Keep busy living or keep busy dying...

14.05.2017

14. května 2017 v 1:35 | Tenal |  Nepravidelný deník
Ve středu večer jsem začal psát jeden článek. Byl to článek o mých pravidlech, která jsem si za ty léta vytvořil. O tom jak tato pravidla ovlivňují moji interakci s ostatními. Jak na ně Maya, Mel i Jednorožec reagují. Proč tyto pravidla mám i přes jejich nesouhlas. Měl jsem k tomu i připravený hezký klip z Doctor Who. Hm… Ukážu jej i tak.




The Doctor: Sorry, Colonel Manton, I lied! 3 minutes, 42 seconds.
Commander Strax: Colonel Manton, you will give the order for your men to withdraw.
The Doctor: No. Colonel Manton, I want you to tell your men to run away.
Colonel Manton: You what?
The Doctor: Those words: "Run away." I want you to be famous for those exact words. I want people to call you "Colonel Run Away"; I want children laughing outside your door 'cause they found the house of Colonel Run Away; and when people come to you and ask if trying to get to me through people I love!
The Doctor: ...is in any way a good idea... I want you to tell them your name. Oh, look. I'm angry. That's new.
The Doctor: I'm really not sure what's going to happen now.
Madame Kovarian: The anger of a good man is not a problem. Good men have too many rules.
The Doctor: Good men don't need rules. Today is not the day to find out why I have so many.
Madame Kovarian: Give the order. Give the order, Colonel: "Run away."

Jak vám už možná došlo, ten článek jsem nedopsal a právě teď už ani nechci. Tedy, možná chci, ale z jiného úhlu pohledu. Ty pravidla existují, aby ochránila mne i ostatní před mými… sociopatickými stránkami. Slouží k tomu, abych nepovažoval ostatní, méně inteligentní lidi, za podřadná stvoření. K tomu, abych respektoval svobodnou vůli člověka udělat pitomé rozhodnutí. K tomu abych se vyhnul nesmyslné konfrontaci. Tenhle systém ale ukazuje na určitý nedostatek v mé osobnosti.

Nejsem tím, kým chci být. Nedělám to, co bych chtěl. Má mysl je rozkouskovaná a vzájemně se blokuje. Fakt že nejsem spontánní, je jen malinký zádrhel při pohledu na celý obraz. Jde o to, že podstatná část mé osobnosti nemá žádný morální kompas. Je tam jen… arogance, narcisismus, nenávist naprosto odříznuté od zbytku mé osobnosti. Má hlavní osobnost, osobnost filozofa, tuhle temnou stránku blokuje za pomocí těchto pravidel. Tyto pravidla zaručují, že i když má temná osobnost převezme kontrolu, tak nikomu neublíží, alespoň ne dlouhodobě. Velice dlouho tato pravidla ale limitovala i další mé osobnosti. Například empatik nebyl schopný mluvit s lidmi s emocemi, protože vlastně nesměl cítit. Postupně se snažím tyto pravidla obejít tak aby platila pouze pro toho sociopata. To ale neřeší celý problém. Jenom ho odsouvá. Sociopat je ve mně pořád.

Skoro mě rozesmálo, když to terapeutka označila za virus. Ne proto, že by to bylo nezbytně správné označení, ale proto, že zrovna ona použila takový termín. Já bych spíš řekl, že je to nezhoubný, pravděpodobně neoperovatelný, nádor. Nezabije mě, ale pokud je na správném místě tak způsobí spoustu problémů.

Bylo mi řečeno, že v sobě mám všechnu lidskost, kterou potřebuji, jenom je… podsekávána sociopatem a pravidly na ochranu před sociopatem. Že mám pravidla zahodit a věřit tomu, že se má mysl sociopata časem zbaví. Že mám být sobečtější a bezohlednější. Že mám dělat to, co chci. Že to nakonec, po několika nových chybách a vývojích, dopadne dobře.

Teorie těchto rad mi dává smysl, ale praxe… Bojím se, že v procesu dojde k několika zraněním ostatních a vím, že ti lidé, kteří by byli zranění nejvíc, by mě v tomto nejvíce podpořili.

Upřímně si teď nejsem jistý co s tím teď dělat. Hádám, že jen budu dál pokračovat, jak nejlépe to půjde.

A pro ty z vás, komu dosavadní článek/naříkání nestačilo, tak tady máte původní, nedokončený, článek. Užijte si tu nudu anebo přeskočte k písni. Dnes bude o něco živější než obvykle.

10.05.17

Už je to dlouho, co jsem jel vlakem během stmívání. Napravo mám růžový horizont a nalevo je žlutý měsíc v úplňku. Neviděl jsem úplněk na takto čisté obloze snad už víc než rok. Krásné.

Jedu domů takhle pozdě, protože jsem byl v kině na filmu. Guardians of The Galaxy vol. 2. Film byl dobrý, vtipný, občas přeslazený a plný postavami, které z ničeho nic začali vyprávět svůj tragický příběh lidem, které sotva znali. Pár momentů si ale zasloužilo od mého mozku unaveného nucenou insomnií i slzu. To ale není to, o čem tu chci dnes psát. Chci psát o něčem, co se stalo před tím.

Většinu dne jsem strávil na cestě, nebo v kavárně a jak jsem se pořádně nevyspal, tak se mi nechtělo moc co dělat, ale internet co mají před tím kinem, kde jsem čekal ve fastfoodu je něco příšerného, takže jsem se ani nemohl pořádně zabavit při čekání. To samo o sobě by bylo jedno, kdybych ale nezačínal mít osamělé myšlenky. Z ničeho nic jsem na každé druhé dívce viděl tvář Mel. Přesvědčil jsem se napsat Jednorožci.

Snažila se mě rozptýlit a celkem i úspěšně, až… Tak půl hodiny před začátkem filmu jsem jí napsal, že už bych měl jít. Ona si myslela, že odcházím, protože ji nechci otravovat, takže odpověděla; "Jak chceš…" Já jsem si najednou v ten moment uvědomil, že vlastně nechci. Bylo mi s ní příjemněji a najednou se mi na film chtělo o něco méně. Napsal jsem tedy "Nechci" na co odpověděla "Tak nechoď" a bylo to tu zase…

Tahle věc je triviální. Já vím. Připomnělo mi to ale tolik toho co triviálního nebylo. Připomnělo mi to má pravidla. Každý z nás má svá pravidla, ať si to uvědomuje, nebo ne. Jinak bychom všichni reagovali na naše pocity, impulzy. Emoce by byla rozhodující faktor…

V průběhu života jsem na sebe navlékl nespočet pravidel. Některé, abych ochránil sebe, ale většinu, abych ochránil ostatní. Když jednoho dne v patnácti letech zjistíte, že dokážete rozplakat člověka ne urážkami, ani šikanou, ale tím, že jim prostě připomenete pravdu, tak vás to trochu poznamená. Vzniklo tedy pravidlo, neukazovat pravdu těm co nejsou připraveni. Co když zjistíte, že většinu lidí považujete za inteligenčně podřazené a neznamenají pro vás o moc víc než kuře, nebo prase? Buď se z vás stane sociopat, nebo vytvoříte pravidlo, abyste s nimi jednali s respektem. Pak přijde situace, kdy byste mohl významně pomoci důležitému člověku, pokud by vám dovolil se dostat dost blízko, ale on/ona to nedovolí. Buď můžete tu osobu začít manipulovat, nebo přímo pomáhat proti jeho/její vůli, což skončí buď ve lži, nebo bolesti. Aby se to nestalo tak si musíte vytvořit pravidlo o svobodné vůli a výře v dotyčného člověka. Těch pravidel je u někoho jako já nespočet a jsou tam, aby mi zabraňovali dělat si, co chci.

Když mi někdo řekne "Jak chceš…" nebo "Dělej, co chceš…" Tak ti lidé zpravidla nechtějí, abych dělal, co chci. To co chci, v mnoha případech porušuje pravidla. Když mi Jednorožec dnes řekla, abych dělal, co chci, tak jsem řekl, že chci nasednout na vlak za Mel. To chci.

11.05.2017

Když mi naposledy Mel řekla, abych dělal, co chci, tak co co jsem opravdu chtěl, bylo ji políbit. Hned k tomu mi ale řekla, že mám být sobečtější a brát na lidi menší ohled. Porušovat svá pravidla. Jednat jak se situace vyskytuje. Nedělat nezbytně šílená rozhodnutí z minuty na minutu, ale nechat se unášet vlnou života a jednat jak se nové příležitosti objeví.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eve Eve | 15. května 2017 v 16:16 | Reagovat
2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 15. května 2017 v 23:35 | Reagovat

[1]: I will... But just for now...

3 @@@ @@@ | 16. května 2017 v 7:10 | Reagovat

Jo, pohrdas menej inteligentnymi ludmi ale sam nie si schopny dat svoj zivot do poriadku. Gratulujem k pokrytectvu lvl 2400 8-)

4 Tenal Tenal | E-mail | Web | 16. května 2017 v 9:32 | Reagovat

[3]: Mluvíš, jako by inteligence a dobrý život byly věci, které jdou ruku v ruce. Opak je pravdou. Statisticky, čím vyšší inteligence tím nestabilnější život lidé mají. Inteligence samotná ti nezajistí štěstí. Tvrdit že ano je absurdní. Žádná jedna vlastnost sama o sobě nezaručí nic. Musí být specifický mix vlastností. Stejně tak samotná nižší inteligence nestačí k tomu, aby jí má sociopatická stránka začala pohrdat. Jde o ty vlastnosti, které s nižší inteligencí tak často jdou... Ignorace, pýcha, prázdná arogance, vyžadování respektu, kde by žádný být neměl a dál... Znal jsem dívku inteligenčně podřadnou, ale neměla ani jednu z těchto vlastností. Byla nejmilejší člověk, jakého jsem kdy potkal. *usměje se* Mel ji ale nemohla vystát.

Ne, pokrytectví ve mě není. Alespoň ne zde. Na pokrytectví si dávám zvlášť velký pozor. Kdyby má sociopatická stránka pohrdala lidmi, kteří si nedokáží dát život do pořádku, pak bys měl/a pravdu. Takhle ale...

Předpokládal bych, že někdo kdo navštěvoval můj blog celé měsíce by byl schopný chápat takový jednoduchý a čistý článek.

5 Strážný Strážný | 16. května 2017 v 10:38 | Reagovat

"Ignorace, pýcha, prázdná arogance, vyžadování respektu, kde by žádný být neměl a dál..."

...

"Předpokládal bych, že někdo kdo navštěvoval můj blog celé měsíce by byl schopný chápat takový jednoduchý a čistý článek."

"Některé, abych ochránil sebe, ale většinu, abych ochránil ostatní."

"Co když zjistíte, že většinu lidí považujete za inteligenčně podřazené a neznamenají pro vás o moc víc než kuře, nebo prase?"

Opravdu to nevidíš? Kognitivní disonance, nanejvýš podivná lidská vlastnost.

Mimochodem, odkud jsi vzal tu statistiku? Nenech se zmýlit, inteligence a životní spokojenost spolu prostě nekorelují. Ano, inteligentní lidé jsou často úzkostlivější, to je pravda, ale to je jen jeden aspekt všeho.

6 Tenal Tenal | E-mail | Web | 16. května 2017 v 12:14 | Reagovat

[5]: A další prázdný útok. Jiná osoba, stejné nepochopení. Neměl jsem odpovídat poprvé. A nemám odpovídat ani teď. Snažit se vysvětlovat sebe sama lidem, které se dívají na izolované případy a zapomínají velký obraz nikdy nikam nevedlo. Jen jsem se vždy začal propadat do sítě, kterou nevědomky vytvořili... Nemohu si ale pomoci. Nejsem na to dost stabilní.

Má arogance není prázdná. Ta vznikla, protože jsem do nekonečna musel vysvětlovat to co bylo pro mě bolestivě zřejmé. Arogance, kterou má sociopatická stránka nemůže vystát je jiný druh. Vím že bys po mě chtěl vysvětlit jaký druh ale jediné k čemu by to vedlo by byl další výraz vytržený z kontextu a další omyl, takže proč se snažit, když přijde další útok?

Ignorace... To samé trochu jinak. Ty předpokládáš, že ignoruji určité chyby, nebo nesrovnalosti o sobě sama a v tom textu. A podle tohoto jednoho článku, braném samostatně bych s tebou souhlasil. Ale to není jeden samostatný článek, že ne? To není jeden aspekt. To je jedna věc v nekonečně proplétajícím se systému mé mysli. Právě teď jsi to ty, kdo ignoruje  malé, minimální rozdíly...

Tohle samé je u těch dalších příkladů také.

Všechna ta slova, která používám jsou jen aproximací skutečných významů. Používám aproximace, protože jinak by každé slovo chtělo svůj vlastní odstavec a to by bylo o trochu delší, že?

Já nemám sílu ti to všechno vysvětlovat. Opravdu nemám. Všechno je to v těch textech. Opravdu všechno.

Obětoval si globální pochopení ve prospěch lokálního slovíčkaření.

*povzdech*

Tu statistiku jsem si vytvořil sám, a než mi začneš říkat, že v tom případě bude hodně zkreslená a neobjektivní, tak ti řeknu, že máš naprostou pravdu. To co já považuji za inteligenci je lehce jiné co mnoho ostatních lidí považuje za inteligenci... Psychologie si ani není jistá jak inteligenci definovat, takže pochybuji, že na to vůbec studie jsou. To by nejspíš byly spojené s IQ a myslím že oba víme, jak jsou hodnoty IQ spolehlivé se svojí 15ti bodovou odchylkou.

*povzdech*

Omlouvám se, chápu že to myslíš dobře. Ale já nemám sílu s tebou projít každý odstavec toho článku a podrobně ti u něj vysvětlovat "co tím autor myslel". To není arogance. To je frustrace. To samé mě přemluvilo k předchozímu komentáři a jak ten se "ne"pasivně-agresivně vyvinul, co?

Ne. Promiň. Nemám sílu.

7 Asterius Asterius | E-mail | Web | 16. května 2017 v 18:32 | Reagovat

Chápu to dobře, že se cítíš být nadřazen nad některými lidmi?

8 Tenal Tenal | E-mail | Web | 16. května 2017 v 18:49 | Reagovat

[7]: Má smysl odpovídat?

Když řeknu ne, tak mi bude oznámeno, že si protiřečím, i když to není pravda.

Když řeknu ano, tak mi bude oznámeno, že se mýlím, což ale také není pravda.

Kdybyste byl první, nebo druhý komentář tak bych asi měl sílu vysvětlovat, ale teď už jí nemám.

Omlouvám se.

9 Asterius Asterius | E-mail | Web | 16. května 2017 v 18:59 | Reagovat

[8]: Proč by to nebyla pravda při odpovědi ano?
Jedna věc je, že mezi lidmi jsou rozdíly (v inteligenci, různých schopnostech), a druhá je, že se někdo kvůli tomu nadřazuje nad ostatní.

10 Asterius Asterius | E-mail | Web | 16. května 2017 v 19:34 | Reagovat

No, tak to je smůla, že už se nic nedozvím.
Podle mě to, jak se člověk na druhé dívá, pak určuje jeho přístup k lidem.

11 ... ... | 17. května 2017 v 12:02 | Reagovat

Nemyslím si, že je úplně nutné hned odsuzovat autora... To, že si člověk všímá určitých rozdílů a upozorní na ně přeci nemusí vůbec znamenat, že těmi lidmi opovrhuje, nebo se nad ně povyšuje. Zároveň se nepozastavuje jen nad inteligencí, ale i s tím spojenou zabedněností a arogancí... Je to jen suché konstatování faktů. To, jak ostatní lidi vnímáme je věc každého z nás. Naopak si myslím, že je od autora vlastně dost milé, že jim to přímo nevpálí do obličeje a pouze se s nimi nebaví víc, než je nezbytně nutné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama