Keep busy living or keep busy dying...

Schovávám se

8. března 2017 v 23:27 | Tenal |  Něco jiného
Schovávám se.


Dnes jsem si to uvědomil. Schovávám se před světem a zodpovědnostmi. Už několik týdnu odkládám své povinnosti, i když bych je mohl udělat včas. Všechno odsouvám, jak jen to jde, dokud život nepřetéká problémy. Nejsem obvykle takový. Jistě, rád odložím úkol na později, když to jde, ale ne tak moc, že by to bylo nebezpečné.

Naposledy jsem se takhle schovával před maturitou. Tehdy jsem složil dohromady dvě tisícové puzzle, i když jsem se jich před tím deset let nedotkl. Teď dělám něco podobného. Hraji pořád dokola jednu strategickou hru, která nemá žádný příběh, ani konec. Pořád ale hraju a hraju, zaměstnávám mysl problémy z neexistujícího světa.

A… Exit to Windows. Dobře, vypnuto. Tak, teď ještě musím udělat něco ohledně seriálu, co mi hraje na vedlejší obrazovce… Tak, zavřeno. Chce to nějakou muziku, že? Hmmmmmm, nemůžu se rozhodnout. Potřebuju playlist něčeho dobrého, co jsem ale ještě neslyšel… Mám jiný nápad. Mé piano!

No, tedy, nikdo vzdělaný v muzice by to piano nenazval, ale já nevzdělanec si to mohu dovolit! Elektrické klávesy a… Stále fungují! I po těch letech nečinnosti.

*snaží se zahrát oblíbenou skladbu*


Ehm… Jop. Šlo to asi tak dobře, jak se dalo očekávat. Trvalo mi deset minut se naučit přejít z jedné skladby prstů do druhé.

*zaťuká jedním prstem melodii Tři oříšky pro Popelku, vezme píšťalu a zahvízdá to samé*

Hudba, jedno z mnoha tajemství, které nejspíš nikdy nerozluštím. Hudební kurzy pro dvacetileté nejsou moc v módě. Kdybyste ale o nějakém slyšeli tak dejte vědět.

*zaťuká jedním prstem melodii pro Ztracené Údolí*

Je mi prázdno. Ne tím běžným prázdným způsobem, kdy cítím díru ve své hrudi, ne. Právě teď dokonce žádnou díru necítím. Spíš, že na ničem nezáleží, protože když mi bylo devět, tak jsem své rodiče neukecal, aby mě dali na kurz piana. Místo piana, jsem šel na házenou, z které si nesu problémy ještě dneska.

*zaťuká jedním prstem melodii pro Yesterday*

Nemám ponětí proč mi to právě teď tak moc vadí, ale vadí mi to. Strašně!

*zaťuká jedním prstem melodii pro Tři citronky*

Jsem tak unavený… Ne! Vyčerpaný je to správné slovo. Dnes se cítím vyčerpaný. Vyčerpaný životem? Sám sebou? Jako bych už všechno viděl, zažil a nic už mě na tomhle světě nepřekvapí. Leda bych se právě teď naučil hrát přes noc na piano. To by bylo milé překvapení.

*zaťuká jedním prstem melodii pro Tisíc mil*

Dnes se cítím tak staře.

*pokouší se zahrát ty skladby, co zkoušel před chvílí, ale nepamatuje si*

Prožírá se skrz mě hořkost. Závist. Sebelítost. Vím, že život má své hezké chvilky, ale teď jako by to byla nekonečná noční můra. Jen kousek a bylo by mi na zvracení.

*pustí si svoji oblíbenou skladbu na Youtubu*

Takový kousek ironie. Ta hudba je plná naděje. Také bolesti, chyb, i lítosti, ale přes to všechno je v ní kus naděje. Je hezké cítit trochu naděje…

*zamlží se mu oči… slza stéká po tváři, zavře oči a poslouchá… a pak poslouchá znova a znova, setře si slzy a vrátí se k psaní*

Právě teď nemám s kým jiným mluvit. Jen s vámi a tou hudbou. Snažím se dýchat ale mé tělo je najednou tak těžké. Jako bych najednou přibral dvacet kilo, což je vlastně i možné s tím jak mé tělo reaguje na stres.

Není to vtipné? Začal jsem tloustnout, protože jsem se bál světa a dělal jsem si proti němu krunýř, což jenom vedlo k tomu, že jsem se od světa odstřihnul ještě víc a teď, když se snažím vrátit do světa, tak tloustnu, protože se mě mé tělo snaží uchránit před nebezpečím, které ale nikdy nezmizí. Uznávám, že má strava moc nepomáhá, ale ze začátku jsem žil zdravě. To teprve během let stresu z váhy jsem vyhledal cukr, abych uklidnil nervy.

Zvláštní… Strávil jsem dva poslední odstavce vysvětlováním se. Co na tom kurva záleží! Je to tak jak to je a nemám sílu to měnit. Jsem prostě vyčerpaný. Chci mít klid.

Já… já vím, že tohle vysvětlování a mluvení nic nezmění. Já vím, že jediné co to všechno může změnit je něco s tím udělat, ale já teď nemám sílu dělat cokoliv. Po velice dlouhé době chci zase zmizet.

Doufám, že se tak nestane. Budu se snažit aby se tak nestalo, ale já teď už nic nevím, jen pár věcí… Jsem sám, je mi zima, jsem vyčerpaný a padám temnotou…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama