Keep busy living or keep busy dying...

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2017 v 11:55 | Reagovat

Moc hezky píšeš..

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 26. května 2017 v 12:22 | Reagovat

[1]: Děkuji. Snažím se.

3 Artie Artie | E-mail | Web | 6. června 2017 v 21:18 | Reagovat

Sorry. I suck being on time...

Už pár dní na tebe usilovně myslím, jen ty dny jsou tak nabité, že nevidím smysl zapínat počítač na pár minut na konci dne. Dnes zde ale jsem a dotáhnu vše k úspěchu.

Tvou knihou jsem se nějak zvládla odblokovat, nastartovat svůj mozek, aby si přivykl procesu čtení... A zhltla jsem ji během dne... Dlouho se mi nestalo, abych nešla spát kvůli knize.. A potom kvůli ní nemohla navíc usnout.
Postavy se mnohdy prolínají, ovlivňují navzájem myšlení toho druhého. Těžko říct zda myšlenkovými pochody autora nebo jejich minulostí. Obojí by mohla být pravda, nemyslíš?
Občas mě vyruší gramatické chyby... jindy slovo, které bych sama nepoužila, ale to se dá odůvodnit místem, kde žiješ.
Jen.. Norion se často dost zbytečně ospravedlňuje čtenáři. Nemusí se vysvětlovat, nemusí odůvodňovat své chování, když je pro okolnosti zcela očekávatelné. To se potom čtenáři vysvětluješ sám. Možná se vysvětluješ sám sobě..?
Těším se, jak pokročíš dál, kam se posuneš a kam se posune příběh. Upřímně mne ničí nevědět, jak pokračuje. Musím záplatovat zvědavost jinými knihami. Dej si záležet, bude to dobré dílo, jen na sebe příliš netlač.

Svoboda ducha... Určitá přetrvá, část jí zůstane, jiná se zrodí a další zmizí, rozplyne se. Vše bude jinak. Už teď se trochu třese a zmítá sebou v neurčitosti a nevědomosti budoucnosti.
Začala jsem plánovat, jistě.. A mnoho se již zbortilo. Uvidíme, jak se to vyvine. Vše nakonec dobře dopadne, ne? Tak se to říká v pohádkách? Já mám pocit, že jednu žiju.

Gartha Nixe jsem četla jako malá, mladší. Možná je to jen spousta nostalgie, která sálá i z Tvého světa, mnoho nezpracované magie prosakující ke čtenáři... Nebo jen svět, v detailech propracovaný, postupně předávaný čtenáři. Možná postavy? Boj dobra proti zlu?
Možná je toho mnoho, možná jen iluze.

Noc bez Měsíce, posetá hvězdami, jako by někdo rozsypal pytlík jemného písku? Mám to štěstí, že se jednou ročně ocitám na takovém místě, kde je možné za přízně počasí přesně takovou oblohu pozorovat po dobu dvou týdnů.
Prvním pocitem je úžas, tak hluboký, až se zaleknu.
Druhým je tedy úlek.
A třetím je kapka strachu.
Protože vesmír je tak rozlehlý.. A i to, co o něm vím, což mnohonásobně převyšuje znalosti obyčejných lidí (bojím se, že tohle je jen konstatování, ne chvástání), je jen kapka v moři, co je možné vědět.
Ale poté přijde úleva a porozumění. Protože co já jsem na tomhle světě... Nic, pouhá hrstka atomů v té rozlehlé pustině.

Jaké pocity taková noc vyvolává v tobě?

Kde jsi, když je ti krásně? Je to nějaké místo? Nějaká společnost? Nebo nějaká aktivita?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.