Keep busy living or keep busy dying...

Zrada sebe sama

27. května 2017 v 15:11 | Tenal |  Něco jiného
Dnes, tak na tři hodiny, jsem se vzdal představy, že někdy nebudu sám. Jen jsem tak ležel, v bolesti, smířený s tím že prostě už budu sám do konce života. I při mém nejpozitivnějším stavu nejsem moc optimistický o tomhle, ale dnes jsem se na chvíli úplně vzdal.


Nebylo to poprvé a nebude to naposledy. A teď, když se cítím o něco lépe, jsem se rozhodoval mezi psaním tohoto článku a hraním her. Tohle rozhodování samotné je jen symptom problému. Měl jsem nasednout na kolo a projet se, ale neudělal jsem to. Nebo dělat alespoň něco produktivního. Píšu si tu ale vám. Proč? Protože se cítím sám a tohle mi poskytuje iluzi, že nejsem. Iluzi…

Kvůli tomu jsem vlastně začal psát.

Já jsem se vždy soustřeďoval na fakta a základní pravdy. Dodržování logiky v nekonečně vyvíjecím se systému života a vesmíru. Ne vždy to vyšlo. Kolikrát jsem se zapletl ve svých vlastních myšlenkách a pocitech. Snažím se ale dál zůstat co možná nejobjektivnější, ať už jde o cokoliv.

Je to přístup, který považuji za správný. Ne nezbytně jediný správný, ale jediný správný přístup, který znám. Možná ale nakonec správný není. Ten přístup neeliminuje emoce, ne. Jen po vás chce, abyste se dívali na fakta dřív než na emoce a někdy ty fakta mohou emoce změnit, nebo úplně zastavit. U některých jedinců může úplně převrátit přístup k životu. Co ten přístup ale zaručeně vyhodí oknem je nepodložená víra v cokoliv a pro kohokoliv.

Křesťanství pryč. Islám pryč. Judaismus pryč. Hindu pryč. Budhismus pryč. A pokračujeme. Nejde ale jen o náboženství. Může to být nepodložená víra v lidi okolo vás. Nepodložená naděje v dobré konce. Ale třeba i nepodložený rasismus nebo představa politické strany. Já vím, že lidé si často vytvoří takový důkaz ve své hlavě, jako iluzi, ale to je špatně.

Některé takové víry jsou v nás zavrtané tak hluboko, že je už ani nedokážeme ovládat, Jsou pro nás jako instinkt. Naše logické vědomí může odstranit jejich dopad, ale pořád tam jsou. I u mě. Příklad: Lehká šikana při hraní házené od celo-mužského týmu… neschopnost mého otce se chovat empaticky… neexistence jakékoliv jiné mužské autority… To všechno ve mně dlouhodobě vytvořilo určitou míru podvědomého strachu vůči ostatním mužům. Té ironie jsem si vědom. Stejně jsem si vědom toho, že taková předpojatost je špatně a dělám vše proto, abych ji nenechal projít na povrch. Vím ale jak nepravdivý tento strach je. Byl vytvořený v mládí a je možné že se ho nikdy plně nezbavím, ale jsem si toho vědom a snažím se.

Teď ale… představte si, že žijete takovýmto životem faktů. Sice neznáte všechno, víte ale o svých chybách a snažíte se. K tomu je vám ale řečeno, že si musíte vytvořit novou iluzi, kterou budete upřímně věřit bez podkladů. Bez důkazů a faktů…

Dnes mi bylo řečeno, ne poprvé a ani naposledy, že důvod proč jsem sám je, že věřím tomu, že vždycky budu sám a proto musím věřit v opak. Možná se ptáte, proč bych dál pokračoval v předpokladu, že budu vždy sám. Možná si říkáte, že taková víra je nepodložená. S tím ale nesouhlasím. Nejen to že je podložená, ale ještě k tomu je podvědomě zavrtaná do mé bytosti, stejně jako ten strach z mužů. Ale na rozdíl od něj, ten nemám podložený objektivními důkazy.

Statisticky řečeno, existuje 0,6 kompatibilní partnerky na každý milión obyvatel. To nejsou má čísla. Tahle čísla provedl někdo jiný. Respektive… Když jsem počítal já, tak jsem došel k 0,8 na milión a potom nezávisle na mě někdo jiný spočítal, že je to 0,6. To není jediný důkaz. Navíc, jak můj učitel grafiky hrozně rád říkával… "Statistika je ta největší lež na světě." Říkával to proto, že statistika může být nastavena a pozměněna tak aby odpovídala výsledkům, které chcete. Například jako že v USA každá žena vydělá 70 centů na každý dolar, který vydělá muž. Když se ta statistika udělá pořádně, tak ten rozdíl jsou dva centy a dva centy (respektive dvě procenta) jsou naprosto v rozmezí odchylky téměř jakékoliv statistiky.

Takže ano, řekněme, že jsme se oba dva sekli a že počet těch kompatibilních partnerek je o něco větší… nebo menší. Odchylka může jít oběma směry. Buďme ale optimisti. Řekněme, že jich bude 5 v milionu. To dělá 50 na tuhle zemi. Já žiji v systému s 300 000 obyvateli max. To není ani dvě dívky na tuhle oblast. Kdybych každý den potkával někoho nového, náhodně vybraného člověka, tak jich za 10 let potkám tak 3 700. Zaokrouhlíme to, budeme optimisti. To je něco přes procento. Hm… Jop.

Co ale faktor, který odporuje statistice? Náhoda! Náhoda se opravdu započítat nedá. Často říkám, že nikdy nezáleží na tom co, jak, kolik toho uděláte, protože stačí jedna pitomá náhoda, aby to celé padlo k zemi nebo vás to vyhodilo až do nebe. Tím neříkám, že tvrdá práce nic nedokáže a že bychom se měli všichni přestat snažit. To neříkám. Jen říkám, že když budou dva dělat tu samou věc tak ten s lepší náhodou vyhraje.

Jak velká náhoda by to ale musela být, aby převážila takhle hnusně nahnutou matematiku?

(Konečně se dostáváme k hlavnímu důvodu, proč jsem začal psát.)

Takže ano, má víra v to, že budu navždy sám, je nejen podvědomě vrytá do mé osobnosti, ale zároveň ji v tom podporují všechny představitelná fakta.

Na druhou stranu. Kdybych měl víru v to, že sám nebudu, a kdybych se podle toho i choval, tak budu mít fakt, který silně přihazuje té náhodě do pravděpodobnosti. Musel bych zašlapat do země víru podporovanou fakty a přisvojit si víru založené jen a jen na naději a pouze tehdy, když bych tomu opravdu vnitřně věřil, bych získal lehkou výhodu.

Musel bych se dobrovolně stát pokrytcem a já upřímně nevím, zda bych s tím dokázal žít.

Tak jak to mám teď, věřím, že se budu sám, ale vím, že je tam náhoda možná, takže zůstávám otevřený novým šancím. To co bych měl při víře, že nebudu sám, by byla slepá víra bez důkazů, která by podpořila náhodu a statistiku, lehce, ne moc. Musel bych dobrovolně zradit to, kým jsem, ve prospěch malé šance.

"You have to be willing to sacrifice who you are in order to what you'll become."

Takhle je to vždycky. Vždy se měníme v něco lehce jiného a v procesu zabíjíme to, kým jsme byly. Tohle je ale tak silná zrada. Jako kdyby slunce přestalo svítit, voda by mohla hořet a Babiš by říkal pravdu.

Přesto je mi řečeno, že je to jediná možnost.

Kým ale potom budu? Pokrytcem, který podlehl své vlastní slabosti. Stal bych se tím, čeho jsem se snažil z lidí všechny ty roky odstranit. Všechen ten hnis iluzí a sebeklamů, který jsem léta odstraňoval. Jako kdyby bílá krvinka ukázala infekci cestu do mozku. A přesto jsem tak vyčerpaný, že to i zvažuju.

Zvažuji takovou zradu, zatím co o mě Jednorožec tvrdí, že jsem dobrým člověkem. Nebyl jsem schopen ta slova přijmout, když mi je řekla a nejsem schopný je přijmout ani teď. Myslím, že podobně jsem se cítil, když mi Maya vysvětlila, jak moc mě milovala. Bylo to nepochopitelné. Nedávalo to smysl, a teď nedává smysl to, že bych byl dobrý člověk. Ne že bych si myslel, že jsem zlý, to ne. Jen nejsem dobrý. Možná, že se snažím, ale nejsem jím. Jak bych mohl být s tolika… nedostatky?

MMožná že, "Salvageable hypocrisy is superior to murderous honesty." Možná. Já nevím.

Co je tedy správné? Žít v pravdě, při dobrém i zlém? Nebo se schovat v nádherné iluzi abychom přežili do dalšího dne? Ta odpověď se zdávala tak jasná. Teď si nejsem tak jistý. Zajímalo by mě, jestli ta nejistota přejde.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 27. května 2017 v 19:42 | Reagovat

Prosím, ohrazuji se proti tomu, že křesťanská víra je ničím nepodložená.
V souvislosti s tím si myslím, že se tedy v některých zásadních otázkách vůbec nesoustřeďuješ na základní pravdy a dodržování logiky.
Kde má původ logika?

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 27. května 2017 v 19:51 | Reagovat

[1]: Jediný hmotný důkaz Křesťanství je kniha sepsaná před tisíci lety. Stejně tak bych si mohl vzít Řecké mýty a označit je za pravdu. Všechny sporné či nesporné jiné "důkazy" jako stvoření vesmíru a života, pokud skutečně vznikly od boha tak není žádný důkaz, který by je spojoval s tím Křesťanským Bohem. Mohl to být naprosto jiný Bůh. Strávil jsem léta nad problematikou křesťanství i jiných náboženství a diskutoval jsem nad tím s mnoha lidmi. Nepopírám možnou existenci boha. Jen tvrdím že Křesťanství nemá nic jiného než starou knihu. Ale podobně to má většina náboženství. Na toto téma už nebudu diskutovat. Ne že bych nechtěl, ale toto není místo pro takové diskuze. Pokud máš nutkání svoji výru obhajovat, můžeš mi napsat zprávu ale i tak za nic neručím. Už jsem toho slyšel hodně a pokud mi nepředložíš žádný nový argument tak se nebudu snažit něco přijímat, vyvracet, ani dokazovat.

3 Tenal Tenal | E-mail | Web | 27. května 2017 v 19:53 | Reagovat

[1]:A ještě jedna věc, Ježíš Kristus pravděpodobně opravdu existoval, ale stejně tak není jediný důkaz o jeho božství, abych nebyl chycen za zanedbání.

4 Asterius Asterius | E-mail | Web | 27. května 2017 v 20:26 | Reagovat

[2]: Takže ty už jseš ostřílený. :)
Tak zkusím něco předhodit, snad aspoň pro zamyšlení, když ne k diskusi.
Pokud bychom se shodli na tom, že Pán Bůh existuje, tak k Němu se snaží přiblížit všechna monoteistická náboženství. Tím se to trochu redukuje. No, a křesťanství je ve svém učení diametrálně odlišné od zbylých.

Nevím, jaké všechny argumenty jsi slyšel, tak to bude střílení od boku.
Upřesním, že mluvím o křesťanství, jak ho hlásá katolická Církev. Pro pravdivost tohoto křesťanství svědčí např. pravé zázraky, které jsou podrobené přísné kritice a tím potvrzené.
Dalším výjimečnou věcí je sama katolická Církev. Tato společnost trvá nepřetržitě téměř 2000 let, její učení a způsob zřízení (hierarchické s papežem v čele) zůstává neměnné i přes různé snahy. Mimo to katolická Církev měla (až na pár panovníků) a má nepřátele v celém světě, kteří se jí snažili a dodnes snaží všemi možnými způsoby zničit. Na příkladu protestantů je vidět, jak se běžné lidské společnosti rychle mění, co málo vydrží a to na ně nikdo neútočí.
Už to asi dál nebudu rozvádět, prostě by mělo být z toho zřejmé, že katolická Církev nemůže být obyčejnou lidskou společností, ale je nadpřirozená.

5 Tenal Tenal | E-mail | Web | 27. května 2017 v 20:45 | Reagovat

[4]: *povzdech* Sepsal jsi mi tu shodu náhod a schopnost manipulovat lidmi, nedal jsi mi jediný důkaz. Všechno z toho už jsem slyšel a prodiskutoval. Mohl bych argumentovat ale nebudu, jak jsem řekl. Tohle není místo k diskusi. Ignoroval jsi má přání a snahu o logickou neutralitu. Velice nekřesťanské pokud se ptáš mě. Slušný člověk by se se mnou pokusil diskutovat přímo přes zprávy jak jsem žádal, Další komentář snažící se mi propagovat náboženství bude smazán. Mě nevadí jiné názory. Hned mi bylo řečeno čtenářem že nesouhlasí s něčím co jsem napsal a uznávám že to by debatu zasloužilo, ale nebudu se nutit do dalšího debaty o ničem, pro nikoho a bez konce, jen kvůli pokoji tvého ega o Bohu, který může a nemusí existovat, přičemž ani jedna z variant můj život nezachrání. Prostě ne. Konec.

6 Asterius Asterius | E-mail | Web | 27. května 2017 v 20:59 | Reagovat

[5]: Vidím to tak, že tu jde spíš o tvoje ego. Prý se snažíš zůstat co nejobjektivnější, a pak mi sem vlepíš iracionální předsudky.
Nebudu rušit tvé iluze. Měj se.

P.S. Samozřejmě, že žádný důkaz jsem ti nepřinesl, ale jen jsem nastínil, co svědčí pro pravdivost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama