Keep busy living or keep busy dying...

2.05.2017

2. května 2017 v 20:33 | Tenal |  Nepravidelný deník
*vnitřně křičí: AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA.*


Potřeboval bych se na někoho vykřičet. S někým prodiskutovat co se teď ve mně děje. Pokud možno s Mel. Počkat. Co to kecám. Teď se cítím, jak se cítím, kvůli Mel. Nebo kvůli sobě? Kvůli svým rozhodnutím? Nebo jejím rozhodnutím? Znamená to snad, že bych měl mluvit s ní?

*vnitřně křičí: AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA.*

Prostě mi chybí. Tak moc mi chybí. Nejde jen o to mít někoho, kdo mi rozumí. Ne. Chybí mi ona. Ona jako člověk mi chybí a já s tím nesmím nic udělat!



O pět hodin později…



Je mi lépe. Našel jsem si někoho s kým si o tom promluvit na 7cups. Pomohlo mi to, hodně. Ten člověk, se kterým jsem mluvil, byl velice… klidný a profesionální. Kdybych s ním mluvil jindy, tak by mě nejspíš zaujal, a já bych se z něj snažil vydolovat, kdo a co vlastně je, dokud bych si ho neznechutil. Na to jsem dnes ale neměl pomyšlení. Všechno jsem to ze sebe chrlil tak rychle. Crashcourse toho, co se mi s Mel stalo a o dvě hodiny později mi bylo lépe.

To samozřejmě neznamená, že mi přestala chybět, ale aspoň teď nervózně nekoukám po mobilu, mailu, ani po vyhledávači, abych zadal stránku jejího blogu. Možná by vás také zajímalo, co ve mně tohle spustilo… Upřímně, trochu se stydím to říct přímo. Jednorožci to ale možná dojde. Jinak ale nejspíš ne. Hm… Možná to dojde Artie, ale nemyslím si. Má moc málo informací aby padly do kontextu. Nevadí. Možná na to přijde, spíš ale ne.

*povzdech*

Prostě se budu snažit pokračovat dál.

To ale nebyla jediná věc, která se mi dnes stala. Ani to nebylo to, o čem jsem chtěl psát. Když už psát na blog, tak jsem chtěl psát o iluzi a realitě. Je jedno vážně důležitější než druhé? Instinkt vám řekne, že ano, je to ale pravda? Možná to někdy sepíšu, dnes ale ne.

Pocítil jsem ale dnes i takový impuls. Možná to bylo tím litrem koly s cukrem (nemračte se tak, neměl jsem moc na výběr, pokud jsem chtěl být dnes produktivní, a nevracím se k tomu). Možná to bylo tou vzpomínkou na Mel. Možná to bylo tím novým úkolem, který mi zadaly v práci. Javascripová aplikace, složitější než co jsem zatím dělal, ale ne tak složitá aby to bylo nemožné. Pokoušel jsem se najít pár řádků kódu na internetu, ale nenašel jsem to správné, což je vlastně dobře, protože to budu muset poskládat od nuly.

Nechci to zakřiknout, ale cítím to. Cítím sílu. Nevím, jak dlouho to vydrží.

*usměje se*

Navždy? To by bylo hezké. Cítím se zase o něco mladší. Je hezké cítit se mladý.

Během toho emocionálního zhroucení během dneška jsem se vrátil k přečtení těch článků, které jsem napsal před vánocemi. Tedy, vlastně jen jeden článek. Uvědomil jsem si, že jsem některá ta slova, která mi řekla, zapomněl…

Dívám se z okna autobusu. Všude je tak nádherně žlutě zeleno. Mohl bych se na to dívat navěky…

Zapomněl jsem, že mi Mel řekla "Buď sobcem." Byl jsem sobcem, ano, ale sklíčeným sobcem… Špatný druh sobce. Mladý sobec, živý sobec, aktivní sobec. Ti jsou mnohem lepší.

Tuhle písničku jsem si šetřil. Myslím ale, že je čas. Je jaro. Cítím se mladý. Mám teď čas. Možná to zase nevyjde. Možné to je. Nemohu ale jen tak sedět a čekat že? Když to nevyjde tak to zkusím jindy. Tentokrát je ale také dobrá chvíle. Je správná chvíle na to zkusit to znovu. Ještě jednou.

One more time with feeling…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tichá voda Tichá voda | 4. května 2017 v 7:10 | Reagovat

Skvelá pesnička

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama