Keep busy living or keep busy dying...

A tak dál

26. května 2017 v 3:56 | Tenal |  Dopisy
Úspěch se může měřit kvantitou. Úspěch se může měřit, čím chceš. Záleží na tom, jak si ten úspěch definuješ. Pokud si budeš měřit úspěch počtem pojmů a latinských slovíček, které si dokážeš zapamatovat, tak tam nejspíše bude kvantita podstatná. Jak si ale řekla… Pro tebe je úspěch to, že jsi objevila jiný způsob myšlení. Definice úspěchu je jedna z mála věcí, kterou považuji za vskutku subjektivní.


Je to zvláštní… Po tom co jsem odešel z gymnázia, jsem přestal číst. Na gymnáziu jsem byl největší knihomol široko daleko, i když jsem se soustředil jen na úzký žánr. Postupně jsem ale četl méně a méně a nebylo to kvůli škole. Myslím, že mi to prostě nestačilo. Myslím, že jsem se naučil upřednostňovat interaktivní příběhy her jako Dragon Age, Mass Effect, Fable a nespočet dalších. Prožívání příběhu… Knihy ale přeci jen mají jiné věci než hry, nebo i filmy a seriály. Neřekl bych, že nezbytně lepší, nebo horší. Prostě jiné. Trochu mi vadí, že se nedokáži přesvědčit opět číst. Zdá se ale, že ne dostatečně na to abych to opravdu udělal.

Pokud se cítíš svobodná tak je to dobře. Možná že pro tebe tohle byl opravdu velký zlom a pokud ano tak je to skvělé a přeji ti to. Pro mě to takové prostě nebylo. Možná že za to mohou jiné typy škol. Když jsem odešel z gymnázia a na střední, tak jsem se také ze začátku cítil lépe. Od toho body jsem se ale začal zhoršovat během následujících let až do předminulého roku. Když jsem udělal maturitu, tak jsem měl na ramenou jiné problémy. Proto se pro mě nic nezměnilo. Možná že kdybych je neměl tak bych cítil něco podobného. Možná ale, že tě ta svobody brzy opustí, až vstoupíš na vysokou školu. Dle mě, i když je to jiný systém, potlačuje lidskou mysl stejně silně jako gymnázium, jen v jiných oblastech. Ale to jsem jen já. Třeba budeš mít jinou zkušenost.

Garth Nix… Je to zvláštní ale já od něj dokázal přečíst pouze jednu sérii knih, nic jiného. Sedmá věž. V jeden čas jsem měl tu sérii tak rád. Tak fantastický svět s potenciálem. I ty postavy jsem měl rád a docela jsem se identifikoval s hlavním hrdinou. Všechny knihy kromě té poslední jsem nakoupil za 9 korun v Levných Knihách. Tu poslední jsem ale nikdy nenašel v žádném obchodě. Myslím, že to byla první kniha, kterou jsem si kdy půjčil v knihovně. Čtení knih byl jediný koníček, který má matka byla ochotná financovat, takže mi jinak koupila každou knihu, dříve či později. Tahle ale nebyla nikde.

Nedokázal jsem se začíst do žádné jeho další knihy a nic si z nich nepamatuji. Zvláštní. Nevím proč to tak je, ale to co si pamatuji o Sedmé Věži… To spojení se mnou tam nevidím. Možná už si to nepamatuji správně. Možná z těch jiných knih tam je, ale určitě to nebylo mým záměrem, zvlášť když jsem je vlastně nikdy nepřečetl.

V té knize je toho ze mě opravdu moc. I z jiných lidí. Jsem si celkem jistý, že dva další poznáš, jestli ne hned tak časem, i když jsi s nimi nikdy nemluvila. Doufám, že tam toho ale není moc. Nesmí tam toho být moc. Určitě tam není všechno a mnoho je toho pozměněné. Jen doufám, že je to správně vyvážené. Občas se bojím, že je tam toho moc skutečného a jindy zase málo.

Jak mi můžeš pomoct? Drž mě při zemi. Nuť mě držet postavy reálné. Ty dvě hlavní postavy… Jsou si sobě v mnoha věcech podobné. Občas je pro mě těžké je rozlišovat a psát každého jinak. Jsou ale také tak rozdílné… Také to musí dávat smysl. Příběh musí dávat smysl. Postavy musí dávat smysl. Svět musí dávat smysl. I magie musí dávat smysl.

Anebo ne. Na to všechno zapomeň. Jen říkej, co se ti líbí a co ne. Co bys změnila, kdybys to psala ty. Neboj. Nebudu jen tak měnit celou knihu jen kvůli libosti a nelibosti. Musím ale vzít názor dalších lidí v úvahu, abych věděl, že jsem se neoslepil vlastní iluzí.

Pověz mi tedy, cokoliv budeš chtít. Brzy ti pošlu první část. Celkem 84 stránek. Doufám, že se bude líbit.

Jak zvládám život? Těžko říct. Samota mě pořád užírá, jako vždycky. Pořád vidím Mel na každém rohu. Jsem o něco aktivnější v práci. Před měsícem jsem se tím jen nutil bez jakéhokoliv snažení se. Teď je to lepší. Mám i chuť něco dělat, ale žere mi to čas jinde. Před rokem bych už teď jezdil na kole po půlce okresu každý den. Tentokrát jsem ale u počítače a pracuji. Nikdy jsem neuměl správně balancovat volný čas a práci. Respektive neumím svůj volný čas rozdělit mezi víc aktivit. Když budu mít čtyři hodiny času, tak je možné že je všechny strávím tou stejnou aktivitou.

Pak je tu také rodina… Matka půjde na operaci, myslím, že kvůli žlučníku. Jsem si nejistý, protože o tom promluvila jen jednou a to když jsem ji neúmyslně zaslechl, jak o tom mluvila s mojí sestrou po telefonu. Všem mým otázkám se vyhýbala. Myslím, že to bude za měsíc a mám zakázáno přijít za ní do nemocnice. To mě vlastně ani nepřekvapuje.

Hm… Omlouvám se. Stěžuju si tu. To není správně. Ne v dopise.

Celkově vzato jsem na tom lépe. Jen cítím, že stagnuji. Že na téhle úrovni asi zůstanu a za měsíc, nebo dva začnu padat, pokud se nenajde nějaký impulz, který by mě trochu nakopnul. Snažím se zaměstnat se, abych nad tím nepřemýšlel, ale to moc nezachrání dlouhodobě.

Myslíš, že ten pocit svobody ducha, myslíš, že s tebou zůstane i na vysoké škole? Začínáš teď něco plánovat, nebo se zatím necháváš unášet náladou a sluncem? Co přesně v mém psaní ti připomnělo Gartha Nixe?

Pocit trávy a světlo slunce na své kůži… Vím, jak nádherný pocit to může být. Pověz mi ale, jak na tebe působí noc bez měsíce a mraků, plná hvězd?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2017 v 11:55 | Reagovat

Moc hezky píšeš..

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 26. května 2017 v 12:22 | Reagovat

[1]: Děkuji. Snažím se.

3 Artie Artie | E-mail | Web | 6. června 2017 v 21:18 | Reagovat

Sorry. I suck being on time...

Už pár dní na tebe usilovně myslím, jen ty dny jsou tak nabité, že nevidím smysl zapínat počítač na pár minut na konci dne. Dnes zde ale jsem a dotáhnu vše k úspěchu.

Tvou knihou jsem se nějak zvládla odblokovat, nastartovat svůj mozek, aby si přivykl procesu čtení... A zhltla jsem ji během dne... Dlouho se mi nestalo, abych nešla spát kvůli knize.. A potom kvůli ní nemohla navíc usnout.
Postavy se mnohdy prolínají, ovlivňují navzájem myšlení toho druhého. Těžko říct zda myšlenkovými pochody autora nebo jejich minulostí. Obojí by mohla být pravda, nemyslíš?
Občas mě vyruší gramatické chyby... jindy slovo, které bych sama nepoužila, ale to se dá odůvodnit místem, kde žiješ.
Jen.. Norion se často dost zbytečně ospravedlňuje čtenáři. Nemusí se vysvětlovat, nemusí odůvodňovat své chování, když je pro okolnosti zcela očekávatelné. To se potom čtenáři vysvětluješ sám. Možná se vysvětluješ sám sobě..?
Těším se, jak pokročíš dál, kam se posuneš a kam se posune příběh. Upřímně mne ničí nevědět, jak pokračuje. Musím záplatovat zvědavost jinými knihami. Dej si záležet, bude to dobré dílo, jen na sebe příliš netlač.

Svoboda ducha... Určitá přetrvá, část jí zůstane, jiná se zrodí a další zmizí, rozplyne se. Vše bude jinak. Už teď se trochu třese a zmítá sebou v neurčitosti a nevědomosti budoucnosti.
Začala jsem plánovat, jistě.. A mnoho se již zbortilo. Uvidíme, jak se to vyvine. Vše nakonec dobře dopadne, ne? Tak se to říká v pohádkách? Já mám pocit, že jednu žiju.

Gartha Nixe jsem četla jako malá, mladší. Možná je to jen spousta nostalgie, která sálá i z Tvého světa, mnoho nezpracované magie prosakující ke čtenáři... Nebo jen svět, v detailech propracovaný, postupně předávaný čtenáři. Možná postavy? Boj dobra proti zlu?
Možná je toho mnoho, možná jen iluze.

Noc bez Měsíce, posetá hvězdami, jako by někdo rozsypal pytlík jemného písku? Mám to štěstí, že se jednou ročně ocitám na takovém místě, kde je možné za přízně počasí přesně takovou oblohu pozorovat po dobu dvou týdnů.
Prvním pocitem je úžas, tak hluboký, až se zaleknu.
Druhým je tedy úlek.
A třetím je kapka strachu.
Protože vesmír je tak rozlehlý.. A i to, co o něm vím, což mnohonásobně převyšuje znalosti obyčejných lidí (bojím se, že tohle je jen konstatování, ne chvástání), je jen kapka v moři, co je možné vědět.
Ale poté přijde úleva a porozumění. Protože co já jsem na tomhle světě... Nic, pouhá hrstka atomů v té rozlehlé pustině.

Jaké pocity taková noc vyvolává v tobě?

Kde jsi, když je ti krásně? Je to nějaké místo? Nějaká společnost? Nebo nějaká aktivita?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama