvora? Příběh "krásky a zvířete"? Vím, není to tak jednoduché. Nečetl jsem tu knihu, ale anotace říká spoustu zajímavých věcí.

Má oblíbená kniha?

*podívá se do své malé knihovny*

Kniha, kterou jsem četl nejvíc krát byla Eldest. Ale ne, není má nejoblíbenější. Hm… Rozhoduji se mezi třemi tituly. Mágové - Lev Grossman, Bartimeova Trilogie - Johnatan Stroud a dvojice knih Hvězdy, ty studené hračky a Svět Stínu - Sergej Lukjaněnko. Každou z nich jsem ale četl pouze jednou. Možná že si je pamatuji přes růžové brýle nostalgie, ale tyto knihy mě zasáhly hluboko a nejspíš proto jsem se k nim neodvážil vrátit, abych si je nezkazil. Když o tom teď přemýšlím tak všechny tři mají otevřený konec ale úplně jiný a jsou i napsané jinými styly. Hlavní zápletka byla dokončena, ale budoucnost přeživších postav je stále nejistá.

Když přijde na filmy tak dva, které převažují, jsou The Shawshank Redemption a Cloud Atlas. Kdybych ti měl jeden z nich doporučit, tak by to ale byl Cloud Atlas. Myslím, že by se tě mohl dotknout hluboko na duši… anebo u něj usneš.

*usměje se*

Když jsem se ptal na hru, tak jsem myslel jiný typ hry, ale to je má chyba, špatně jsem se vyjádřil. Video hry jsou málokdy považovány za hodnotné umění. Pamatuji si, že jsem kdysi udělal malou prezentaci na dějinách umění na jednu počítačovou hru, na její příběh, postavy, poselství… Nebyl z toho nadšená, ale nechala to být. Hádám, že ty jsi jich moc nenahrála že?

Kdybys někdy chtěla zkusit nějaký opravdu skvělý příběh, ve kterém hraješ ty hlavní roli, tak se zkus podívat na Dragon Age Origins. Dnes je celkem levná, spustí ji většina počítačů, a má menší tutoriál, kde se ti všechno vysvětlí. Možná Undertale by také šla. Pokud se ale rozhodneš pro Undertale, která má jeden z nejlepších herních příběhů vůbec, tak se nedívej na spoilery. Je důležité, abys tu hru hrála podle sebe, bez vědomí toho, co se stane dál. Má nejoblíbenější hra je ale Witcher 3. Všechny tyto tři hry byly jednou mými nejoblíbenějšími hrami, ale Witcher 3 je všechny překonal. Pokud jsi někdy četla knihy Zaklínač (já je bohužel nečetl), tak si myslím, že bys tuto hru milovala.

Pokud jde o divadelní hru, tak pouze v divadle. Myslím, že je s živými herci mnohem, no, živější. Mezi mé oblíbené patří Sluha dvou pánů, Lakomec, i Pygmalion nebo Zkrocení zlé ženy se Stránským.

Jídlo… Nejspíše sis všimla, že sem si v poslední době oblíbil čínské nudle s masem a zeleninou. Velice mi ale chutnají lasagne. Jediný problém je v tom, že je to spousta práce a nakonec bych celou mísu musel jíst sám, protože matka nikdy nejí nic, co uvařím. Rizoto má u mě takový zvláštní status. Některé verze mi chutnají a jiné nemohu vystát. Kupodivu ale, až na výjimky, mi chutná téměř cokoliv ze školních jídelen. Samozřejmě, věci jako koprová omáčka nepovažuji za stravitelné ať už je zdroj jakýkoliv, ale jinak ze školní jídelny toho sním spoustu. (Myslím, že za to může to, jak… zvláštní byla jídla mé matky.)

Existuje místo na které jsem kdysi rád chodíval. Je to malý parčík pro děti, s pískovištěm, houpačkami, prolézačkami. V noci je ale tak nádherně prázdné a klidné. Je to na kraji města a není tam moc rušivého světla, takže jsou nádherně vidět hvězdy. Kolikrát jsem si tam jen tak sám sednul a pozoroval oblohu.

Povíš mi, jaké obory ke studiu sis nakonec vybrala? Nebo na jakých máš přihlášku?

Anebo ne… Jiná otázka. Mluvili jsme tu teď hodně o příbězích a já bych se chtěl zeptat… Četl jsem některé tvé povídky, ale zajímalo mě, zda sis někdy vymyslela v hlavě něco většího, rozsáhlejšího. Možná něco knižního formátu? Ne, jestli jsi to napsala, ale jestli sis někdy něco takového vymyslela?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 28. března 2017 v 19:25 | Reagovat

Ano, kdykoliv. Pokud to snad nebude k vydržení (tomu tedy nevěřím), nebo mi to nějak časově nepůjde.. Není problém si to jednoduše říct. Slova. (Mám s nimi problém. Ale vždyť většinou o nic nejde.)

Píšu brzo, vím. Ale měla bych se učit, sakra že jo. Ale znáš to. Ráda plním méně příjemné věci po těch méně důležitých...

Tmavá, námořnická? Nebo ještě tmavší? Ano, tu mám také ráda. Je uklidňující.

Přiznám se.. Nějakou dobu má můj počítač problém se zobrazováním a spouštěním videí z blogu. A na mobilu se mi jen zobrazí úvodní obrázek.. Takže mnohdy dohledám.. Mohla bych mít prosbu? Když.. Jak to je.. Když klikneš na to video v administrativě blogu, když upravuješ článek, tak poté klikneš na přidat hypertextový odkaz a tam jen přidáš odkaz na to video na youtube, s tím, že se otevře v novém okně.. Počítačové návštěvníky to neovlivní, ale mobilovým to zpřístupní cestu k novým zážitkům. Prosím, smutně koukám? Alespoň u některých?

Ano. Píšu ho dál a snažím se, ať je krásný. Nebo alespoň ať dělá krásnější ty ostatní.

...jo. Tak tohle mě, přiznám se vůbec nenapadlo.
Točím se ve spirále maturitní četby, zpracování maturitní četby, výběru maturitní četby, a biologie... Takže.. Hra ztratila svůj význam. Až mě to děsí teď!
Hrávala jsem. World of Warcraft, kdysi. S bratry, poté sama.. Ale nejsem natolik sociální, abych mohla v nějaké takové hře být nějak dobrá.
Teď se nevěnuji ničemu takovému, doopravdy ne. Možná že za dva měsíce, až bude po všem, to bude úplně jinak. Je to teď velmi zvláštní ptát se na takové otázky, dívat se do budoucnosti a prostě nevědět...

Hvězdy dělají situace i místa krásnějšími, nejsou to jen planá slova...

Zatím směřuji biologicky, biologicky s matematikou, jindy laboratorně, poté i prakticky. A stále váhám nad zemědělkou. Ale asi už je pozdě.. Těžko říct, asi mi na tom tolik už nezáleží?

Ano. Měla jsem v mysli jeden svět. Nikdy jsem nepřemýšlela, jestli by se mohl dostat na stránky nějaké knihy nebo čehokoliv. Nikdy jsem neměla ambice, ani chuť ho tím měnit.
Byl složitý, krásný, osvobozující.
Proč mluvím v minulém čase? Zmizel. Možná jsem ho sama zabila. Nevím. Vím jen, že zde není a i mnoho vzpomínek zmizelo, hledala jsem ho teď docela dlouho. Proto ti toho ani víc nemohu říct.. Protože neutuším..
Zbyla jen nostalgie, taková, jaká zbyde v srdci po té správné knize, písni, člověku.

Možná zvláštní otázka.. Ale je to věc, která mi teď vrtá hlavou. Přemýšlím nad ní podezřele často..
Je ti nějaký materiál příjemný, tvému srdci blízko? Něco, s čím se ti třeba dobře pracuje? Dřevo, kov, těsto třeba..? Nebo tkanina, na kterou nedáš dopustit? Typ sněhu?
Soustřeď se na hmat, ostatní smysly vynechej. Je něco, co ti přinese potěšení, klid?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama