Keep busy living or keep busy dying...

Sny

27. dubna 2017 v 17:17 | Tenal |  Dopisy
Mé sny jsou… Těžko říct jaké jsou. Některé jsou stejně divné. Některé jsou fantastické příběhy, strašidelné příběhy. Ano, mám i sny od kterých se nechci vzbudit, ne snad proto, že b byly tak nádherné, ale protože mě zajímá, jak ten příběh dopadne. Některé jsou prostě hloupé. Jiné jsou…


Fuj! Některé mé sny jsou fuj! Ty si ale nechám nakonec, abych tě vystrašil až potom.

Ty divné sny většinou zapomenu nejsnadněji. Nejspíš je to tím, že jsou prostě divné. Málo emocí. Nejlepší spouštěč vzpomínek jsou silné emoce a tak když je ten sen jen zvláštní, tak je takový… obyčejný. Pamatuji si mlhavé útržky na sen, kdy jsem měl létající auto, na jiný sen, kde jsem si hrál na našem dvorku s bagrem, co uměl myslet a na sen kdy jsem měl komára, který pokaždé když jsem ho plácl tak obživnul a zvětši se, až byl větší než má dlaň.

Fantastické příběhy… V jednom cestuji časem, v jiném na cizí planety, nebo se zapletu do špionážního thrilleru. Ve strašidelných snech utíkám před Vetřelcem, duchy, nebo jinými monstry. Někdy s nimi i bojuji, a někdy i vyhraji.

Potom jsou ale i jiné sny… Nejde jen o noční můry. Vždy jsem měl noční můry, ty já zvládnu. Zařazuju je ke strašidelným příběhům. Tohle je o něco zvrácenější…

Uvědomím si, že se nacházím ve snu. Pokusím se vzbudit. Nejde to. Sen se přesune do temné místnosti. Na podlaze je otvor, ale je zamřížovaný. Nemůžu jít dál. Jsem uvězněný ve svém snu.

Jsem rukojmí uvnitř banky. Lupič mě drží a dává mi pistoli k hlavě. Nechci být rukojmí. Chytnu pistoli a spustím spoušť. S pevným rozhodnutím si vystřelím mozek z hlavy.

(Varování, následující odstavec je… možná příliš popisný, zvlášť pro tebe)

Jsem se skupinou dívek, které neznám. Ve snu jsme přátelé, ale nikdo koho bych si pamatoval ze skutečnosti. Nevím ale, že je to sen. Jsou oblečené v šatech, které si právě koupily. Všechny dívky až na jednu zmizí. Jsme sami. Jsme ve výtahu. Drobná, blonďatá, oblečená ve smetanově bílé. Do teď jsme byly veselí, ale já ji chytnu za krk, povalím ji na zem a vnutím se mezi její nohy. Bojuje proti mně, ale nemůže mě přemoci, je slabá. Já pokračuji, užívám si to. Výtah zmizel. Jsme v mělké vodě. Já ji ale držím pod vodou. Přirážím do ní a zároveň ji škrtím pod vodou. Dokončím přesně, jak se přestane zmítat. Potom se probudím, naprosto klidný.

Tenhle sen si pamatuji nejjasněji ze všech. Upřímně si nejsem jistý, jestli kvůli zhnusení, nebo slasti. Možná oběma. Zvláštní… Mel se této mé stránky bála, ale zároveň také tvrdila, že by se mnou za takové situace ani po ní nebyla schopna bojovat, ani se mě zříci. Maya mi věřila, že bych jí nikdy nic takového neudělal. Bylo to jako bych si já dělal největší starosti, místo těch, které by to mohlo ovlivnit nejvíc. Mé sexuální choutky byly vždy drsné, ale doufám, že něco takového bych ve skutečnosti nebyl schopen. Určitě to ale nehodlám testovat, i když myslím, že od té doby jsem se naučil ovládat mnohem lépe.

Něco zajímavého? Zbytečného?

Dívala ses někdy, jak se mění pára, když něco vaříš, nebo smažíš? Někdy, když to máš na vysoké teplotě nějakou chvilku a potom tu teplotu snížíš (za předpokladu že vaříš na plynu a ne na elektrice), tak se najedou, uvolní velké množství páry. Přitom by to mělo být obráceně, ne? Větší teplota, více páry. Tady ale je více páry při snížení teploty a já nevím proč. Víš to ty?

Pokud si to pamatuji správně, tak gen modrých očí je o něco málo dominantnější než hnědých očí. To znamená, že za předpokladu, že lidská rasa bude žít dostatečně dlouho, tak by hnědoocí lidé mohli vymizet.

Chobotnice jsou schopné provést malé evoluční změny ve stejné generaci, protože jejich DNA se kopíruje jinak než DNA savců.

Zdá se, že mikro dávky LSD mohou zlepšit koncentraci, kreativitu i empatii a sociální schopnosti.

Když se tady v té kavárně rozhlédnu, tak vidím minimálně dvě dívky, se kterými bych si rád promluvil a poznal je. Každá z nich je úplně jiná a zajímavá jiným způsobem. Neudělám to ale. Jsou tu se svými přáteli. Možná kdyby byly sami a já si dneska umyl vlasy. Dnes to snad i myslím vážně. Cítím se jako bych toho byl schopen. I když kdo ví, zda bych se tak cítil, kdyby tu opravdu sami byly.

V poslední době se snažím rozhodnout, zda je moralita objektivní, nebo subjektivní. Celkem dlouho jsem věřil tomu, že je subjektivní. Každá kultura má jinou moralitu a i v ní každý jedinec tvrdí něco jiného při otázce co je správné a co špatné. Dočetl jsem se ale pár zajímavých poznatků, které vedly k jinému závěru. Opravdu by tu mohla být objektivní moralit. Alespoň objektivní v kontextu lidského druhu, když už ne v kontextu vesmíru. Problém ale je, že tato objektivní moralita by se spoléhala na empatii, správný pocit. V podstatě by člověk "prostě věděl" co je a co není správné s pomocí naslouchání vlastnímu svědomí. Tato možnost ale vyžaduje tolik víry v lidskou schopnost rozlišovat empatii a lítost, správný pocit a chtivost ega, svědomí a pochyby. Nejsem si ještě jistý, zda tomu mohu věřit.

Povíš mi, jak se teď cítíš? Po tom přečtení toho co jsem tu napsal o svých snech? Nebo to jak ses cítila, pokud odpovíš jindy. Bojíš se mě?

Líbila se ti náhodná fakta? Přemýšlíš někdy ty o své moralitě?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 1. května 2017 v 19:04 | Reagovat

Nebojím se tebe. Ne přímo tebe... Bojím se té skutečnosti, že něco takového může dřímat v kterémkoliv člověku, který kolem mne třeba jen prochází. A ne všichni jsou schopni si uvědomit, že to není správné.. Nejsou své chování poté třeba ovlivnit. Nechají se tím pohltit a dál už nikdo nic nezmůže.

Pára obecně je velké a zajímavé téma. Z horkých věcí mám ale respekt, proto jsem ji nikdy tolik nezkoumala... .. měla bych to vědět, vím že bych měla. Bavili jsme se o tom v chemickém semináři.. Ale já tu učitelku zrovna nemusela.. Už to nevím.

Barva očí je podmíněna více geny. Ale pro středoškolské učivo se to zjednodušuje a 'gen modrých očí' se prohlásil za recesivní.. Proto mi tvé prohlášení teď moc nesedí. Nemělo by to být naopak? Nebo mám zastaralé informace já?

Chobotnice jsou obecně velmi zvláštní tvorové... Zařazeni do skupiny mezi tak primitivní druhy. Ale přesto tak vyspělí. Jako z jiné planety..

Musí to být ale velmi přesné dávkování.. obecně drogy - převážně halucinogeny.. je velmi tenká linie kdy je to v pohodě, a kdy se to zvrhne a převrhne.. tenký led.

Kavárny jsou kouzelná místa.. ale málokdo tam přijde sám. Pokud se do toho příště pustíš, věř si. A ono to půjde. Držím ti palce.

Moralita? Moralita je složitá otázka.
Myslím, že by mohla být objektivní jedině v případě, že by lidí stejní. Mysleli stejně, měli stejné hodnoty a cíle. A to nejsou, takhle nefungují..
Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela.

Děkuji ti za tenhle dopis. I přes to, jak nevyvážený byl, jak mě donutil se cítit.
Cítíš se být ovlivňován tím, co čteš? Změní se ti nálada třeba jen pár slovy, které někde zahlédneš?

Která barva okupuje tvou mysl dnes? (V den, kdy ti odpovídám? V den, kdy tohle čteš? V den, kdy odpovídáš...? Nezáleží..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama