Keep busy living or keep busy dying...

Fair

19. července 2017 v 7:16 | Tenal |  Něco jiného
Pokaždé, když někoho uslyším říct "To není fair" tak jediné co se mi zobrazí v hlavě dvě věci. Hlasitý, neznámý křik "Život není fair" a scénka z Doctor Who a slova podlitá sarkasmem: "Oh, it's not fair?! I didn't realize that it's not fair. You know my TARDIS doesn't work properly and I don't have my own personal tailor."


Ne, život není fair. Nikdy nebyl a nikdy nebude.

Je to už přes rok, co jsem se zaregistrovat na stránce 7cups.com jako Listener, abych pomáhal lidem s jejich problémy. Za tu dobu jsem otevřel čet s více než 600 lidmi a z toho jsem údajně 130ti významně pomohl a to nepočítám lidi, se kterými jsem mluvil všude jinde. Vzpomínám si ale i na pár takových, kterým jsem mohl pomoci, ale nepovedlo se. Moc jsem tlačil, tlačil jsem málo, předčasně jsem došel k závěrům, neměl jsem správný cit. Jsem si i celkem jistý, že minimálně jeden z těch lidí, kterému jsem nemohl pomoci, se pokusil zabít, nebo to měl při nejmenším naplánované. Jak to dopadlo, se už dnes nedozvím.

"This job… We're trying to safe as many people as we can. Sometimes that doesn't mean everybody, but you can't give up."

Ne, všechny lidi nikdy nezachráníme. Není to možné. Tak polovina, nejméně třetina, těch lidí, kterým jsem ale pomáhal tento rok, i všechny ty předchozí roky, byly mladé dívky do 25 let, které byly nějak využity, zneužity, zmanipulovány, ať už sexuálně, či jinak a u pár případů i přímo znásilněny. Pamatuji si na jednu, která byla znásilněna dvakrát v životě při naprosto rozdílných situacích a od různých… "mužů". Pamatuji si další, kterou oslepovali a znásilňovali její spolužáci po celou střední školu. Další, kterou její otec vychoval od malička tak, že sex s ním považovala za samozřejmost a užívala si to, a když vyrostla a on o ni ztratil zájem tak byla zklamaná.

Spoustě z vás to nejspíše přijde neuvěřitelné, ale tohle je realita, která se děje častěji, než by si mnoho lidí myslelo. Některým z vás možná tyhle příběhy připadají i vzrušující, ale pak si uvědomíte, že to není příběh, ale pravda. Tvrdá realita. Ten pocit je ještě horší, když si to vezmete osobně. Když se o těch lidech dozvíte víc z jejich života a máte o ně zájem.

Kolikrát ale ani nejde o čisté znásilnění. Kolikrát jde jen o lehkou manipulaci… V takových případech se nejčastěji používá manipulace, kdy "muž" přesvědčí dívku o její bezcennosti a bezmoci a postaví se do pozice, kdy je ten "jediný" kdo ji zná, chápe a je schopen ji mít rád. Dojde k indoktrinaci a ovládnutí a tohle se děje snad stejně často jako to znásilnění a přichází se na ně ještě méně, protože ta manipulace je častokrát přestrojená za zájem toho "muže" o tu dívku. Kolikrát si ty mladé dívky neuvědomují, co se to děje, dokud není o pět let později, nezískali nějakým zázrakem sebejistotu a nerozejdou se. A i tehdy se na to zpětně nedívají jako na manipulaci, ale jako na vztah, který prostě nevyšel. Vzpomínají na ty začátky, kdy měly "muže", který je měl rád jako jediná bytost na celém světě a neuvědomí si, že to kolikrát byla součást manipulace a izolace.

*pozastaví se, je mu na zvracení*

Možná je to tím, že v tom posledním roce jsem se snažil pomáhat lidem o tolik víc a objevil jsem o tolik víc případů, ale trochu mě to přemáhá. Zvlášť ten poslední, který jsem viděl. Šlo tam právě o dlouhodobou manipulaci výrazně mladší dívky, která se ale konečně vzbudila a snažila se z toho vymanit. I teď je přesvědčená o tom, že tehdy před lety byl ten "muž" dobrým člověkem, který ji upřímně pomáhal, já tomu ale nemohu věřit. Četl jsem totiž jejich konverzaci. Možná proto, mě to zasáhlo tak silně. Mohl jsem na vlastní oči vidět ten hnus, místo toho, aby mi byl převyprávěn. Tolik manipulačních kliček a "argumentačních" technik, kde se jí snažil přesvědčit o její neschopnosti…

Dnes ráno ale… Píši si trochu s jednou dívkou ze 7cups. Ona se mi tehdy snažila pomoc ze samoty. Jen si se mnou trochu promluvit. Nějak jsem se jí ale zalíbil a teď zůstává. Tak jednoduché to ale není. Má spoustu vnitřních problémů, včetně problému samoty a snad ještě víc problému s odmítnutím od ostatních. Cítí se tak sama, víc než já. Jen si to nepřizná. Byla naučená potlačovat své pravé emoce… Často se kvůli tomu dohadujeme. Snažím se ji trochu lépe poznat a přesvědčit ji, aby se mi otevřela, což občas vyústí v konflikt… Dnes jsem jí řekl, že to takhle dál jít nemůže, že se musí otevřít a říct mi, ale hlavně sobě, důvod, proč je mnou tak posedlá. Mohla říct, že nechce být sama, mohla říct, že se bojí mého odmítnutí, protože jsem při hádkách často ukončil konverzaci bez varování, aby se to zastavilo. Mohla říct jiný důvod… Nerad používám ultimáta, ale v jednu chvíli jsem jí naznačil, že jestli jí nenapadne žádný upřímný důvod tak budu muset jít, protože ty hádky nikam nevedou… Zpanikařila. A víte vy, co navrhla? Že mi pošle její nahé fotky, pokud zůstanu. Trochu mi v tu chvíli spadla čelist.

Ona není takový typ člověka, který by posílal takové fotky. Když to vezmu kolem a kolem, tak je velice konzervativní. Tak moc se ale bála, že ji opustím/odmítnu, že by riskovala tohle a to se známe tak dva týdny a mluvili jsme jen pár dní. A já si zase vzpomněl, jak jednoduché to vlastně je, zmanipulovat dívku, aby se vám podřídila. Stačí, aby byla trochu zlomená a já byl trochu slušný. Vzpomněl jsem si také na své základní impulzy, které se probudili. Nadržený panic se sklony k dominanci… Jen trocha emocionálního nátlaku. Pokračovat v tom pár týdnů a udělala by, co bych si přál. Trvalo mi to odmítnout déle, než bych rád. Nakonec jsem jí řekl, že neodejdu, ale musí mi napsat upřímný důvod, proč si chce psát tak moc, i přes naše dohadování.

Spousta "mužů" by se neovládlo. Spousta by nepřemýšlela nad moralitou a zodpovědností a prostě by si vzali ty fotky. Ona se nabídla, tak proč ne, že? Docela se bojím, pokud by se jí podobná situace přihodila s někým jiným.

I pře ten všechen hnus, bolest a neštěstí, si ale pořád najdu místo na to abych se cítil blbě sám za sebe. Strávil jsem půlku svého života pomáháním dívkám, ať už šlo o stabilizaci jejich existujících vztahů, o jejich léčení po nějakém takovém hnusu, nebo o něco ještě trochu jiného. Celý svět je plný mladých, nevinných dívek, které se nechají zmanipulovat šmejdem, zatímco já se držím zuby nehty a odmítám povolit ze svých morálních standardů, abych nikoho nemanipuloval a neubližoval. Nakonec to ale budou tihle manipulátoři, kteří budou mít někoho okolo a já, co se budu držet svých principů, budu sám, nebo převážně sám, po zbytek života. Bojoval jsem s manipulátorem v sobě příliš dlouho na to, abych to prostě vzdal a stal se jedním z těch "mužů". Bylo by to asi jednoduší, ale prostě nemohu, i kdybych měl být na vždy sám.

*povzdech*

Jo… Život prostě není fair pro nikoho, zdá se.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama