Keep busy living or keep busy dying...

Podvod

13. dubna 2017 v 14:55 | Tenal |  Dopisy
Mnoho slov. Mnoho náznaků. Mnoho pocitů.


Ano, řekla jsi mi více, než jsi asi chtěla, ale i tak… Je tam napsáno skoro vše, ale jen, pokud si to vykládám správně. Čtení mezi řádky mi vždy připomene, jak snadno se mohu plést. Občas je dobře si to připomenout, ale nerad bych se mýlil u důležitých lidí. Budu tedy doufat, že jsem četl mezi řádky správně.

Podvedl jsem někdy někoho? V jakém smyslu?

*usměje se*

Ptáš-li se, zda jsem úmyslně zalhal, abych něco získal? Ano, určitě. Často si musím připomínat, že nestačí zacházet čestně jen se mnou "rovnými" (nesnáším tuto frázi, ale lepší mě teď nenapadá). Určitě jsem někdy někomu takto zalhal, abych z toho něco získal. Snažím se to nedělat, ale stalo se to. Myslím, že se to stane znova.

Ptáš-li se, zda jsem někdy podvedl někoho blízkého s někým jiným… Ano. Nebylo to úmyslné, ale vlastně ano. To, že to bylo neúmyslné, nebo nevědomé mě těžko omlouvá. No, asi hodně záleží na tom, jak takový podvod definuješ. To co jsem udělal, bylo, že jsem svojí nevšímavostí ignoroval někoho, kdo mě miloval a nevědomky jsem ji přesvědčil, že ji miluji stejně silně, zatímco jsem prahnul po někom jiném. To je ta krátká verze věcí. Když se ti bude hodně chtít, tak v jiné rubrice na toto téma máš celé články.

Podle toho co jsi mi řekla si, ale myslím, že máš k podvodu mnohem dále, než já. Sen? Neblázni. Vím, ty pocity mohou být intenzivní, ale podvod to není. Zkus mi věřit.

Když se někomu svěřuji, tak to u každého člověka je trochu jinak. Většinou ale ano. Slova jsou druhořadá, podstatná, ale druhořadá. Jde o tu atmosféru a pocity. To jak si vzájemně rozumíme a cítíme. Kolikrát se stalo, že jen ten pocit porozumění mi pomohl a změnil mě víc než jakákoliv slova… Ta slova si někdy pamatuji. Jindy ne. Záleží, jak důležitá pro mě jsou. Většinou ale ne, zvlášť když je pocity přezáří tak moc.

Vzpomněl jsem si teď na jednu konverzaci s Jednorožcem. Ptala se mě, něco ve smyslu, zda vím, co potřebuji, aby mi řekla. Odpověděl jsem, že vím, ale postrádám ingredience, protože všechna slova na světě by mě nemohla zachránit, bez těch správných citů.

Docházejí mi otázky. Ne, jinak. Docházejí mi otázky, u kterých se nebojím tvé odpovědi…

Hm… Spojuješ si lidi s barvami? Když se na ně podíváš, možná když se podíváš přes jejich rameno, vidíš u nich barvy?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 14:39 | Reagovat

Lidé jsou ztělesněním barev. Poslední dobou víc než kdy dřív. Dříve byly barvy v situacích. Dnes jsou barvy v lidech.

Rytíř je žlutý. Žlutý jako slunce, s nádechem do jarní zelené. Někdy probleskne růžová a modrá temné večerní oblohy. On je ta chvíle bezčasí těsně před východem slunce a těsně po jeho západu. Ten okamžik, kdy se obloha obléká, aby mohla zaujmout.

Každý člověk má jinou barvu. Když ale někdo má barvu podobnou, má úplně jiný význam.
Možná kdybych to mohla shrnout.. Lidé ostře růžoví jsou pro mou duši jako motorová pila pro vzrostlý strom. Lidem, kterým se nad hlavou vznáší oblak oranžové, je lepší se vyhnout. Ale pokud potkám někoho s více barvami míchajícími se v jeho duši, vím, že tomu člověku mohu věřit.

Věřím, že to máš také tak.. Jaké je to pro tebe? S jakou barvou spojuješ členy své rodiny? Jakou barvu má Ta, která tě trápí?

Proč se bojíš odpovědí? Myslíš, že by mohly být příliš... jaké vlastně? Co tě drží zpět?
Mám také strach, přiznám se.
Mám pocit, jako bych o tobě věděla strašnou spoustu věcí, mnoho si domyslela... Ale vždy mě překvapíš.
Svou otevřeností a upřímností.

Kde jsi? Kde se právě teď nacházíš v myšlenkách? Kam kráčíš?
A kdybys měl možnost, kam bys šel? Zavři oči a představ si sám sebe...
Já sedím na okraji útesu na jihu Anglie, vítr mi cuchá vlasy, prší mi snad do obličeje... A je mi krásně, vypadá to tak.
Jakou krajinu miluješ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama