Keep busy living or keep busy dying...

Jaro

23. dubna 2017 v 6:35 | Tenal |  Dopisy
Ne, nebylo to nezdvořilé. Tak jsem to nemyslel.


Jen jsem to zmínil. Ne, nechtěl jsem slyšet nic specifického. Ani jsem vlastně nic nečekal. Nevím, co jsem čekal. Reakci asi? Tu jsem teď dostal, ale nelíbí se mi. Ne kvůli tomu co se v ní říká. Spíš kvůli tomu že jsem tě ji vůbec donutil říci. Ne, není to odmítnutí. Na to by tu nejdříve musela být nabídka a tu jsem nepředložil, jen varování, že by mohla přijít. Budu se velice snažit, aby nepřišla.

Mé city a pocity byly vždy silné k určitému typu lidí. Empatici. Ty mezi ně spadáš, je proto tak snadné si vytvořit, možná že jen imaginární, spojení, ale i tak je to spojení. Hádám, že problém je ve mně a pouze ve mně. Je pro mě tak důležité mít vedle sebe empatika, který by chápal mé nevyzrálé (po)city, že se tak snadno upnu… Ne, nespáchala jsi to ty. Tohle je jedna má porouchaná část.

Máš pravdu, není konkrétní důvod, aby o mně Rytíř věděl. Vím ale, že pokud je z půlky takový rytíř, jak jeho jméno naznačuje, tak by si zasloužil o tomhle tvém útěku do světa blogu vědět, nemyslíš? Znát tvé interní myšlenky, poznat to kým jsi i z jiné strany. Je to tvůj život, tvé rozhodnutí. Naprosto chápu, proč chceš mít blog a realitu rozdělenou, opravdu. Jen si stojím za tím, že ti blízcí by měli mýt možnost nás poznat ze všech stran. Můj názor, nemusíš jej přijmout.

*ušklíbne se*

Dělej, co chceš.

Mám rád jaro, ano a vlastně nevím, zda ses už ptala. Nepamatuji si. Jednorožec by ti určitě dosvědčil jak mizerná má paměť vlastně je. Mám rád jaro. Je to mé nejoblíbenější období. První věc, která mě napadne, když se řekne jaro, je život. Pak se objeví barvy, zelená, modrá, žlutá. Pak přijde obraz květin, růže, tulipány, pampelišky, s včelami všude okolo. Slunce hřeje, ale nepálí. Vítr fouká, ale nezebe. Taková je má představa jara.

Hm… Mám rád tulipány. Když jsem byl hodně malý, jedny z mých prvních vzpomínek jsou o celých polích tulipánů, na které jsme chodily. Ty pole tu existovaly, to vím, nejsem si ale teď jistý, zda ty vzpomínky jsou skutečné, nebo vymyšlené z mých vědomostí a fotek. Mývali jsme také na dvorku mnoho tulipánů. S postupem let jich ubývalo, jak matka přesazovala a experimentovala s mnoha druhy květin. Dnes je jich tam tak pět, ne víc než deset, všechny červené.

Něco co o mě nevíš ale co bych chtěl sdělit? Je toho spousta co o mě nevíš, stejně jako já nevím o tobě. Těžko ale hledat něco tak specifického u čeho doslova chci, abys o tom věděla. Už jsem ti toho tolik řekl, přímo, nebo nepřímo. Věci, které chci lidem sdělit, většinou sdělím mezi prvními věcmi, které řeknu. Dokonce i své jméno jsem ti prozradil. Budu muset najít něco nového, něco do čeho není vpletená sebelítost…

Půl hodiny uplynulo a já stále o ničem nevím. Nic mě nenapadá. Všechno je to vypsané na blogu a i když jsem si jistý, že jsi nečetla vše, a to je v pořádku, tak si také myslím, že jsi četla všechno podstatné.

Další půl hodiny pryč. Ne, opravdu nevím. Možná se jednou něco objeví a jsem si jistý, že v ten moment ti o tom napíši. Právě teď ale ne. Je to u tebe jinak? Napadá tebe snad něco co mi o sobě chceš říct?

Povíš mi, jak se poslední dobou cítíš? Jak zvládáš blížící se konec? Myslíš, že jsi připravená?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 14:53 | Reagovat

Věřím že o mém blogu ví. To by si dal dohromady kterýkoliv rozumný člověk (což on je), který má přístup do mého telefonu (což on má)... Mám v záložkách administrativu blogu, ví, že jsem psala a že i teď ventiluju své pocity nejen jemu... Nezná jen adresu a lidi, které přitahuje.

Ne, nevím o ničem.. A pokud na něco přijdu, nebude trvat dlouho a svěřím se.

Poslední dobou se houpu. Nahoru, dolů...
Motivace, nálada, vyhlídky na budoucnost..
Vše se hroutí a najednou je to v pořádku.
Vše je v pořádku a najednou se to sype.
Není to nic, na co bych nebyla zvyklá, dříve se to dělo také. Jen jsem si dala jakousi přestávku. Po dlouhém období temna přišlo období svitu slunce a teď se houpu. Přirozený vývoj.
Mnozí by mi navrhli návštěvu někoho povolaného, nebo snad korigování nálad prášky... Ale ne, nejsem ve stavu, kdy bych se chtěla otvírat někomu dalšímu. A co, že se houpu..? To ke mě patří. A zlepšuje se to. Berle teď nepotřebuju..
Začátek konce.. Vždyť je to jako včera, co jsem odevzdávala přihlášku k maturitě.. A už je to jen sedm dní od státní matematiky... Bojím se, jistě.
Ale zvládnu to. Když lze odmaturovat i za čtyři, tak to není takový strašák. A na známkách mi nezáleží. Chci to mít vlastně jen za sebou...

Je nějaký film, na který by ses podíval kdykoliv? Je taková nějaká kniha? Hledám inspiraci pro dobu pozdější, až bude zase na věci čas...

Jaký je poslední sen, co se ti zdál? Byl pěkný?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama