Keep busy living or keep busy dying...

Barva mysli

2. května 2017 v 11:03 | Tenal |  Dopisy
Nebojíš se mě? Hm… Ne, hádám, že ty by ses mě nebála. I přes všechno co jsem napsal, tak vlastně nemáš proč. Tedy, důvodů je mnoho, ale že by bylo skutečné nebezpečí? To si nemyslím. Mnoho jiných lidí ale v nebezpečí ode mě je, i když od úplně jiných důvodů, než jaké jsme probírali minule.


O modrých očích máš tedy nakonec pravdu. Trochu jsem hledal a našel jsem si to správně. Opravdu ustupují. Škoda. Přirozeně modré oči mají hlubší pohled, alespoň mě to tak přijde.

Má nálada se může změnit slovy ano, těmi správnými slovy. Většinou ale musejí být ve větším kontextu, odstavec, stránka. Málokdy stačí věta nebo dvě, i když někdy i ty stačí, pokud chápu, proč ta slova byla napsána. Také se ale může stát, že si k těm slovům vytvořím svůj vlastní kontext. Nerad to dělám, ale má mysl tak funguje. Často je pak ten kontext ale rozdílný od toho míněného.

Jaká barva obklopuje moji mysl? Víš přeci jak obtížné je pro mě najít barvy… Pokusím se ale. Když jsem tvoji odpověď četl poprvé, tak to byla žlutá, s žilkami červené a modré. Užívám si tvé odpovědi. Rozzáří mě, přinutí mě zamyslet se, ale také cítit. To jakým způsobem myslím většinu lidí racionálně rozpitvá a pak už nezbývá důvod k cítění čehokoliv. Už totiž všechno vím. U tebe je to obtížnější. Bez empatie se nikam nedostanu, a to je dobře.

Jaká barva obklopuje moji mysl teď? Je to obráceně. Modrá, světlá modrá, s žilkami žluté a červené, jako téměř vždy, i když abych řekl pravdu, tak tak před hodinou byla červeno žlutá. Doufám, že se trochu té žluté vrátí. Chci potom, co dopíšu dopis, pokračovat v psaní knihy. Žlutá by mi pomohla. Možná i trocha fialové by se hodila.

Chtěl jsem ale napsat ještě článek. Nevím, jestli se k němu dostanu, ale chtěl bych. Byla by to jakási úvaha, o iluzích a skutečnosti. Co si myslíš? Pokud nás iluze dokáže změnit k lepšímu, dát nám dobrý život, udělat z nás dobré lidi, je iluze horší než skutečnost se stejnými výsledky? A co když ta skutečnost má výsledky naprosto strašlivé? Je pak iluze lepší? Snad o tom jednoho dne napíši víc.

Ty máš teď asi maturitu v plném proudu, že? Zvládáš to?

Tentokrát mi pověz ty, co se ti honí hlavou? O čem přemýšlíš? Co tě napadlo během čtení, nebo i jindy?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 8. května 2017 v 16:46 | Reagovat

Nebojím se tebe. Mám obavy z toho, co by se mohlo stát, jistě..
Sálá z tebe mnoho pocitů, ale strach, ten bezprostřední tam není.

Modré oči mají pohled ostřejší. Jako nůž zajedou do duše a kdesi hluboko tě zasáhnou. Modré oči mě upoutají na pohled... Ale v životě a procítění mne upoutají oči hnědé. Nevím čím to je. Jsou... Teplejší možná.

Vím, jak obtížné to může být. A možná proto tě do toho tak trochu nutím.. Vyjet ze zajetých stereotypů mysli, objevit nová zákoutí. Barvy pomáhají, možná časem pomůžou i tobě. Pomůžou ti třeba vidět věci jinak, vcítit se do lidí a změní tě. Otázka je, jestli to chceš, jistě.. Ale já se budu snažit, dokud to bude v mých silách.

Mnoho času jsem teď strávila snahou dosednout nohama zpět na zem. Před pár lety jsem létala hlavou v oblacích, bylo mi krásně. Ale poté přišla střední škola, noví lidé, nové zkušenosti, nová realita. A to vyžadovalo jiné chování. Přikovali mou duši k zemi a já se z toho dlouho vzpamatovávala. Bránila jsem se.
Utíkala jsem do světů fantazie. Žila jsem v iluzích, žila jsem iluzemi.
Věřím, že se k tomu v určité míře vrátím... Ale jsem ráda, že nyní mohu žít skutečností a iluze nechávat na jiných.
Už z nich mám trošku strach, respekt.
...Iluze nás může změnit k lepšímu, jistě. Ale bude to lepší i pro skutečnost? Nebo budeme dobří pro iluzi, která se v detailech liší od skutečnosti? Právě ty detaily mnohdy dělají mnoho...

Maturita je... Zvláštní.
Státní je fraška, i když ta matematika byla letos nesrovnatelná s předchozími lety...
Víkend jsem strávila přijímačkami. A už vím co vše jsem udělala špatně. Deptá mě to. Ale hážu to za hlavu.. Trápit se s tím mohu až budu znát výsledky, ne?
A příští týden... To vše skončí. Přesně za týden budu neskutečně nervózní. A nebo mi to naopak bude už všechno strašně jedno... Těším se vlastně.
Ale tak strašně nechci..
Maturita je ve znamení rozporuplných pocitů...

Omlouvám se, nevím už, co se mi honilo hlavou během čtení. Je to tak dávno a od té doby se toho stalo příliš...
A mé myšlenky také nejsou zrovna pestrou směsicí nápadů a nálad.
Točím se v jednoduchém trojůhelníku - biologie, informatika, jídlo a pití. Je to nuda...

Pomalu si skládám v hlavě plány, co podniknu, až ta lavina přejde.. Těším se, až to nějak dopadne... Žene mě to kupředu a naplňuje světlem. Zajímavé, jakou moc má pouhopouhá myšlenka.
Co dává sílu tobě? Co ti ji dávalo tehdy, před maturitou?

Jak pokračuje psaní knihy? Jak to jde? Už se blíží doba, kdy se znova dostanu k prvním kapitolám a dám konečně vědět...

...mám přímo před oknem smrk. Ne příliš starý, ani vysoký... Ale každoročně na jaře sleduju, jak roste, jak bují, jak žije.. Před čtyřmi lety měl nejvyšší větve pod úrovní mého okna. Teď je vyšší než náš dům. Je to nádhera.

Jak se vypořádáváš s nervozitou?
Já piju. Nejčastěji vodu, pořádně ledovou a v co největším množství. Poslední dobou jsem začala se sirupy.
Schováváš ji za kofein a cukry?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama