Keep busy living or keep busy dying...

Náhodných(skutečných) 10 minut v mé hlavě

28. října 2017 v 6:13 | Tenal |  Něco jiného
Nastupuji, schod, druhý.

Rozhlížím se. Nikdo povědomí. Počkat. Tamten vypadá jako… Ne, není to on. Otočím se, sednu si a podívám se na dveře na nastupující. Zastaví se mi srdce. Je to… Ne, spletl jsem se. Otočím se k oknu. Muž vede psa na vodítku. Trhá s ním. Psovi se nechce. Proč si lidé pořizují bytosti se svobodnou vůlí, jen proto, aby je nutili poslouchat tu jejich? Neodpovím si, nemám na to sílu. Podívám se jinam, zatímco se tramvaj rozjíždí. Přepnuly světla na semaforu, vyjíždí auta. Je v těch autech někdo koho znám? Tamhle… Ne. A co… Ne, není. Nevadí. Tahle písnička? Upravím si sluchátka, abych lépe slyšel. …So, Sally can wait… Hýbám rty, ale bez zvuku a klepu prsty do rytmu. Mrakodrap? Mohl bych jít na kafe tam a ne na Sady. Tramvaj zastaví. Bude to dál. Jen dvě zásuvky u stolů. Velká šance že budou, obsazeny. Raději ne. Pojedu na Sady. Tramvaj se rozjede. Heh… Nebyla by to ironie, kdyby na Sadech měli všech šest zásuvek obsazené a na mrakodrapu ne? Bezva, teď když jsem na to pomyslel, tak to tak určitě bude. To je fuk. Na Sadech aspoň nebudu přemýšlet o ……. Hm… Pozdě. Počkat! Ne… Není to ona. Je v Praze ty idiote, soustřeď se. Ano, v Praze, ale pravděpodobnost… Jako kdyby pravděpodobnost někdy vyšla v tvůj prospěch. Ignoruj to. Tramvaj drcne a otevře dveře. Tady kdybych vystoupil, tak bych mohl dojít do jazykovky, na Infocentrum a nebo na Student Agency. V Infocentru jsem mněl tenkrát vyzvednou pro matku ty časopisy Žurnál, ale neměly je. To protože si, vlez do špatných dveří ty blbečku. Kdybys šel do výdejů vstupenek tak by ho tam měli. To nemůžeš vědět. Jasně že ne, ale ty nemůžeš vědět, že ho neměli. Měl jsi to zkontrolovat. Tramvaj se rozjela, někdo zajímavý? Neviděl jsem ji už někde? Ne. Asi ne. No, jasně, podívej se na tamtoho idiota, tramvaj je nacpaná k prasknutí ale on si nesedne a blokuje u toho místo jiným lidem. Fakt vrchol evoluce. Ne, ignoruj ho. Soustřeď se. Na co? Stoupnu a zmáčknu knoflík pro otevření dveří. Rychle vyskočím z tramvaje, proplouvám mezi davem lidí. Nikoho nerozpoznávám. Vcházím do kavárny. Ani tady není nikdo povědomí. Slunce v pátek asi nepracuje, to je dobře. No jasně, že nepracuje, ty idiote. Prohlížel sis její rozvrh. Jak to, že si nepamatuješ, že má v pátek přednášky celý den? Je tu plno, ale tady je vždycky plno. Zařadím se do fronty. Tak, připrav si klubovou kartu a platební kartu. A co že to chceš? Panini šunka, Berry Brown a velké Caffé Latté s kokosem. Tak, opakuj, znova, a znova. Nezapomeň, chceš schovat bonus a platíš z platební karty. A nezapomeň ještě dát stovku na elektronickou peněženku. "Co si dáte?" Tak, dobrý, to máš, už jsi to dělal stokrát, tak znova. "Panini šunka, Berry Brown a velké Caffé Latté s kokosem." Podávám klubovou kartu. "Bude to tady?" Zase jsi, ty debile, zapomněl říct, že to chceš tady. K čemu vůbec jsi? "Ano, tady. Bonus schovat." TO NENÍ VŠECHNO! "Ehm, prosím ještě nahrát stovku do peněženky." Jak jsi mohl zase zapomenout? Jak?! Jak dokážeš s takovou stupiditou vůbec chodit? Vidíš? Podívej se na ní. Už byla připravená tu objednávku vyúčtovat a teď se zasekla, protože jsi přidal další položku pozdě. Chápeš, ty debile, cos udělal? Přiložím kartu k terminálu. Polknu. Co když tam ty peníze nebudou? Mají tam být, ale co když zmizely? Co budeš dělat potom? Ještě že jsem si před chvílí vybral peníze v hotovosti. Transakce přijata. Oddychnu si. Dobře. Nikdo se mi na účet za těch pět minut nevloupal. Proč by, se tam asi tak vloupal, ty idiote? Pro pár tisícovek? Jasně, bude se srát se systémem banky, aby okradl tebe-nikoho. Třeba ty peníze mohli jen tak zmizet. Stejně tak mi můžou zmizet z peněženky. Kvantová fyzika to dovoluje. Jasně, a stává se to tak často, že se o to musíš bát, protože každou chvilku vidíš na internetu zprávu, že lidem zmizeli peníze podle zákonů kvantové fyzika… "Všechno?" Podívám se na tác. "Ještě to panini." "Uh, jo." Chci ukázat na ohřívač, ale nevidím ho, má ruka zůstane stát ve vzduchu a zmate mladou dívku. Tamhle, mají nový ohřívač. Proč sis toho nevšimnul dřív, ty idiote? Teď jsi jí jenom zmátnul. Podívej se na ní. Je si celá nejistá a jenom kvůli tobě. Já vím. Já vím. Aspoň udělej místo na tom tácu ať se ti to tam vejde. Posunu kousek talíř a hrneček abych udělal místo a čekám na panini. "Děkuji" "Dobrou chuť" Vezmu si tác a jdu do patra. Rozhlédnu se. Je tu někdo koho znám? To jako vážně? Vy kreténi si sednete na všechny místa, kde jsou zásuvky, ale sedí tu dva studenti, používající notebooky, kteří by potřebovali elektřinu, a já taky, ale ne. Vy idioti, co se tu muchláte, máte jednání, nebo si jen tak povídáte, vy si sednete přesně na ty místa, abyste blokovali přístup lidí k zásuvce, když ostatní stoly jsou volné?! Jak vůbec dokážete s tak nízkou inteligencí dýchat? OK, sednu si vedle někoho a počkám, až odejde. Muchlající pár ne, ty tu budou ještě zítra, i když nemají žádné kafe ani jídlo. U těch na jednání není místo. A, tihle mají dojedeno. Možná brzo odejdou. Sednu si vedle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eve Eve | 30. října 2017 v 15:53 | Reagovat
2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 30. října 2017 v 19:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama