Keep busy living or keep busy dying...

27.04.2017

27. dubna 2017 v 18:38 | Tenal
Tohle jsem napsal přes den, ještě před předchozím článkem, ale musel jsem počkat domů, abych mohl naskenovat a vložit obrázky. Tak to tady je.


Další čtvrtek. Sedím v kavárně, v univerzitě. Je tu přeplněno, ale přišel jsem brzy a zabral ten nejlepší stůl. Jéééé… Posledních pár dní, takový týden, bylo zajímavých. Nemohu říci, že mám další špatné období za sebou. Ještě ne.

Snažím se teď hodně rozhodnout co udělat se životem dál. Je pro mě těžké si ustanovit plán a držet se ho. Jo, plán si ustanovím. Jsem skvělý plánovač. Umím vytvořit realistické plány na téměř cokoliv. Kdybych chtěl tak si vytvořím plán na to, abych se stal schopným programátorem, webovým developerem, učitelem, novinářem, video-audio editorem, spisovatelem, i psychologem nebo režisérem. Mám znalosti a čas na to abych se stal kterýmkoliv z nich. Jsem schopný si vytvořit realistické plány. Jen jediný problém… Já je nebudu dodržovat. Určitě ne dost dlouho aby to mělo smysl.

Možná jsem to tu už říkal. Mel při naší poslední konverzaci řekla, že "Lidi jako my jsou nezaměstnatelný." V tu chvíli jsem si myslel, že jsem dokázal opak, protože v tu chvíli jsem s naprostým přehledem dodělal semestr a v práci mi přidali plat. Chtěl jsem jí dokázat opak. Nějak se to ve mně ale časem zlomilo, až jsem se najednou zhroutil a stěží dělal minimum práce a školu jsem naprosto propásl. Těžko říct, jak by to dopadlo u plného zaměstnání.

Teď zrovna se snažím rozhlédnout v oboru učitele angličtiny v zahraničí. Jednorožec totiž měla v některých věcech pravdu. Potřebuju do zahraničí, ale nechce se mi, protože jsem zabedněnej zbabělec, což sice neřekla přímo, ale vsadím se, že si to myslela, a měla pravdu. Tohle není má sebelítost, ani náhodou. Tohle je objektivní. Jsem ten typ člověka, který se pohybuje jen v těch známých vodách, ale lidé se nejlépe vyvíjí, když je hodíte do těch neznámých.

Uvidím, jak tohle plánování dopadne… Jak dlouho než si to rozmyslím…

*zvedne hlavu od notebooku a vidí kolem projít jednu holku*

Otázka: Proč jsou ty dnešní dívky posedlé úpravou obočí takovým způsobem, že jim zbude jen úzká linka, nebo podlouhlý trojúhelník? Já se opravdu ptám. Nechápu to. Ještě když k tomu přidají kyblík make-upu na obličej. Je jedna věc snažit se vypadat hezky, ale něco úplně jiného vypadat uměleji než plastové sex panny.

*povzdech*

Omlouvám se. Jeden bezvýznamný mikro-rant. Zpátky k mé maličkosti.

Jednorožec měla ale pravdu i v jiných věcech. (Teď se potutelně směje, že jsem už dvakrát v jednom článku přiznal, že ona měla pravdu a já ne. Viď? Že mám pravdu.) Zdá se, že stejně jako má sestra (a do jisté míry i Jednorožec, i když tohle zrovna odmítá) umím žít jen ve stavu permanentní krize. Náš přístup k těm krizím je ale značně odlišný. Ona je aktivní a já pasivní. Ona si tu krizi vyřeší, ale pak vyhledá další, ještě náročnější, aby se mohla předvést. Já si tu jednu krizi nechám a držím se jí. Místo abych jí vyřešil tak ji prodlužuji anebo ji vyřeším tak, že ji jen oddálím, ale vrátí se. Když už ji ale náhodou opravdu vyřeším, tak pozměním trochu parametry a vytvořím/najdu novou verzi. Nerad to přiznávám, ale aktivní přístup mé sestry je lepší. Je sice o hodně namáhavější, ale je také tvůrčí. Člověk toho spoustu udělá a vyvine se. Upřímně, já bych byl rád, kdybych v takovém stavu nemusel žít vůbec. Možná jednou najdu způsob. Uvidíme.

Vypadá to, že jsem se naučil kreslit obličeje. No, tedy, spíš kopírovat podle předlohy. Kurz kreslení pravou hemisférou. Upřímně, velká část toho kreslení probíhá v levé, nebo alespoň začátek. Ta pravá se využije až později. Na tom kurzu jsem byl snad už před měsícem. Chtěl jsem, ale počkat než nakreslím něco samostatně. To jsem také včera udělal, a i když je to lepší než cokoliv co jsem kdy udělal před kurzem, i lepší než většina toho, co před kurzem malovala má sestra, tak to nebylo tak dobré, jako co jsem nakreslil na kurzu. Takže vám tady ukážu to, co jsem nakreslil na kurzu (z obrázků jsem vysekl podpis) a mezi tím se budu snažit zlepšit sám o sobě. Mám pořád velké problémy se stínováním

Před kurzem:

Po kurzu:

V posledních dnech mi také hodně pomohlo, že jsem na 7cups našel pár lidí, se kterými jsem si dobře rozuměl. Sice byly buď o deset let starší, nebo z druhého konce světa, ale aspoň něco. Dokonce jsem měl funkci terapeuta a ne pacienta, takže jsem jim i pomohl.

Kromě toho jsem ale zažil i pár emocionálních výbuchů. Chytlo mě několik brečících záchvatů u filmu Moana, který jsem před tím viděl několikrát bez takových silných reakcí. Nevím proč to tak bylo. Napadlo mě, že to mohlo být tím, že jsem byl nevyspalí a neovládal jsem tak svůj mozek správně, ale i tak toho bylo nějak moc. Potom včera, když jsem dokreslil ten můj nejnovější portrét, tak jsem se cítil tak… neschopně. Jak jsem řekl, ten portrét byl objektivně dobrý na někoho, kdo začal kreslit před měsícem a namaloval celkem dva portréty. I tak jsem se ale vnitřně shodil a drtil, i přes slova chvály. Možná že to spadá k tomu, že nemohu žít bez krize.

Právě teď, jak to píši, se cítím celkem… vyrovnaně, v pořádku. Bude zajímavé, kolik dní to vydrží. Tak… To bude pro dnešek zase všechno. Příště…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama