Keep busy living or keep busy dying...

Další pryč

9. června 2017 v 2:14 | Tenal |  Něco jiného
To co tu teď píši… Nevím přesně, co z toho bude. Všechno a nic. Trochu dopis. Trochu sdělení. Trochu deník. Trochu blábolení. Trochu bordel.


Poznámka mimo… Pozorujete volby ve Velké Británii? Je to skoro stejný bordel, jako to bylo v USA, jen jim tam chybí Trump. Mají jen Hillary a Bernieho. Ne že by naše volby nebyly zajímavé svým vlastním způsobem…

Posledních pár týdnů bylo celkem… nestabilní. Dobrá zpráva se střídala se špatnou zprávou. Velké množství práce v krátkém časovém limitu. Kolotoč kofeinu a nevyspalosti. Také se mi rozbila grafická karta na hlavním počítači a já musel najít způsob jak deaktivovat program pro práci, který šel deaktivovat pouze na tom počítači, abych ho mohl použít na notebooku. Nakonec se povedlo, po další bezesné noci.

*povzdech*

Četli jste někdy znovu něco, co jste napsali už před nějakou dobou? Nebo něco co někdo jiný napsal vám? Třeba dopis, nebo dlouhou zprávu. Článek na blogu… S časem ten text nabyde jiný význam. S časem se vy změníte a najdete něco jiného. Nebo jen budete mít jinou náladu a nadhled. Stalo se mi to s Mag, s Mel, i s mými texty…

Já teď četl poslední článek, který Mel napsala. Najednou jsem si uvědomil, že jsem ji možná trochu pokřivil. Myslím to, jak jsem vám o ní vyprávěl. Skutečnost mohla být o něco jiná. Říkal jsem vám jen skutečnost, jak jsem ji vnímal já. To už je ale teď jedno. Teď už to nezjistím. Rád bych věděl, zda je v pořádku, ale ne. Nemohu se zeptat. To vlastně ani neříkám vám. To se snažím přesvědčit sebe.

Asi před týdnem jsem měl hezký den. Opravdu hezký den. Takový ten den kdy člověk cítí, že to opravdu zvládne všechno. Následující dny byly jiné, ale ten den byl nádherný. Trochu škoda, že nevydržel.

Jednorožec dnes odešla, jak už jste možná četli. Ničilo jí, že mi nemůže pomoct, tak jak by chtěla. Studentka s dítětem a žárlivým manželem nebude mít moc volného času, že? Já osobně jsem se smířil s nedostatkem času. Ona ale evidentně ne. Řekla mi, že si mám najít nové přátele, okruh přátel… To ale vytváří trochu jiný problém.

Důvodem proč nemám okruh přátel je, že každý okruh je stvořený z alespoň několika členů, které nemohu vystát. Já jsem schopný naprosto bezpečně komunikovat s kýmkoliv, nehledě jak otravný mi připadá. Nemohu se s takovým člověkem ale přátelit. Nemohu před ním ani být upřímný a svůj. Musel bych celé té skupině lhát anebo neříkat to co chci říct. Poslední takový miniokruh, který jsem měl, obsahoval 5 lidí, včetně mě. S dvěma z nich jsem komunikoval, protože jsem musel. Jedna mi nevadila a s jednou jsem si celkem rozuměl. Stejně ale ne dost abychom zašli do kina. Podobně to bylo na střední škole i na gymplu. Než být se skupinou, před kterou musím předstírat, tak budu raději sám. V obou případech to bolí, ale když jsem sám tak se alespoň nemusím přetvařovat.

Myslím, že kdybych chtěl, tak teď mohu napřáhnout po jednom ze starých kontaktů a spřátelit se s někým na kom mi i celkem záleží. To jsem alespoň chtěl udělat minulý týden. Teď ji ale nebudu zatahovat do mé situace, ne po tom co se stalo s Jednorožcem.

Je ve mně teď hodně vzteku na Jednorožce. Víte, že ona chtěla, abych se zbavil Mel? Mám teď chuť to na ni hodit, i když by to byla blbost. Odejít od Mel bylo opravdu jen mé rozhodnutí, ale jsem teď na Jednorožce tak naštvaný… To přejde, alespoň doufám. Časem nebude nic jiného, než další přítel, kterého jsem zapomněl v minulosti. Na jakém jsme už číslu? 13, pokud počítáme větší okruh. Někteří z nich byli má chyba.

Necítím v sobě najednou žádnou sílu. Dnes odpoledne mě poprvé po dlouhé době napadlo, zda ten smutek nepřetekl už do deprese, jak jsem seděl s klávesnicí a prázdnou hlavou. Ignoroval co se dělo na počítači. Byl jsem moc slabý na to se pohnout.

Najednou je všechno prázdné. Já. Tato slova. I slova ostatních. Bojím se. Přestanu cítit a zabalím se do zdí? Nebo má slupka pokrytecké morality popraská a vydrápe se na povrch sociopat? Možná že se nakonec nestane ani jedno. Možná že to takhle prostě půjde dál až do konce. Možná se stane zázrak. Možná…

"Buď sobcem. Dělej, co chceš" ale zároveň "Nebuď sebestřednej idiot." Kdybys tak někdy Mel chápala, co chceš vlastně ty…

Co chci? Z toho co můžu dostat? Právě teď chci… Z toho, co mám reálnou šanci dostat, nechci teď nic. Právě teď, to co chci je v říši zázraků a já na zázraky nevěřím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eve Eve | 12. června 2017 v 19:33 | Reagovat
2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 13. června 2017 v 1:17 | Reagovat

[1]:*smutně se usměje*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama