Keep busy living or keep busy dying...

Řetěz myšlenek vol. 2

18. května 2017 v 14:10 | Tenal |  Něco jiného
Najednou se mi toho chce psát tak moc… Nevím čím začít, ani jak to tematicky skloubit. Další sled myšlenek, zdá se.


Beru to zpátky. Nechce se mi psát. Chce se mi s někým mluvit…

*o hodinu později*

OK, tak to úplně nevyšlo. Nevadí, zpátky k tématům.

Část mě nenávidí moji inteligenci. Proč že to? Není to snad z toho, že by se inteligence=smutek, ani to že velké množství vědomostí zaručuje bolest. Tak to není. I když si myslím, že je tam mírná korelace, tak tohle není nezbytně ten případ. Ne… Určitá část mě ji nenávidí, protože inteligence mi nezíská to, co chci, ale i tak mi všichni předhazují jak úžasně inteligentní sem, když mi tedy zrovna neříkají přesný opak.

"The most special are the most lonely…"

(tady měl být RANT a snaha o vysvětlení se, kvůli komentářům z před-předchozího článku, ale uprostřed psaní mi došlo, že by to stejně nic nevyřešilo, takže na to kašlu, myslete si o mně, co chcete)

Takže ano… Jsem "zázračné dítě", s kognitivními schopnostmi až na měsíc (alespoň s většinou), ale je mi to naprosto k ničemu, když budu celý život sám. Představte si, že byste umírali na poušti žízní, ale měli byste chleba. Cestou byste potkali desítky, stovky lidí a všichni by vám říkaly, jak moc vám ten chleba závidí a jak z něj určitě jednou uděláte skvělé sendviče, ale nikde byste nemohli dostat vodu, ať byste dělali sebevíc a když si začnete stěžovat, že potřebujete vodu, tak je vám řečeno, že si nemáte co stěžovat, když máte chleba. Proto má část moji inteligenci nesnáší.

Co dál? Kontaktovala mě jedna slečna ohledně seznámení. Je tam pár… nesrovnalostí, ale zatím to bylo jen několik zpráv. Raději by se sešla osobně, než aby si psala, což chápu. Myslím si, že to nevyjde, ale zatím nemám žádný pádný důkaz, takže se budu snažit, aby to vyšlo. Dokonce jsem se přemluvil, abych jí nepsal včera večer, kdy jsem měl náladu asi tak optimistickou jako po shlédnutí Schindlerova Listu, a napsal jsem jí až dnes, s o něco otevřenější, vřelejší notou.

Jedna věc mě ale trochu zneklidňuje. Narůstá množství mých čtenářů, s anonymní IP adresou a nejen těch. Začínám ztrácet přehled o tom, kdo je kdo, z čeho Jednorožec určitě bude mít velkou radost. Ona už je tak z nějakého důvodu neviditelná při návštěvě mého blogu a to že já, posedlí kontrolou, tu kontrolu ztrácím, ji velice pobaví. O něco víc mě ale mrzí to, že mezi nimi jsou i tací, s kterými bych si rád promluvil. Jsou ale extra opatrní se svojí anonymitou, která mě nutí vytvářet si falešné teorie. Pitomá paranoia…

Což mě vede zpátky k Mel… Asi už tím musíte být unaveni. Pořád to samé, že? Terapeutka se mě ptala, jak je možné, že je to ve mně pořád tak silné. Odpověděl jsem, nejspíš proto, že nikoho jiného nemám, což možná je pravda. Něco mi v tom ale vadí. Nevím co. Něco. Nevěřím na "jednu" pravou lásku. To ne. To bych spíš věřil tomu, že jsem nevědomky sklouzl do posedlosti, což se zdá velice pravděpodobné, ale tam mi taky něco vadí. Co mi tam vadí…

Mel mi jednou říkala, že naše osudy jsou propletené… Když jsem se chystal odejít, tak řekla něco ve smyslu: "Ty nejsi jen jedna kapitola v mém životě. Cítím, že jsi tam až do konce." Na tom jsem ale odpověděl: "Pokud tam jsem, tak jsem jen vedlejší postava a já na to už nemám sílu." Později jsem ale pokračoval: "Setkání se mnou tě změnilo. Říkáš, že jsem součástí tvé knihy života, a máš pravdu. To co jsem pro tebe byl, s tebou navždy zůstane, i když tam já už nebudu." Všechno z toho parafrázuji, Má paměť stojí za hovno. Pamatuji si ale význam slov.

Možná že mě k ní opravdu táhne jen ta samota, vzpomínky, porozumění a souznění. Možná je to opravdu "jen" to. Možná je to má masochistická stránka, která neumí žít bez emocionální krize. Prostě nevím…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 muj-ne-tajny-denik muj-ne-tajny-denik | 18. května 2017 v 19:46 | Reagovat

Netuším proč, ale přijdeš mi strašně sympatický. A moc dobře píšeš :-)
Mám podezření, že tu asi budu často :-D

2 Eve Eve | 18. května 2017 v 20:19 | Reagovat
3 Tenal Tenal | E-mail | Web | 18. května 2017 v 20:24 | Reagovat

[1]:Pokud tu budeš chtít být tak jsi vítána. Dost možná i já budu chodit na tvůj blog... Jen... Možná se teď pletu. Pokud ano tak mi to nejspíš dáš najevo zmatením, ale, pokud se nepletu... Dej si pozor Miško. Je příliš snadné tě najít.

4 Tenal Tenal | E-mail | Web | 18. května 2017 v 20:30 | Reagovat

[2]: Bude mě teď u každého článku čekat od tebe hudba?

5 muj-ne-tajny-denik muj-ne-tajny-denik | 19. května 2017 v 16:56 | Reagovat

[3]: Juuuu. Díky.
Nebudu říkat, že mě to trošku nevyděsilo, ale jsem s tím v pohodě :D
Můj blog není zase tak anonymní. Snad bych jen nechtěla, aby ho našla jedna osoba, ale to celkem nehrozí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama