Keep busy living or keep busy dying...

7.11.2017

7. listopadu 2017 v 22:07 | Tenal |  Nepravidelný deník
Tak… Právě jsem byl na Thor Ragnarok, po druhé a bylo to ještě lepší, než poprvé. Asi s tím mělo společného taky to, že okolo mě pořád nekecal žádný idiot a publikum ten film prožívalo. Ty reklamy před filmem ale byly ještě zajímavější. Reklama na DIGITV mě přesvědčila o tom, abych si DIGITV nikdy, ale opravdu nikdy nepořídil. Dál jsem se dozvěděl, že existuje nějaké spojení mezi sladkostmi, snowbordingem a mluvícími veverkami. Hlavně to ale vypadá, že pokud podstoupíte léčbu lupénky, tak dostanete zdarma přítelkyni navíc. Zajímavá hypotéza. Budu ji muset vyzkoušet.


Jednorožec mě poprosila, abych dál pokračoval v té knize… Nesnažila se mi to rozmluvit, ani přemlouvat, nutit, hádat… Ne. Poprosila mě. Sice jsem v minulém článku naznačil, že Maya je chytřejší, než Jednorožec, ale zdá se, že zapomínám, jak efektivní může Jednorožec být, když jí na něčem záleží. Ještě jsem se nerozhodl, zda budu pokračovat, ale tohle byl určitě jeden z nejlepších způsobů, jak mě k tomu přesvědčit. Prosba…

Všiml jsem si, že se ve mně začíná pomalu zase ozývat naděje a optimismus. Další cyklus, který nevyjde. K čemu to? K další bolesti? Na tom ale nezáleží. Ten cyklus přijde, dříve nebo později. Jediné co mohu udělat je zdržet jej na vhodnější příležitost. Je to na hovno.

Mel si před měsíci smazala čet na facebooku a začala si pohrávat s účtem na instagramu. Nejdříve byl chvíli soukromí, takže jsem nic nemohl vidět, pak jej ale zase zveřejnila. Brzy po tom si ale změnila svoji přezdívku, takže jsem ji nemohl najít, protože jsem její účet neměl přihlášený k odebírání. Můj účet na instagramu stejně je jen, že je. A víte co? Já byl rád. Už jsem neměl možnost jakkoliv vidět její život. Bylo to v jistém smyslu osvobozující. Tedy… Jen do chvíle než můj zasranej mozek přišel na způsob jak najít aktuální přezdívku podle té staré, takže jsem ji zase našel během minuty, dřív, než jsem se mohl zastavit. Fuck me.

Zbytek dne jsem byl natolik mimo, že jsem se pak pohádal s tou slečnou, co potřebovala pomoct s programováním, protože se mě snažila přesvědčit, že mám zkusit žít. Fuck me again.

Zajímalo by mě, jestli se někdy dostanu do stavu, kdy se mi při vzpomínce na Mel nebudou podlamovat kolena. Nejen snad, kvůli tomu co udělala mě, ale spíš kvůli tomu co udělala sama sobě.

*do fastfoodu vešel pár z tanečních, hlavou mi probleskly obrazy a vzpomínky, chytnu se za čelo v bolesti a několikrát sebou cuknu, než se mohu vrátit zpátky ke psaní*

Už ani vlastně nevím co napsat… Vlastně vím, ale jsem unavený. Možná jindy, pokud to ještě bude relevantní.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama