Keep busy living or keep busy dying...

11. a 12.07.2017 - Milník

12. července 2017 v 22:01 | Tenal |  Nepravidelný deník
Sice trvá, než se dostanu k pointě, ale je tam. Zkuste vydržet.


Psáno 11.07.17

Už pár dní se snažím něco napsat. Chtěl jsem napsat běžný zápis do deníku, objevilo se ale pár věcí, které mají přednost.

O víkendu jsem měl takovou zvláštní náladu. Melancholickou, osamocenou, ale taky celkem veselou. Nedostatek spánku, kofein a samota… Jako vždycky. Začal jsem psát různým lidem. Například chytré autistce z Belgie, se kterou je pro mě celkem snadné mluvit. Jedné známé, kterou jsem potkal přes blog. Ale taky jsem napsal Jednorožci. Nemyslel jsem tím nic. Nepotřeboval jsem její pomoc. V té náladě jsem asi jen tak blbnul. To se ale trochu zvrátilo.

Při psaní s tou známou z blogu jsem se rozhodl, že chci tu knihu co má Mel zpátky. Že si pro ni dojdu osobně, když budu moci. Nikdy jsem k ní domů nešel. Z respektu k ní, jsem se nechtěl vnucovat, když mě tam nechtěla. Teď ale tu knihu už chci a chci a chci. Ona tam nejspíš nebude, ale její matka ano. Budu tam osobně chodit tak dlouho, dokud tu knihu nedostanu zpátky. (To všechno je možná pořád v plánu.)

Tohle jsem poprvé na blog napsat nechtěl. Chtěl jsem to udělat a pak vám říct, jak to dopadlo. Pak se ale stal dnešek.

Dnes ráno jsem dostal anonymní dopis. Mé jméno na něm bylo napsáno psacím stylem, hodně podobné mému vlastnímu podpisu. Kdybych nevěděl, že jsem to nepsal, tak bych si myslel, že je to můj podpis. Adresa byla hůlkovým písmem, stejně kostrbatě, jako bych to psal já, jenom se u toho ještě snažil. Nejsem si jistý, jestli to byla náhoda, nebo přímá snaha. Razítko pošty bylo z krajského města. V dopise nebylo nic, kromě velice hezké kresby horizontu, podobné těm, které fotím a dávám na facebook.

Nevěděl jsem, kdo to poslal, ale měl jsem jen dvě možnosti. Jednorožec a Mel. Napsal jsem tedy Jednorožci. Snažil jsem se vysvětlit, proč narušuji klid co nejlépe, zvlášť po tom, co jsem jí tolik znervóznil o víkendu. Sdělil jsem i svůj odhad, že to musela poslat buď ona, nebo Mel. Chtěl jsem jen jedno slovnou odpověď, nic víc. Ano/Ne. Ptal jsem se, zda to poslala ona. Napsala mi jen "Drž se…" a nic víc. Z toho jsem došel k závěru, že to neposlala, ale říká mi, abych se držel a nepsal zpátky Mel. Ona Mel nikdy neměla ráda.

*usměje se*

Pochopitelné…

Tak jsem Mel zavolal, abych se jí na to zeptal. Tušil jsem, že to nezvedne. Ona zvedla telefon jen jednou, po tom co jsem jí poprvé řekl, že možná odejdu.

Psáno 12.07.17

Nakonec mi ale napsala Jednorožec. Po její nekonkrétní odpovědi, jsem jí poděkoval, omluvil se a opět se rozloučil, po nějakém čase mi ale napsala a začala konverzace. Relativně krátká a trochu bolestivá… Nakonec mi řekla, že to opravdu nakreslila ona. Chtěla mě potěšit. Povzbudit… Znamená to pro mě hodně a myslím, že to skončí na zdi, vedle obrazů od Mayi. Když jsem se ale zeptal, proč mi to neřekla, proč se nepodepsala k dopisu… Kdyby se podepsala, tak bych nepátral. Nebyl bych zmatený. Přijal bych to, jako povzbuzení, kterým ten dárek měl být. Její odpověď mě praštila přes hlavu.

"Nejsem správná osoba. Nemůžu nic změnit. Dopis ode mě by neměl účinek. Dopis od nikoho byl lepší možnost."

Když jsem to četl tak se má tvář zkřivila tím hysterickým úsměvem, co mě Mel naučila. Jak si můžeš myslet, že dopis od nikoho byl lepší než od tebe? Jak můžeš mít tak malou víru v naše přátelství?

*povzdech*

To je vlastně ale i má chyba… Tak malou víru… Tu mám kolikrát i já, kvůli té své neochvějné výře, ve svoji zaslouženou nenávist, které se nemohu zbavit…

Takhle daleko jsme to dotáhli? Utíkáme od lidí, kterým nemůžeme pomoct z vlastní hanby z neschopnosti pomoct těm okolo nás?

"This case... this case is built on emotion...it is built on shame. It's about the shame of what we did to ourselves... It's about the guilt of those of us who ran away. Who ran away. And we're trying to dump all that guilt and all that shame out the airlock, and hope that just gets rid of it all. So that we could live with ourselves. But that won't work. That won't work."

Nejde jen o tu hanbu. Jsou tu další věci. Bolest ze zranění. Snaha pomoci. Naše snaha zvolit si to nejlepší možné rozhodnutí.

Maya mi kdysi slíbila, že mi pomůže. Já jsem kdysi slíbil, že pomůžu Mel. Nakonec mi Jednorožec slíbila, že mi pomůže, ale když selhala tak utekla, protože doufala, že najdu někoho lepšího, kdo mi pomůže. Stejně, jako jeden z důvodů, proč jsem odešel já od Mel, bylo, že jsem doufal, že jí pomůže někdo jiný. Stejně, jako jeden z důvodů proč odešla Maya, bylo, že mi nemohla pomoci a doufala, že nám oběma bude lépe bez toho druhého...

Ne. Tohle končí. Tohle musí skončit. Tohle končí dnes.

Kašlu na tu hanbu a lítost a bolest. Jestli mě bude bolet přítomnost lidí, na kterých mi záleží, a kterým záleží na mně, tak to bude pořád lepší, než se odříznout, zmizet a být ublížený jejich nepřítomností. Útěk nikam nepovede.

A možná že už je u některých lidí pozdě. Maya mi už skoro určitě neodpoví. Mel odpoví jen možná a jen na některou komunikaci. Jednorožec mi odpoví určitě, když udělám správnou provokaci, ale to já nechci. Nebudu ji nutit. Nabídnu se, a bude na nich, jestli to budou chtít přijmout. Stejně tak si konečně kontaktuji Artie přímo, otevřu se novým lidem. Napsal bych i Eve, kdyby se neschovávala tak důkladně. Bez hanby, bez lítosti. Možná že s bolestí, ale co s ní? Ta tam bude vždycky.

Když nebudou chtít odpovědět, tak fajn. Když si postupem času přestaneme rozumět a postupně si přestaneme psát, taky fajn. Už ale nebudu usekávat lidi, na kterých mi záleží pro nějaký "vyšší" cíl nebo důvod. Dělával jsem to pro "ochranu" a jako snahu "pomoci" ostatním. Směšné. Tohle pravidlo, které jsem si kdysi vytvořil, přežilo svoji životnost a je čas jej ukončit.

Je čas na menší změnu…

PS: Před pár dny jsem dostal zprávu od někoho, kdo se podepsal ";12". Ten podpis a obsah té zprávy je tak kryptický, že to možná byla jen náhoda, kdy někomu přešla kočka po klávesnici. Kdyby ale ne… Zkuste mi napsat znovu.

PPS: Po delší době, už jsem zase přešel zpátky na kolu bez cukru.


PPPS: Kurz psaní začal. Není to špatné, ale kvůli tomu, že je to v Praze, se to hodně prodraží. Podruhé už bych do toho asi nešel, leda by to bylo u mě v kraji.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eve Eve | 13. července 2017 v 14:41 | Reagovat

Nic mi do toho není. Ale se vším souhlasím. Nicméně - opravdu Ti připadá v pohodě otratovat něčí matku? Opravdu?
https://www.youtube.com/watch?v=0-7IHOXkiV8

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 13. července 2017 v 21:47 | Reagovat

[1]: Něčí matku? Ne.
Její? Jenom tímhle? Bez mrknutí oka.

K tomu ale teď už stejně není nutnost.

Děkuji za hudbu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama