Keep busy living or keep busy dying...

8.06.2017

8. června 2017 v 15:22 | Tenal |  Nepravidelný deník
Je lehké zapomenou, nemyslíte? To dobré, i to špatné. Zapomeneme kouzlo úsměvu člověka, kterého jsme už dlouho neviděli a neuvidíme. Zapomeneme naše slzy, které nám ten samý člověk způsoboval. Zapomeneme to, jak jsme se cítili. To jak jsme mysleli. To kým jsme byli. Myslíme si, že si to pamatujeme. Máme na to vzpomínky, takže si myslíme, že to tam pořád je. To je ale jen iluze. Skutečné pocity jsme už zapomněli.


Já mám problém s tím, že nemohu najít někoho, kdo by mi rozuměl. Kdo by cítil jak mi je. Možná ale já necítím to, co cítí ostatní. Možná si neuvědomuji, jakou spoušť dělám v jejich životech s mými nejmenšími rozhodnutími…

Víte, proč nihilismus nemůže fungovat? Protože člověk, který nevidí hodnotu v ničem, ji nevidí ani v sobě. Život bez takových hodnot nemá smysl. Je to jen hrouda impulzů, co se převalují tak dlouho, dokud člověk nezemře, což by u skutečného nihilisty nebylo moc dlouho. Nejbližší případ skutečného nihilismu je Joker z filmu Dark Knight ale i on má určitý systém hodnot. Pravý nihilismus je pro člověka nedosažitelný. I tak ho ale potřebujeme.

Věřím, že každý člověk by si měl projít takovým nihilistickým obdobím, kdy pochopí bezvýznamnost toho všeho… Ale jen na chvilku. Musí si po tom vytvořit nový systém. Ne systém, který nastavila společnost, ale který si nastavil sám. Musí tohle udělat, aby přežil a začal žít podle sebe.

Bylo pro mě snadné se dostat do nihilistického období, ale co pak? Snažím si masně sestavit hodnoty, ale ty se mění podle toho, která má část zrovna vládne.

Účel nesmí světit prostředky. Nesmí! To je to co jsem si zvolil. To ale nezabraňuje mé logice nesouhlasit… Logicky, objektivně na prostředcích nezáleží.

"Friendliness is something that human beings are born with. AI are only born with objectives."

Můj systém hodnot je rozdělený na kousíčky, proměňující se podle nálady.

Právě teď?

Jděte všichni k čertu!

Jednorožec se rozhodla, že by měla odejít. Že mi nemůže pomoct. Že není tak dobrý přítel, jakým by měla být. Není to poprvé, co se to stalo. Není to naposledy. Když hodně přimhouříte oči, tak jsem vlastně něco podobného udělal Mel taky. Jen další případ. Jen další člověk. Takže co. Třeba si to zasloužím. Třeba je to má chyba.

Upřímně, už ztrácím sílu se snažit dívat na svůj život objektivně. Už jsem jen klubíčko emocí, co se schovává pod tenkou slupkou snažící se být dobrým člověkem.

Celá má morální struktura se zhroutí s jedním slabým zakašláním a navrátí se agresivní nihilista. Bez cíle. Bez pravidel. Banda impulzů z bolesti a vzteku se převalí nad všemi v okolí a ublíží každému, koho potká.

Pohrávám si i s myšlenkou smazání blogu, abych od toho ušetřil ostatní, dokud mám ještě schopnost takto přemýšlet.

Zajímalo by mě, co to spustí. Co bude tím spínačem, který svrhne tu lavinu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama