Keep busy living or keep busy dying...

Barvy

17. dubna 2017 v 4:02 | Tenal |  Dopisy
Pro mě je vlastně velice těžké u lidí najít barvy. Nikdy to nejde při běžném prvním sekání. Většinou ani při druhém, ani třetím. To je tím, jak pevně se držím hmatatelného světa. Bojím se pustit a zatemňuje mi to zrak. Kolikrát se mi nepodaří barvu zjistit nikdy. A když už tak ta barva dojde teprve, když jsem sám, když nad nimi nepřemýšlím a ponořím se do těch pocitů a nálad.


Ano, při tom když je potkám osobně, tak je jiná nálada, jiná vlna energie. Máchnu rukou ve vzduchu a cítím, jak se přelévá atmosféra z jednoho člověka na druhého, jako by se míchaly proudy moří, každé jinak zabarvené a s jinou teplotou. Nevidím je ale. Není to v mé moci.

Nevidím ani tu svoji. Bylo mi řečeno, že mé barvy plují mezi zelenou, modrou a žilkami temných barev… Trochu ale záleželo, kdo a kdy se právě díval.

Barvy mé rodiny? Má sestra je obklopená odstíny červené. Ta je jediná, u které si jsem jistý. Matka a otec ale… Ačkoliv tolikrát odsekávám otce od sebe, tak myslím, že modrou mám od něj, i když on má těch barev mnohem více, a hodně se perou. Určitě tam bude odstín červené a nejspíše i kapka oranžové. Matka bude zelenější, spíše ale takové tupé odstíny, ať už tmavé nebo vybledlé, alespoň většinu času.

Jakou má Ta barvu? Mel? Ona věděla jak mizerně (ne)vidím tyto barvy. Ona by se podívala na člověka a viděla by vše. Každý odstín, každý stín. Každý střípek… Možná jako ty, anebo i více. To těžko zjistím. Sám o sobě jsem to u ní vidět nikdy nezkoušel, nesnažil jsem se o to. Trochu jsem se bál, že by se schovala. Jednou mě ale přesvědčila, ať to udělám. Chtěla mi tím dokázat, že je na tom lépe, že když uvidím její duši, tak jí uvěřím a pochopím.

Co jsem viděl? Upřímně? Skořápka s odstíny fialové, s několika tmavšími skvrnami, roztříštěná u nohou. Ona ale viděla něco jiného. Má slova ji překvapila. Ona sebe viděla žlutě, stále zraněnou žlutou ale uzdravující se. Nechal jsem to být. Má mysl je tak dobrá v sebeklamu, že jsem se prostě mohl mýlit. Stejně tak je ale její mysl mistr sebeklamu a zvláště když jde o její osobu. Možná se mýlila ona. Nebo jsme oba viděli vlastně něco podobného, ale pro každého měly barvy jiný význam.

Proč se bojím odpovědí? Myslím, že by mohli být příliš… správné. Příliš nádherné. Anebo naopak, tak moc nehezké a ošklivé, i když to si nemyslím, že je pravděpodobné. Co by vadilo na nádherných odpovědích? Už teď bruslím na tenké hraně svých pocitů a citů. Proto se bojím nádherných odpovědí. Nechci tu hranici překročit, protože pak vím, co mě čeká a já už tam byl tolikrát.

*ušklíbne se*

Fuj. Sebelítost. Bleh. Mám teď kyselo na jazyku.

Jsem ale rád že tě překvapuji. Otevřenost a upřímnost… Ano. Musím takový být, pokud to žádám od tebe, nemyslíš?

*usměje se*

Kde se nacházím v myšlenkách…? Poslední dobou a i teď jsem uvězněný na vrcholu mrakodrapu, v kavárně CrossCafé. Čekám sám u stolu, doufám, že si někdo sedne naproti mně. Ne. Nemusí to být ona. Čekám tam na ni, ale vím, že to nebude nikdy ona a to je v pořádku. Sedím tam, protože doufám, že si proti mně sedne někdo jiný. Někdo kdo mě nenechá čekat tak dlouho jako ona.

Pokud bych ale mohl kamkoliv, tak zamířím podobným směrem jako ty. Na útesech na jihu Anglie se ale jen zastavím. Na chvilku si k tobě sednu, ano? Jen na chvilku. Nechat ten vítr plout okolo, cítit ten proud a pozorovat vlnky, jak se perou o místo na slunci.

Pak se ještě zastavím v Londýně. Navštívím učitele angličtiny, kterého jsem tam kdysi potkal a přinesu mu pořádný balík kávy, protože stejně jako já, když už vaří kávu tak alespoň půl litru, cokoliv méně je pro nás oba ztrátou času. Posedím chvilku v tom parčíku vedle a budu pozorovat nové studenty jazykové školy z celé Evropy, jak si hrají a povídají si lámanou angličtinou nad horou pizz.



Nakonec ale, až se nabažím toho nadějného hašteření, se přesunu ještě dál, až do Irska. Doprostřed ničeho. Vyberu si ty dva týdny v létě, kdy prší jen vlažné přeháňky, a lehnu si na trávu. Teplé slunce a studený vítr by mezi sebou bojovalo a tráva by se vlnila. Občas bych uslyšel ovečku v dálce a možná bych i přišel blíže a pohladil ji. Sedl bych si pod ten jediný strom široko daleko a pozoroval horizont plný malých kopečků, zarostlých tou nejzelenější trávou co jsem kdy viděl. Tam bych usnul. Obklopený, větrem, sluncem trávou a pár bezstarostnými zvířaty. Byl by to nádherný spánek.

Alespoň takový se zdá v mých myšlenkách. Takovou krajinu miluji.

*pohne jazykem*

Hezké jak správná myšlenka změní chuť.

Měl bych se zeptat, ale po tom co jsem ti dnes pověděl, se bojím ptát snad ještě více. Stává se ti, že nemůžeš spát? Co pak děláš? Jak to řešíš? Počítačem, že…?

*ušklíbne se*

Odpovídám na za tebe. Neslušné, ale takový já jsem. U předvídatelné odpovědi odpovím sám. Nebo se snad pletu? Jiná otázka tedy.

Medituješ někdy? Daří se ti to?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 20:00 | Reagovat

Mé noci jsou pravidelně děleny. Mnohdy se stává, že se probudím před třetí... Vlastně kolem třetí se budím nejčastěji. Ale někdy je roztříštěná nad ránem...
Ale není to o tom, že bych nemohla spát. Dává mi to tak akorát čas přerovnat myšlenky, napít se a porovnat peřiny, než zase vpluju do říše snů.
Po mobilu sahám výjimečně... Ale po počítači nikdy. Nejsem v pokoji sama, nemám tu možnost být beztrestně svobodná.

Medituji po chvílích největšího vzteku. Jen tehdy mám sílu se uklidnit, vyjasnit mysl a dosáhnout alespoň nějakého míru sama se sebou. Musí to být doopravdy silná emoce.. jinak nechám čas plynout a čekám na přijatelnou dobu, kdy jít spát.

Chci spát. Sakra jak já chci zaspat celý měsíc... a probudit se dvacátého května. Do slunečného dne, bez povinností a starostí.

Řešil jsi někdy věci spánkem? Že jdeš spát, ať už konečně ten den skončí?
Spíš vůbec? Někdy mám strach, že ne.

Mám jednu otázku... dnes mi ji někdo položil.
Co o sobě víš?
Zkus najít nějakou jednu věc, kterou si jsi jistý. Tak jistý, že si ji dokážeš říct do očí před zrcadlem a nebude ti připadat přikreslená. Zkus najít nějakou krásnou...

2 in-dark-side in-dark-side | Web | 19. dubna 2017 v 11:23 | Reagovat

Krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama