Keep busy living or keep busy dying...

Determinismus

21. června 2017 v 0:04 | Tenal |  Něco jiného
Už je to nějaký čas co jsem psal smysluplnou úvahu od začátku do konce. Nebo jen článek zaměřený na nějaké téma. Většinou je to sled myšlenek. Nebo něco co mě zrovna vnitřně uhodilo a já k tomu psal a vymýšlel vše, co mě napadlo. Někdo se mi ale nedávno s něčím svěřil a já teď musím reagovat. Doufám, že to té osobě pomůže. Nerad bych ji vystrašil ještě víc.


Determinismus, svobodná vůle, smysl našeho žití… Už jsem se o těchto tématech nejspíše zmínil v předchozích článcích. Teď je tu ale trochu rozpitvám.

Determinismus předpokládá, že všechno je dané. Celý vesmír a všechno v něm je pouhá reakce na předchozí akce, které jsou reakcemi na předchozí akce a tak dál a tak dál dokud se nedostaneme na začátek vesmíru, ať už je to jakýkoliv začátek. Je to předpoklad, že my všichni jen reagujeme na to co se děje okolo nás a to co se děje okolo nás je také reakcí na něco dalšího…

Jde o předpoklad, který tvrdí, že nemáme svobodnou vůli. Pokud pouze reagujeme, pokud každé naše rozhodnutí je jen následek předchozích zkušeností a vědomostí, tak to není svobodná vůle ale jen reakce. (Pro lepší vysvětlení si můžete pustit toto https://www.youtube.com/watch?v=vCGtkDzELAI )

Když tedy nemáme svobodnou vůli, má vůbec život smysl? Má smysl následovat předem navrhnutý scénář, který nedokážeme ovlivnit ani, když o něm víme?

Pro mnohé je tento předpoklad strašidelná myšlenka. Noční můra. Existují i jedinci, kteří se kvůli ní rozhodli ukončit svůj život. Nejde totiž jen o svobodnou vůli a smysl života, ale také o osobní zodpovědnost a moralitu. Pokud uznáme determinismus jako skutečnost, tak všechno tohle můžeme vyhodit oknem a může začít pravá anarchie a nihilismus, že? Mnozí z vás si možná pamatují na můj negativní postoj k nihilismu a nejspíš předpokládáte, že podobný přístup budu mít i k determinismu. Já si ale myslím, že determinismus je skutečný. Proč by nebyl?

Pokud budeme předpokládat, že se nám v hlavě nehrabe nadpřirozená síla, která vzdoruje zákonům vesmíru, tak je determinismus pravdou a svobodná vůle, zodpovědnost a moralita neplatí. Nic nemá smysl a na ničem nezáleží, protože to bylo už napsáno před miliardami let. Pokud ale nic nemá smysl, tak proč by nám na tom mělo záležet?

*usměje se*

Na mé cestě k šílenství jsem kolikrát zakopl o novou myšlenku. Většina z nich mě jen posouvala k tomu šílenství, ale naskytlo se i pár jiných. Jedna z těch nejdůležitějších, je myšlenka kontextu.

To že můj život, i životy všech lidí na planetě nemá smysl, jsem věděl dlouho před tím, než jsem se dostal k determinismu a nihilismu. Vesmír je ve své nekonečnosti příliš velký na to, aby kdokoliv z nás měl sebemenší význam. Mohli bychom vypařit celou galaxii a vesmír by si ničeho nevšiml. Dál by se rozpínal.

Představte si teď ale, že zmizí celá naše galaxie, kromě naší slunečné soustavy. Najednou ta galaxie význam má. Nemá význam pro vesmír, ne. Má význam pro nás. Změnili jsme kontext. Jedna galaxie pro vesmír opravdu nemá žádný smysl. Pro nás ale ano. Má můj život, nebo váš život význam pro tento svět? Nemohu si být stoprocentně jistý, ale dovolím si tvrdit, že nemá. Jsme jen další lidi mezi 7 miliardami takových. Máte ale význam pro vaše přátele? Pro rodinu? Třeba jen pro vašeho kolegu, nebo spolužáka. Pro mazlíčka. Pro bakterie ve vašich střevech.

Každý z nás má význam. Záleží na kontextu. Pokud se postavíte na vrchol světa a budete křičet do tváře černé díry o své důležitosti tak vás smete. Stejně jako vy smetete mravence ze stolu.

Toto uvažování v kontextu… Je založené na tom, na čem záleží nám. Pokud máte pro někoho, nebo něco, jakýkoliv význam, i kdyby nenávistný, nebo parazitický, tak máte význam v tomto kontextu a tohle platí i za determinismu.

I pokud jste jen otrokem, tak pořád cítíte a vidíte spojení a záleží vám na tom a na tamtom. Pokud by nezáleželo, tak jste se dostali k pravému nihilismu a v tom případě se ptám, proč ještě dýcháte? V pravém nihilismu nemá smysl ani hodnotu nic, ani vy sami.

Takže ano. My i naše jednání má smysl i pod vládou determinismu, jen se musí použít správný kontext a hned k tomu se napojí i morální hodnoty, které mají smysl také podle kontextu.

Co ale osobní zodpovědnost? Máme ji vůbec? Upřímně? Fakticky? Logicky? Ne, nemáme. Osobní zodpovědnost byla skutečně vyhozena oknem, ale… Osobní zodpovědnost je něco, co jako společenský tvor má člověk v sobě a přijímá to ve prospěch společnosti. Článek je už tak dost dlouhý, takže nebudu zacházet do detailů, ale osobní zodpovědnost je něco, co potřebujeme pro chod společnosti. Můžeme se hádat o to, že je to nemorální a kdybych mohl vytvořit perfektní společnost, tak vím o teoretickém způsobu, jak by to mohlo fungovat morálně, i když by možná nakonec také nefungoval. Osobní zodpovědnost ale lidé ve svém pokrytectví musejí mít, jinak nebudou lidmi a společnost, jak ji známe, padne a nezvedne se. Pokud nevíme o morálnějším, funkčním řešení, tak nám nezbývá nic jiného než zůstat v kontextu civilizace s tím funkčním, lehce nemorálním, ne snad?

Za předpokladu, že jsem ve svém přemýšlení neudělal chybu, tak známe důvody k ponechání si smyslu života, morality, i osobní zodpovědnosti. Jak ale mohu obhájit svobodnou vůli pod nadvládou determinismu?

Nijak. Svobodná vůle neexistuje. Tečka. To je prostě fakt. Pod determinismem nevytvoříme svobodnou vůli, ať už budeme ohýbat logiku a argumentovat jak dlouho budeme chtít. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se s tím naučit žít. Jak ale můžeme žít s něčím takovým? Co kdybych vám řekl, že na tom nezáleží?

*usměje se*

Ano. Strávil jsem půlku článku přesvědčováním vás, že na všem a každém záleží alespoň trochu v tom správném kontextu. Teď vám ale říkám, že nezáleží na tom, jestli je determinismus skutečný, nebo ne. Jak to?

Protože ať už je skutečný nebo ne, tak pořád budeme žít stejně jako doposud. Budeme dělat rozhodnutí a budeme pokračovat dál. Nezáleží na tom, zda svobodně, nebo deterministicky. Pořád budeme žít a pořád se budeme snažit. Možná že to bylo rozhodnuto determinismem, možná že ne. Na tom ale nezáleží. Kdybych dokázal prokázat jedno, nebo druhé, co by se opravdu změnilo? Řekněte mi, co by se změnilo? Dokázali byste se oprostit od okovů determinismu? Ne, to by nebylo možné. Postupovali byste, jako doposud s největší nadějí jakou jste schopni posbírat v lepší život pro sebe. Lidé chtějí žít a chtějí žít šťastně. To je jeden z nejobecnějších smyslů života, jaký máme. To se nezmění s determinismem, ani bez něj. To je konstanta pevně svázaná s tím, co my lidé jsme.

Pokud je determinismus platný tak my nemáme možnost s tím cokoliv udělat. Můžeme jen zemřít nebo žít a i to bylo předpovězeno. A pokud determinismus není platný, tak co máme na výběr? Pořád to samé, jen to nebylo předpovězeno. To je jediný rozdíl. Ať tak či onak, my neznáme budoucnost a jediné co bychom opravdu měli dělat je snažit se a možná že časem budeme i šťastní.



Tak, co? Dávalo to smysl? Možná že ne. Možná že je tam tolik logických děr a já je nevidím. Je to ale jak to vidím teď a je to jedna z mála oblastí života, ve které se upřímně nebojím žít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 27. června 2017 v 20:09 | Reagovat

S tím nesouhlasím.
Předpoklad determinismu, že všechno je v detailu nalinkováno, je chybný. A to z důvodu právě té svobodné vůle. Vždyť je to tak evidentní. Člověk se může rozhodnout něco konat nebo nekonat, zaobírat se myšlenkami, kterými chce, nebo jinými myšlenkami se nezaobírat, ovládá vůlí svůj uvědomělý pohyb (chůze, ruce, obličej atd.).

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 28. června 2017 v 4:23 | Reagovat

[1]:*povzdech* Je to tvé svobodné rozhodnutí si to myslet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama