Keep busy living or keep busy dying...

26.10.2017

26. října 2017 v 3:53 | Tenal |  Nepravidelný deník
Přestal jsem chodit na taneční lekce.


Nedokáži říct přesně proč, ale vzedmula se ve mně ohromná vlna odporu, strachu, ponížení… Možná jim závidím jejich životy. Upřímně si nejsem jistý, jen vím, že se mi tam tak moc nechce jít. Tak jsem tam už nešel. Omluvil jsem se učiteli, že nepřijdu. Ještě ale budu muset napsat, že ukončuji celý kurz.

Aspoň jsem ten čas strávil trochu užitečně. Předělávám webové stránky pro firmu mého otce. Pořád se mi ale nedaří úplně rozchodit responsivní část - systém, který upravuje grafické rozložení stránky podle toho z jakého zařízení a v jakém rozlišení je spuštěna. Na druhou stranu, dokázal jsem ji upravit tak aby fungovala správně i na IE, což není tak snadné.

Dnes jsem ale "viděl" Mel, tedy… Promítl jsem si její obličej na několik dívek ve městě. Ne úmyslně. Jen je to něco co má mysl dělá. V jednu chvíli jsem čekal na zastávce na MHD a díval se do země, abych ji nemusel na nikom vidět. Pak se ke mně ale jedna dívka přiblížila. Díval jsem se do země, a viděl jsem jak je blíž a blíž, byla hrozně rychlá, až najednou byla těsně u mě. Kdyby za mnou nebyla stěna budovy, tak bych provedl skok dozadu hodný Olympijské medaile.

V ten okamžik, sklíčenosti, halucinací a paniky jsem nadzvedl hlavu a zjistil jsem, že se u mě ocitla tak blízko jen proto, že se vyhýbala jiným lidem a hned jak mohla, tak šla zase svojí cestou.

Hm… Víte, jsem rád, když ve městě musím zůstat až do tmy. Když potom odjíždím autobusem, nebo vlakem, tak ta města a vesničky po cestě vypadají jako ostrůvky hvězd. Pulzují v prázdné temnotě. Jako naše vlastní malé, studené hvězdy. O to nádhernější je to o vánocích. Máme pak ještě víc hvězdiček, malinkých, ale barevných a radostných, a když je v noci zataženo tak nebe zrůžoví od všech těch světel… Teď už ale jedu lesem. Nic tu nevidím.

To jsem napsal už včera, v autobuse. Mezitím jsem ale ještě o něco zavadil. Snažil jsem se najít na youtubu analytická videa o jenom filmu, abych někomu, koho jsem nikdy nepotkal, dokázal, že jeho oblíbený film je plný děr (jak dětinské, že?) a narazil jsem u toho na analýzu jednoho mého oblíbeného seriálu. Seriálu, který jsem už dlouho neviděl a nejspíš dlouho neuvidím, vzhledem k tomu, jak těžký je jeho konec. Zmínili tam ale jistá slova, která jsem si snad nikdy ani neuvědomil. I když dávali smysl v tom kontextu, tak mě ten styl, jakým byly řečeny v seriálu, nikdy nezaujal. Ta slova mě nemohou zachránit, to ne. Měli by, ale už jim nedávám žádnou sílu. Jsou to ale slova, která si myslím, že by mělo znát víc lidí a pro ně tu sílu mít budou.

"If nothing we do matters, then all that matters, is what we do..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama