Keep busy living or keep busy dying...

O knize a hvězdách

11. června 2017 v 7:56 | Tenal |  Dopisy
Určitě sis všimla několika nových článků. Přesto ti píši až teď. Potřeboval jsem se trochu uklidnit. Doufám, že to chápeš.


O postavách v mé knize máš pravdu. Ovlivňují se navzájem. Může za to oboje, jak oni, tak já. Stává se mi, že se dokáži kompletně odříznout od postav, ale dělám to nerad. Čím méně k nim cítím, tím méně se o ně zajímám.

Gramatické chyby jsou něco, čeho se asi nikdy nezbavím. Známkování z českého jazyka pro mě byla vždy velice zábavná věc. Od gymnázia dál byl diktát v 90ti % případů za pět. Gramatická teorie byla většinou okolo trojky. Na druhou stranu, zkoušení z literatury a slohové práce se vždy pohybovali okolo jedniček a dvojek.

Nepřekvapuje mě, že se Norion tak často ospravedlňuje a vysvětluje. Hádám, že je to tím, že je mi nejpodobnější. V podstatě se vysvětluji sám. Je to proto, jak často se musím lidem vysvětlovat ve skutečnosti. Asi je ode mě trochu arogantní vnucovat vysvětlování čtenářům, když tam být nemusí, že? Pokusím se to ubrat.

Jsem rád, že se ti to tak líbilo a rád bych ti dal pokračování, nebo ti alespoň pár věcí řekl. Nemohu ale. I když vím, jak to bude pokračovat tak to není všechno ještě vyladěné. Navíc… Spoilery. Budu se snažit pokračovat jak jen to půjde.

Vše nakonec dobře dopadne, říkáš? Hm. "Everything will be okey in the end... if it's not okey, it's not the end." Možná že žiješ v pohádce. Proč by ne?

Ať už ti Nixe připomínám čímkoliv, doufám, že to není bojem dobra proti zlu. Doufám, že konflikt v mém příběhu je o něco komplikovanější. I když Nix to taky neměl vždycky černobílé. Omlouvám se. Asi v tomto přirovnání vidím víc než tam opravdu je.

Městečko, ve kterém žiji, je dostatečně temné na to, aby hvězdy byly vidět. Hádám, že někde venku, s nulovým šumem bych viděl ještě víc. I tak ale, když je čistá obloha je toho vidět hodně. Občas jako bych mohl koutkem oka zahlédnout obrys mléčné dráhy. Jen koutkem oka. Mám to štěstí, že střecha mého domu je plochá. Několikrát jsem si tam jen tak lehnul uprostřed noci a pozoroval hvězdy. Občas jsem i zahlédl smetí hořící v atmosféře.

*usměje se*

Někdy mám pocit, že spadnu. Že ta gravitace, která mě držela u země celý život, je najednou pryč a já se musím něčeho chytnout, nebo spadnu. Potom ale cítím spojení. Ano, jen hrstka atomů v nekonečnosti, ale uvědomím si, že jsem součástí té nekonečnosti. Cítím se pak sám i v souznění s vesmírem najednou. Jako bych existoval dvakrát, jednou sám a jednou součástí všeho.

Kdy je mi krásně? V poslední době je pro mě těžké rozpoznat, kdy dělám věci, protože mě baví, a kdy je dělám, protože chci utéct před světem. Kolikrát to může být obojí. Hm… CrossCafé kavárna. Jízda na kole. Kino s filmem v původním znění. Napadá mě i pár lidí, s kterými bych si to mohl užít a kteří se mnou ještě mluví. Jen je obtížné ty lidi dostat na jedno místo ve stejný čas. Občas nastane taková náhodná nálada klidu a pohody. Nevím ani co jí spustilo, prostě nastane.

Co děláš se svým volným časem, teď když je maturita i zkoušky za tebou? Nebo tě ještě nějaká zkouška čeká? Chystáš se někam odcestovat v létě? Nebo cestuješ už teď. Kam?

Těšíš se na vysokou? Nemyslím si, že se bojíš, ale nejspíš budeš mít směs pocitů, že? Jde někdo z tvých známých na stejný obor, nebo alespoň fakultu? Pokud už sis tedy vybrala obor a fakultu, které se upíšeš svým životem.

*usměje se*

Možná bych tě měl trochu varovat. Nejsem si jistý, zda bylo tvoje gymnázium stejné jako to mé, ale na tom mém se určití učitelé semkly do takových skupin a ostrůvků… Ředitel vlastně nic neřídil. Učitelé si vytvořili vlastní neoficiální politiku, ve které se různé skupiny občas střetli a přetahovali. Někdy se do toho nepřímo zapletl i student. Politika na vysoké škole je něco podobného. Je vzácné, že by se do ní zapletl někdo v prvním ročníku, ale možné to je. Možná je to jen má paranoia, ale dej si pozor. Ale jestli tě cestou napadne studovat doktorát, tak se tomu nevyhneš, ale to je ještě za pár let.

Jak ti rostou vlasy? Pořád si je necháváš narůst, nebo tě to už zase přešlo? Z těch mých už jsou zase pěkné kudrliny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artie Artie | E-mail | Web | 10. července 2017 v 19:01 | Reagovat

Omlouvám se. Jsem zde, nemizím...
Jen se pohybuji ve vodách bez internetu, za hranicemi i v nich... A když se internet dostaví, je mnoho, co se děje před mýma očima...
Ve slunečných dnech až bolí zapínat počítač.

Četla jsem Tvé články z poslední doby. A omlouvám se, že za určitou (nemalou?) část poklesu nálad a nejistoty mohu já. Nebudu zde mnoho, přes letní dny.. Možná na kratší a méně obsažné konverzace. (Kdyby se něco dělo, dej vědět. Kontakt na mě máš. Bude to rychlejší, osobnější, možná pomůže více.)

Pověz mi něco..
Viděl jsi v poslední době nějaký dobrý film? Povíš mi o něm něco?
A co knihy? Dlouho jsem se tě neptala... Čteš? Nebo není čas?
Čím plníš své dny?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama