Keep busy living or keep busy dying...

O trávníku, maturitě a stromech

10. května 2017 v 12:27 | Tenal |  Dopisy
Mám teď v hlavě nějak prázdno. Chce se mi ti teď napsat. Cítím, že je správný čas ti napsat, ale nic ze mě neleze. Opět sedím v kavárně. Dívám se z okna. Je tu velká travnatá plocha s několika stolky, které kavárna přes léto používá. Je tam muž a seká trávu. Vždy mi sekání trávy přišlo trochu smutné. Nejsem si úplně jistý proč. Znám důvody i výhody sekání a tráva přeci nemá nervoví systém, aby cítila bolest. Myslím, že to bude mít něco dočinění s nedosaženým snem. Tráva se tak moc snaží vyrůst vzhůru, ale pak ji někdo poseká, protože prostě může, nebo mu překáží. Nejspíš to mi přijde smutné.


Snažíš se mě změnit? Dát mi nový pohled na svět a lidi v něm?

*usměje se*

Ať už úspěšné či ne, děkuji ti. Ano, chci to a barvy jsou stejně dobré místo na změnu jako kterékoliv jiné.

Vzdušné zámky… Těch už jsem postavil a zbořil víc než bych dokázal spočítat a nikdy to boření není o nic jednoduší. To stavění je tak hypnotizující, že? Člověk má pocit, že dokáže cokoliv. Teprve když postaví střechu na nejvyšší věži, tak si uvědomí, že základy jsou vytvořené z papíru. Anebo ne, možná nejsou z papíru, to si ale okolní život přinese beranidlo a demoliční četu.

Státní maturita z matematiky je opravdu fraška. Myslím, že je tak dělaná, aby nematematičtí lidé, co neumí ale ani jazyk, mohli projít. S výjimkou vektorů, jsem si všechny znalosti pro matematickou maturitu nesl ze základního vzdělání na gymnáziu. Myslím, že je velká škoda, že v českém školství není možné přeskakovat ročníky, pokud student prokáže dostatečné znalosti. To bych si potom na tu státní část maturity po základním vzdělání klidně troufnul. Snad jen literární část českého jazyka by dělala problémy, ale kdybych si vytáhl správnou knihu, tak by to i tak mohlo projít.

Tvé přijímačky… Má univerzita vlastní systém, nebo se to řeší přes Scia?

Co mi dává sílu? Co mi dávalo sílu před maturitou?

*hlasitě se zasměje*

Já jsem se maturity tak bál, že jsem nebyl schopný se na nic podívat. Jen myšlenka na maturitu mě děsila takovým způsobem, že jsem nebyl schopný přečíst jedinou stránku bez návalů úzkosti. Já to prostě a upřímně vzdal. Matematika byl logicko-znalostní test, to mi nevadilo. Ty mám vlastně rád. Slohová práce z Češtiny? Zívačka. A Angličtina? To bych se musel cíleně snažit, abych nezvládl písemnou část. Ústní a odborná maturita byly ale něco jiného.

Já byl přesvědčený, že to nezvládnu. Z odborných předmětů byla i praktická část, katalogizace tiskopisu. Měla jsi vidět obličeje těch učitelek, když jsem jim to odevzdal jako první. Ony věděly, jak nestabilní jsem se v té době stal a byly si tak jisté, že to odevzdávám naschvál nesplněné. Já ale poctivě napsal všechno, co jsem věděl, i když jsem si myslel, že to bylo málo. Já při testech prostě nikdy nepanikařím, a tohle byl druh písemného testu. Jakmile mi byly dány všechny tiskopisy ke katalogizaci, tak se zapnulo mé tunelové vidění a prostě jsem to udělal. Nakonec jsem učitelky musel…

Teď tu po tom trávníku proběhl zajíc a schoval se v křoví. Kde se krucinál vzal uprostřed univerzity zajíc?! Nevadí…

Musel jsem učitelky přesvědčovat, že jsem opravdu udělal vše, co jsem věděl a aby se na t nejdříve podívaly, než mi to budou vracet. Nakonec jsem to zvládl.

Když přišlo ale na ústní, tak jsem si byl jistý, že neprojdu, protože jsem se nenaučil jedinou otázku. Takže já jsem tam šel s úsměvem, připravený na to, že neprojdu. Hodně té tíhy ze mě pak spadlo a povedlo se. I když se povedlo jen kvůli tomu, že mě učitelky měly rády a taky si nejspíš myslely, že jestli vyhodí mě, tak vzhledem k té práci, kterou jsem odvedl za předchozí čtyři roky, tak budou muset vyhodit půlku třídy se mnou.

Takže asi tak. Já prošel díky tomu, že mě měly rády a že jsem se vůbec nestaral o to, jestli projdu nebo ne. Neměl jsem sílu na nic. Prostě jsem přišel, udělal to nejlepší, co šlo a to nějakým zázrakem stačilo. To tobě asi ale moc nepomůže, co?

Mé psaní zpomalilo. Jsem o dvě kapitoly pozadu a pokaždé když začnu psát tak ze sebe vyplodím jen odstavec, nebo dva. Mám teď patnáct kapitol, každá pět až sedm stránek dlouhá. Vlastně teď píši stou stránku. Já mám v hlavě určité body toho příběhu, body ke kterým se chci dostat, kvůli tomu jak podstatné jsou, ale abych se k nim dostal tak musím psát spoustu dalších věcí, aby byl příběh příběhem a lidé lidmi. Snažím se, jen to jde pomalu.

Jak se vypořádám s nervozitou? Kofein s cukrem (teď už spíš bez cukru) je jeden ze způsobů, ano. Často je to ale také nějaký příběh. Hra, film, seriál. Hudba mi pomáhá a také nedostatek spánku. Jak je můj mozek unavený, tak se přestane starat a nervozita ustoupí. Trochu jako bych byl opilý.

*usměje se*

Potom jsou ale stavy, kdy nervozita dosáhne úrovně, po které jako by se mozek přetížil a najednou je mi to všechno jedno. No a co, že to nezvládnu? No a co, že ze sebe udělám hlupáka? Je mi to fuk. Hlavně ať už to skončí. Ne vždycky to tak je, ale stává se to. Něco podobného jsem měl právě při té maturitě.

Tvůj smrk zní nádherně. Pamatuji si, že náš dům býval pod stínem obrovského ořechu. Náš dům má tři patra, ale ten ořech ho stejně přerostl, i když byl na kopci pod domem. Pamatuji si také, že se v něm uhnízdily sovy. Kalousy ušatí. Mám rád sovy. Pamatuji si, že jsem někde na internetu četl komentář, že sovy jsou jen kočky s křídly. Občas mám pocit, že to tak je. Jednorožec mě kdysi označil za sovu a já si postupně začal nacházet různé podobnosti, až to se mnou zůstalo. Ten ořech ale nakonec pokácely. Byl moc velký a měl okolo sebe tři další domky, které by při pádu velice poničil. Ořech i sovy mi celkem chybí.

Máme ale taky malinkatou vrbu. Má matka ji hrozně ráda různě ořezává, aby nerostla moc do stran. Nedej bože aby vrba vypadala jako vrba. Vždycky pak skončí se spoustou nalomených, suchých větviček. Nakonec ji několikrát do roka trochu oškubávám, abych ji zbavil poraněných kousků. Bohužel, u nás nic neroste svobodně. Chápu, že kolikrát správné prostříhání může rostlině pomoci, ale to není ono. Ty se zastřihávají, protože "co by řekli sousedi".

*usměje se*

Bojí se tví rodiče názorů sousedů?

*podívá se z okna*

Trávník je posekaný.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 22. května 2017 v 19:13 | Reagovat

Už jsem konečně zde! Unavena, zbita, ale žiju.. A to je co? Hlavní!

Začala jsem přemýšlet o úspěších... Přecejen jsem uzavřela jednu z hlavních kapitol svého života.
Jenže jsem došla na to, že nejsem vůbec hrdá na to, že jsem vše zvládla jen s jedním mírným zaváháním nebo že jsem se vše naučila a byla si v tom jistá. Vůbec to nepovažuju za hlavní úspěch.
Proč úspěch měřit kvantitou? Proč přeskakovat to, jak se člověk snažil, co mu zabránilo podat ten nejlepší výsledek? Proč měřit až to, kolik toho kdo zvládl a jak?
Proč jsme tak povrchní?
Protože je to jednodušší?

Naučila jsem se mnoho věcí. Spoustu latinských slov, porozuměla jsem mnoha principům. Ale stejně za to nejkrásnější považuju to, že jsem se naučila myslet jinak, než dřív. Už vím, že to jde. Už vím, že slunce je pro mou náladu elementární, že zeleň je elixírem mého života.
Jen se chci znova naučit číst. Vnímat příběh a nenechat myšlenky volně odbíhat k tématům blízkým či vzdáleným. Neumím to.

Život se stává krásným.
A před očima mi vytanuly slova, co jsi psal kdysi dřív. Že tenhle jeden krok život nezlepší, že neznamená svobodu. Možná jsi mi jen tehdy nerozuměl, možná jsem si nerozuměla já sama. Myslela jsem svobodu ducha, teď to vím.
A ta přišla. Přišla a je nádherná, barevná, volná.

Tvá kniha! Ano! Konečně k ní mohu znovu přistoupit! Pamatuji si ten kousek, i když jsi mi ho posílal už dávno. A jen ze vzpomínek na mě dýchá ta stejná atmosféra jako ze vzpomínek na knihy Gartha Nixe. Jen ty ve svém příběhu jdeš poznat - jeho neznám, možná by to tak bylo také - vkládáš do něj duši a slyším tě, jak za ním stojíš a opírá se o tebe.
Co pro tebe a tvou knihu mohu udělat? Co ti napsat, aby ti to pomohlo?

...všichni jsme jen lidé. Ale někteří si to neuvědomují.
Jak to vše zvládáš? Život a tak?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama