Keep busy living or keep busy dying...

Škola

20. března 2017 v 2:50 | Tenal |  Dopisy
Nejsi prví, komu vadila bílá na černé. Neupustím ale od ní. Ty barvy tak jak jsou, něco znamenají. Měnit je by spoustu znevážilo.


Omlouvám se ti ale. Věděl jsem, že neznám všechny okolnosti a i jsem to několikrát řekl. Nechtěl jsem tě obviňovat z mučednictví. Jen jsem se bál, že by to tak být mohlo. Právo k tomu nemám to, je pravda. Proto tedy ještě jednou… Omlouvám se.

Pekařka? Hezké, opravdu. Prosté, přímé, čestné… Pokud v tom člověk najde zalíbení, tak je to velice vznešené povolání. Není ale snadné být svá vlastní pekařka ve své vlastní pekárně. To je pravda.

Já jsem vždy podával přihlášku na podobné obory. Nejsou to ty, na které bych chtěl. Jsou to ty, ve kterých mám největší šanci a i tak mi to nevychází. Peníze jsem ale nikdy nebral v úvahu. Nezajímalo mě to. I teď "studuji" na jedno z hůře placených zaměstnání a ani na moment mě nenapadne, že bych chtěl odejít pro něco lépe placeného. Pro něco jiného ano, kdybych měl šanci, ale kvůli penězům? Možná že jsem v tomhle směru naivní. Všichni okolo mě si vybírali zaměření podle peněz. Hm… A možná ne. Možná si ho vybrali to, co chtěli a náhodou to bylo dobře placené. Na tom ale vlastně nezáleží.

Přemýšlelas někdy o divadelním herectví? K INFP se to hodí. Hm… talentovky jsou ale na podzim, takže vlastně pozdě. Možná psychologie, nebo literatura? Anebo opravdu zamíříš po něčem výdělečném? Nedokážu si představit, že by se z tebe stal ekonom nebo něco podobného, i když existují i jiné obory, to jistě. Vzhledem k tomu co se učíš, se obávám, že půjdeš za medicínou v otcových šlépějích. Mám pravdu?

Nutí tě někdo do peněz?

Žít v malé vesničce na chatě… Hezké, ale po mé zkušenosti mě to moc netáhne. Já žiji v malo-městě a to se mi líbí. Mám tu klid i přírodu když jdu kousek stranou. Můj otec je ale z vesnice a v dětství jsem tam vždy strávil víkendy. Možná je to tím, že on je takový aktivní, ale na vesnici se vždycky muselo něco dělat. Udělal jsem jednu věc a objevila se druhá. Udělal jsem druhou věc a rozbila se třetí. Nakonec si tu chatu nespojuji s klidem ale s prací. Můj osobní problém zdá se. Pokud je to ale tvůj cíl, tak za ním. Peněz je málo ale může se našetřit, ne snad?

Má střední škola… Upřímně, nevím, jestli jsi četla všechny mé články, ale já na gymnázium chodil taky, od šesté do deváté třídy. Bohužel i já jsem postižený gymnáziem. Uznávám ale, že tato zkušenost, gymnázium a střední škola, mi dodala jedinečnou perspektivu, kterou má málokdo. Má střední škola byla velice jednoduchá. Existují i obtížnější to ano, já jsem ale chtěl na odpočinek. Kdybych to měl charakterizovat, alespoň s přirovnáním k mému gymnáziu… Byl tam o něco menší bordel ve výuce ale pozoruhodně menší tlak na naše znalosti. Myslím, že učitelé kolikrát chtěli, abychom dostudovali víc než my. Samozřejmě se našli lepší a horší učitelky jako všude. Také kolektiv byl velice rozdílný. Studenti nebyli tak odvážní, alespoň ze začátku. Na gymnáziu jsem byl "přehlížený", na střední jsem byl jeden z "vůdců". Pamatuji si, jak jsem jednomu člověku vysvětloval vztahy u nás ve třídě. Popsal jsem to jako mocenský trojúhelník, kde jsem byl jeden z vrcholů. Ostatní lidé se pak přikláněli podle našich názorů, až na jednu nebo dvě divoké karty. Prostředí bylo o moc hezčí. Také staré a šedivé, ale necítil jsem na sebe tlak, takže možná proto se zdálo optimističtější.

Kdybych to měl nějak shrnout, tak střední je prostě mnohem lehčí, mnohem hloupější, mnohem příjemnější zkušenost. Alespoň ta má byla. Vím ale, že to tak není na všech středních. Hlavně ty průmysl/technické to mají těžší.

Já mohu být na obou stranách. Rád naslouchám a rád mluvím. Záleží ale tak moc na tom kdo se mi svěřuji a kdo mě poslouchá. U mě vždycky všechno závisí na jedinci, na detailech situace. Pamatuji si, že jsem kdysi řekl něco ve smyslu, že za určité situace odpustím masovému vrahovi, ale za nesprávné neodpustím jízdu na červenou. Obecně řečeno jsem ale naslouchač. Jde hlavně o to, že lidé, kterým bych věřil je tak malinko. Na to abych já naslouchal, nemusím té osobě věřit, ani ji respektovat. Stačí, když ji zvládnu tolerovat. Na to abych mluvil, musím té osobě věřit a respektovat ji. Anebo mohu psát anonymně na internet. Obě strany jsou pro mě stejně těžké, ale mluvení je pro mě prostě vzácné.

Proč se bojíš ptát se mě? Nelíbí se ti, co píši? Líbí se ti to více než by mělo? Něco jiného? Zjišťuješ o mě něco, co tě zneklidňuje?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 23. března 2017 v 15:39 | Reagovat

Chápu to, moc dobře chápu symboliku barev. Beru na vědomí a ... zkusím to svému mozku nějak vysvětlit. Omlouvám se.

Jo, asi jsem se do tebe pustila trošku víc, než jsem chtěla, ale nemohla jsem jinak, tentokát ne, promiň.

A také se ti omlouvám, že se omlouvám. Dnes je nějaký takový den, připouštím si chyby, pracuju na nápravách a ..tak..

Asi jsem přílišný introvert.. Schovávám svou tvář za internet a doufám, že mě tam najde minimum lidí, které znám. Jen tak jsem schopna prezentovat tvorbu svého nitra. Pokud by to bylo veřejně... Nedopadlo by to dobře.
Jistě, slohovky vždy s pochvalou, ale blízkým to přečíst nedám... Snad abych nemusela vysvětlovat? Vždy si něco najdou..
Ne, medicínu ne. Nemyslím, že jsem na to dost silná. Biologii.. asi jen ji.. možná s matematikou? Uvidím, kam se dostanu, no...

Ne, nikdo mě do peněz nenutí. Jen jsou v kurzu neustálé otázky ohledně uplatnění a následné dotazy ohledně platu.. Unavuje mě vysvětlovat každému, že peníze nejsou prioritou. Že hlavně chci studovat něco zajímavého, co by se mnou rostlo..
Jak sis svůj obor vybral ty?

..bydlím v krajském městě. Stále v centru, dalo by se říct, volným krokem jsem tam do čtvrt hodinky. A stále to mám pár kroků do lesa. Táhne mě to tam stále častěji.
Jsem systematik, i když se to v mém životě v současnosti moc neprojevuje, a jsem ráda zaměstnaná. Nechci být líná, i když se k tomu mnohdy uchyluji.
Je to úplně něco jiného, než život, který žiji, nebo který se přede mnou rýsuje... Poslední dobou se potýkám s problémem, že kdykoliv sednu před počítač, vysaje ze mě veškerou motivaci a energii pro daný úkol. Je to těžké, navíc se šesti hodinami týdně před počítačem povinně ve škole..
Nestává se ti to?

Neumím se ptát, není to jednoduché, učím se..
Ano, možná v tom strach bude. Náhle se zjeví člověk - podobně se topící ve své duši, situaci... a je zde, nabídne odchod, ale vlastně odcházet nechce... Je to nová, zvláštní situace.
Nejde příliš o ty odpovědi, ne. Asi jen o tu situaci. Omlouvám se, neumím to popsat.

Našel jsi mě.. jo, k tomu dojít vlastně muselo, že se divím.. A obratně ses tomu vyhnul, dal jsi další možnost kroku mě.. Už zase.
Plujme chvíli paralelně.. Možná nás někdy proud strhne a naše cesty se budou moct prokřížit.
Nebo bys to chtěl jinak?

Knihu jsem četla, je skvělá! Brzy ti k ní něco napíšu, dám dohromady pár myšlenek a podělím se.. V průběhu jsem zcela zapomněla, že mám jen dvě kapitoly, překvapilo mě, že se vynořil konec...
Jak tě ten příběh napadl? Inspiroval ses někým? Mám pocit, že v tom nějaké prvky poznávám... Ale dlouho jsem se už nevěnovala fantazy, nevím přesně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama