Keep busy living or keep busy dying...

Empatici

18. května 2017 v 7:29 | Tenal |  Něco jiného
Mám potíže s meditacemi. Je pro mě těžké zklidnit svoji mysl, ale hlavně nedokážu přejít na automatické dýchání. Při začátku meditace je hlavní soustředit se na dýchání, ale později se toho soustředění musíte vzdát. Tahle část mi nejde. Většinou zůstávám tak koncentrovaný na dýchání, že ty hlavní meditační pochody jsou jen na pozadí mé mysli a nejsou tak silné, jak by měly.


Nejsem ale jediný empatik, který to tak má. Když vezmu v úvahu jak velké množství empatiků skončí s patologickými poruchami osobnosti a nevyrovnanými emocemi, které schopnost meditovat vyhodí úplně z okna, tak bych řekl, že jsem vlastně celkem úspěšný, tedy, pokud mluvíme o meditaci bez vlivu drog.

Hm… Občas si nejsem jistý, jestli bych se vlastně měl mezi empatiky řadit. Pochopte, já ty schopnosti mám. Určitě jsem je měl v dětství, ale postupně se potlačovaly a překrucovaly, takže… Jsem jen tak tak na okraji. Za správných okolností srším těmi "vědomostmi" skoro stejně silně jako Artie, Mel, nebo má terapeutka. Za těch špatných ale…

Důvod proč vyhledávám společnost empatiků před všemi ostatními je, že jim nemusím nic nekonečněkrát vysvětlovat do podrobností za pomocí grafů a tabulek. Stačí jim to vysvětlit jednou, někdy i neúplně a oni pochopí. Málokdy se zaseknou na jednom jediném detailu. Málokdy vás začnou rozpitvávat. A když už ano tak vás rozpitvají ale celého, každý kousek vašeho já aby jej pochopily, ne jen jednu drobnost obdrženou od celku. Oni vnímají celkovou stavbu člověka. Celou osobnost. Plusy i mínusy. Šťastné pocity i ty smutné. Napíšete jim rozhněvaný dopis, a oni ucítí hněv, ano, ale hned potom také ucítí smutek a kolikrát lítost. Jindy, pokud ten vztek jde od takového typu člověka tak tam ucítí nadutost… "to jsem jim to v tom dopise zase ukázal…", nepříčetnost, slepotu, ale hned k tomu, také kolikrát ucítí, jak část toho odesílatele vlastně ví, že je tam něco špatně.

Znamená to, že empatici nemohou nesnášet lidi? Že je vždy lehce pochopí a přijmou? Pff… Ani náhodou. I jejich trpělivost má své meze a za špatné nálady, pokud zvolíte špatný přístup, vás pohřbí ve vlně vzteku a odporu, pokud se tedy budou obtěžovat s vámi vůbec mluvit. Ne, nejsou dokonalí, to ani náhodou…

Hm. Uvědomil jsem si, že neříkám "my", ale "oni". Asi se mezi ně podvědomě přeci jen nepočítám. Anebo se bojím počítat. Bojím se, že by to bylo ode mě moc arogantní… Nevadí.

Společnost empatiků není pro každého. Žádný typ osobnosti není pro každého. Každý typ osobnosti má své místo, své klady, své zápory… Empatici jsou kolikrát tak nerozhodní, například.

Tohle všechno jsem nepsal, abych pozdvihl empatiky, nebo zadupal kohokoliv jiného. To jsem psal, abyste pochopili, proč s lidmi nemám vždy trpělivost. Nemám vždy sílu vysvětlovat, obhajovat, argumentovat každý bod, protože lidé se většinou nedívají na celek. Vidí kousek, ale ignorují jiný kousek. Hledají důkazy podporující jejich teorie a myšlenky. Zapomínají na jiné drobnosti spojené s těmi, které zrovna našli. Každý člověk je toho vinen, více či méně. I empatici to udělají jednou za čas. Já nejsem výjimka. Empatici to ale dělají ze všeho nejméně. Právě proto se s nimi cítím tak dobře. Nemusím se vysvětlovat, ospravedlňovat, vymlouvat. Řeknu a cítím to jak to je a oni pochopí.

Většinou…

Zde, hudba od mého čtenáře...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 19. května 2017 v 17:49 | Reagovat

Způsob dýchání, který popisuješ, má nejspíš za cíl vyvolat změnu ve vědomí. To je zlé, není to správné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama