Keep busy living or keep busy dying...

11.08.2017

11. srpna 2017 v 8:51 | Tenal |  Nepravidelný deník
Včera jsem poprvé po dvou a půl roce vypnul své emoce. Nechal jsem toho sociopata aby převzal kontrolu a schoval jsem se. Pořád nejsem sám sebou. Jsem sebou dost na to, abych o sobě nemluvil ve třetí osobě. Ne ale dost na to, abych cítil všechno, co mám cítit.


Někdo se totiž rozhodl, že se mi pokusí pomoct tím, že do mě bude donekonečna vrtat, kopat. Bude ignorovat bolest, bude předhazovat argumenty, které ani nemají nic společného. Pomoct mi tím, že mě zničí.

V její mysli to tak nevypadalo. V její mysli udělala všechno správně. To, že mi způsobila panický záchvat, bylo vedlejší. Šlo přece o to dokázat pravdu, za jakoukoliv cenu. Dokázat mi, abych se změnil.

Už před časem jsem pochopil, že jen mít pravdu nestačí. Jde o to, co s ní uděláte. Chcete jen mít pravdu a dokazovat ji? Chcete, aby s vámi ostatní souhlasili za každou cenu? Nebo je chcete přesvědčit, aby viděli to samé co vy?

Tak jako tak ale musíte používat jinou taktiku podle toho, s kým zrovna mluvíte. Ta osoba ze včerejška mohla mít pravdu. Opravdu, bez sarkasmu, nebo pochyb, mohla mít pravdu. Na tom ale nezáleží. To co řekla, jak to řekla a co udělala… Jediné, na co si teď pamatuji, je bolest a frustrace. Už nevím, co řekla. Nepamatuji si to. Všechno bylo přehlušené tím, jak mi ublížila. Mohla mít důkaz o boží existenci a já bych na to ani nemrknul, protože jsem byl příliš rozrušený a nestabilní a ona se odmítala stáhnout. Ospravedlnění její pravdy bylo důležitější než cokoliv jiného a já jsem necítil, že by o mě měla starost, nebo zájem. Necítil jsem jedinou stopu soucitu. Všechno bylo chladné.

Možná jsem si to částečně zasloužil. Taky jsem takto kdysi jednal. Tak pět, šest let zpátky bylo naprosto běžné, že jsem rozplakal lidi, když jsem jim naprosto brutálním způsobem vysvětlil nějakou pravdu.

Dnes už chápu, proč to nestačí. Nestačí mít pravdu. Musí být vysvětlena tak, aby jí byl člověk schopen přijmout, jinak bude jediný výsledek hněv, smutek, frustrace a víc lží. Člověk musí chápat toho druhého, musí vědět co říct, kdy se stáhnout, kdy zatlačit. Delikátní proces. I mě často nevyjde.

Nejhorší ale je, když si člověk, kterému se snažíte pomoci, myslí, že vám záleží na pravdě víc než na něm samotném. Pokud se tohle stane tak ve většině případů už na ničem nezáleží. Nic co řeknete, nebude mít smysl a nezůstane to s tím člověk. Stejně tak byste mohli mluvit do zdi.

Co dál?

O víkendu mi napsala Jednorožec. Moc dlouho ale nezůstala. Vypadá to, že konečně pochopila, jak moc manipulátorských tendencí vlastně mám a zděsila se. Konečně přijala, že jsem nepřeháněl. To není nezbytně její chyba. Myslím, že jsem jí před tím nedával dost najevo, jak moc musím sám sebe držet a jak moc jsou ty pravidla, která v sobě mám důležitá pro její bezpečí a bezpečí ostatních. Teď, když jsem jí to ukázal tak se vyděsila a došla k závěru, že mi nemůže věřit a zase odešla.

Přišla nová nálož práce jak od otce a sestry tak z mé brigády. To je celkem dobře. Potřebuji peníze, jen mě občas straší nové zodpovědnosti.

Noví lidé se mi stále vyhýbají, ale to není tak překvapivé, vzhledem k tomu, že se cítím každý den o něco beznadějněji, alespoň v tomhle směru. Přemýšlel jsem, že bych se měl prostě přestat snažit a soustředit se na něco jiného. Cokoliv jiného. Mohlo by to pomoci, nemyslíte?

Asi všechno. Tak zase příště.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama