Keep busy living or keep busy dying...

Obor

26. března 2017 v 19:25 | Tenal |  Dopisy
Přestaň se omlouvat prosím. Nic se nestalo.


Jak jsem si vybral svůj obor? Uboze… Peníze v tom ale nehrály vůbec žádnou roli. Vybral jsem si to, o čem si myslel, že mám největší šanci dokončit. Realita mě samozřejmě opravila. Já nejsem schopný studovat to, co bych chtěl. Poslední dobou mám pocit, že nejsem schopný studovat nic. Zdá se totiž, že nejsem schopný obětovat svůj čas studiem věcí, které nemám rád, a ty se objeví na každém oboru, který bych si mohl zvolit. Kdybych si mohl vybrat cokoliv, tak si vyberu studium filmu. Chtěl jsem být filmovým režisérem od deseti let.

Jak to řekl Tarantino? "When people ask me if I went to film school I tell them no, I went to films."

Zdá se ale, že postrádám podnikavého ducha, takže ze mě režisér nebude ani bez vzdělání. Možná že jednoho dne budu spisovatelem, možná, ale nemohl bych studovat literaturu. Je mi totiž naprosto ukradený, že Babička je klasická česká literatura. Jediné co mě drží od zničení každé kopie této specifické knihy je, že vím, že by ji někdo znova vytiskl.

Na psychologii bych neudělal přijímací zkoušky, protože dneska jdou na psychologii úplně všichni a já jsem nikdy nebyl dobrý v teoretických znalostech, na kterých jsou přijímací zkoušky postavené. Nehledě na to, že následná teorie, co by nás učili, a inteligence průměrného studenta psychologie v česku by mě posunula blíže k šílenství než víkend s rodiči.

Proto tedy informatika. Jediný obor na, který mám nějaké základní znalosti, a zároveň se skládá z hodně praktických úkolů. I to ale není ideální.

Počítač nevysává moji energii, ale moji motivaci ano. Jakmile se jednou přesvědčím k tomu, abych něco dělal s počítačem tak jsem schopný se soustředit hodiny, záleží, co je to za úkol. Musím se k tomu ale dostrkat. To mi nikdy nejde.

Co bych chtěl já? Hm… Posledního člověka, který mi řekl, ať dělám, co chci, jsem poslal pryč. Lidé říkají "Dělej, co chceš" ale ve skutečnosti tím nemyslí "dělej, co chceš ale jen pokud ti to odsouhlasím". Já vím, že ty to tak nemyslíš. Vím, že kdybych ti teď napsal přímo, tak nejspíš odpovíš, ale i tak se mi objevila tahle nehezká myšlenka.

Hm, ne. Nech to tak být. Zatím to nech paralelně… Tedy, pokud chceš.

Jak mě ten příběh napadl? První verze první kapitoly mě napadla před lety. Od té doby se toho hodně změnilo. Hlavní postava byla mnohem bojovnější a postava z druhé kapitoly tam vůbec nebyla. Nebyla tam ani kostra toho příběhu. Jen velice, velice základní scéna. Od té doby se toho hodně změnilo. Dokonce jsem mezi tím stihl navrhnout úplně nový svět, vrátil jsem se ale k tomuto. Obě hlavní postavy jsou na někom založeny, ano. Nejsou ale stejní jako skutečné, v některých případech jsou ty rozdíly velké, jindy nejsou žádné.

Pokud jde o autora, kterým jsem se inspiroval. Nejsem si jistý. Jeden menší aspekt jsem si vzal od Pauliniho, ale opravdu malí. Tím to ale končí. Nedokáži říct, že bych se nechal inspirovat někým jiným. Hm… Možná trochu Lukjaněnkem, ale ten to všechno píše z jednoho úhlu pohledu.


Dnes ani nevím, na co bych se ptal. Necítím moc sílu se ptát. Něco jednoduchého tedy. Tentokrát opravdu jednoduchého. Jaká je tvá oblíbená barva? A co třeba píseň? Příbeh? Kniha? Film? Možná i hra? Jídlo? Místo kam ráda chodíš? Proč jsou tvé oblíbené?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 27. března 2017 v 18:53 | Reagovat

Ano, vždy bude něco, co člověku zkazí tu prvotní chuť. Ale tak to bude úplně pokaždé. A stojí za to vydržet, zatnout zuby a na tu určenou dobu ustoupit pravidlům.
Bude to boj ještě, sama se na něj vůbec netěším.

Kdykoliv budeš mít pocit, nutkání, náladu.. Napiš, jsem tam. Nejsme přímky, abychom byli paralelní úplně. Křivky, to sedí lépe. A i ty se čas od času přiblíží, protnou, a poté mohou zase čas kráčet bok po boku.
A kdo ví. Možná to doopravdy budu já, kdo prolomí mlčení.

Je to zajímavý pohled do myšlenek autora, děkuji.

Oblíbení.. Je to strašně zvláštní slovo, nepřišlo ti nikdy?
Jednoduché a přesto tak složité otázky.. Odpovíš mi na ně také?

Barva.. Jednoznačně žlutá. Barva slunce, dne, naděje. Snad abych do šatníku nějakou zase pořídila..
Píseň? Každou chvílí jiná.. Kupí se, hromadí, prolínají.. Poslední dobou ty, které mají výraznou kytarovou linku, více akustické, než cokoliv jiného. V jednoduchosti a melodiích je síla.
Oblíbeným příběhem bych nazvala život. Je to příběh, který píšeme sami.. A pokud si ho neoblíbíme, nikdy nebude krásný. Snažím se o to.
Vždy mi trhá srdce, když se podívám do knihovny a uvidím tam tak žalostně málo knih od Terryho Pratchetta... Ale stejně má nejoblíbenější kniha není od něj. Je od Andrewa Davidsona, Srdce netvora. Narazila jsem na ni dávno, na knižní burze nebo kde.. dlouho jsem její koupě litovala. Ale pak jsem ji přečetla. Poté znova. A znova. Nedám na ni dopustit.
Filmem si nikdy nejsem jistá.. Netuším, popravdě.
Hra.. Tolik jsem jich nečetla a už vůbec neviděla.. Ale Velký mág od Viktora Dyka je fajn, zajímavý...
Jídlem asi nepohrdnu téměř žádným.. Možná proto mám ráda rizoto.. Dá se tam zamíchat tolik ingrediencí, že je to pokaždé úplně jiné jídlo.
Pokud jde o místo.. Jednou za čas mám urputný pocit, nutkání na nějaké vyrazit. Nějaké určité. Před očima se mi zjeví obraz nějaké městské části, určitá křižovatka.. Jako by mi tím chtěl někdo něco naznačit... Nikdy jsem ale nevyrazila, vždy jsem se vzdala. Ale našla jsem jedno kouzelné. V lese nad městem. Je jako vystřižené z pohádky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama