Keep busy living or keep busy dying...

10.08.2018

10. srpna 2018 v 5:21 | Tenal |  Nepravidelný deník
4:16 ráno. Vstával jsem včera v 6 ráno. Mám v sobě několik litrů kofeinu bez cukru… Lets do this!


Poslední dva až tři týdny se udržuji na hranici zhroucení. Neposlouchám, ani se nedívám na nic příliš emocionálního. Ponořuji se buď do práce anebo do her bez příběhu. Cítím ale, jak to za slabou hradbou v mé mysli škrábá a syčí… Co by se stalo, kdybych to nechal padnout? Jenom bych se sesypal, brečel bych, a za týden bych byl zase ve stejné situaci… Trochu mě to ale děsí. Začínám si připadat stejně otupělý jako před lety na střední. Dostávám se do stavu kdy je pro mě logicky nemožné přijmout emoce ostatních. Emocionálně jsem to neuměl nikdy, ale posledních pár let jsem byl schopen logicky poznat, že tam jsou. Mám ale, pocit že to odchází. Mé myšlení začíná být deformováno (pokud někdy vůbec bylo čisté), a všechno kromě strachu se utlumuje.

Tohle jsem asi neříkal, ale po tom co jsem si uvědomil, že už nejsem schopný poznávat nové lidi ani přes internet, jsem smazal většinu profilů a účtů na desítkách sociálních sítí a seznamek. Od té doby jsem jednou zaváhal, když se mi objevila nová stránka, kterou jsem před tím nezkoušel, ale hned po registraci jsem věděl, že to bude stejné, nebo horší tak jsem to zase smazal…

Už nějakou chvilku jsem ale chtěl něco zmínit… Existuje psychologický pojem v angličtině, který bych mohl přeložit zhruba jako "předpojatost vítězů". Jde o situaci, kdy lidé, kterým se něco povedlo, předpokládají, že je to samé možné pro všechny. Například jako když vám výherce loterie říká, ať dál zkoušíte vsázet, protože jednou určitě vyhrajete, on přece vyhrál, tak proč ne vy? Nebo když slavná celebrita řekne, ať jen jdete za svým snem a dopadne to dobře… Na světě je sedm miliard lidí a já mám pocit, že pár stovek miliónů by rádi byly celebritou, ale nejsou. Přesto, té celebritě připadá, že to přeci musí stačit, ne? Jí to stačilo.

Doufám, že chápete. Jde o koncept, kdy nějaká osoba dokáže projít nějakým zvláštním vyřazovacím procesem a nakonec si myslí, že je to vlastně jednoduché a každý to zvládne…

Já to mám také. Například u testů do Mensy. Já mám instinktivní, podvědomí pocit, že se přeci musí každý dostat do Mensy, protože to bylo tak jednoduché… Ale není to jednoduché, ne pro všechny. Minimálně polovina lidí, se kterými jsem měl v životě kontakt, by neprošla a já o moc blbců nezakopnu. Logicky vím, že to není jednoduché, ale instinktivně si myslím opak, protože pro mě to jednoduché bylo…

(A teď přijde ta část, kdy to otočím zpátky k sebelítosti…)

Když mi lidé říkají, že to se mnou dopadne dobře, tak to často říkají z dvou úhlů pohledu.
1. Jim se to povedlo, tak se to "musí" povést i mně.
2. Nějaká má vlastnost je natolik výjimečná že podle nich převažuje ten bordel.
Oboje je forma této předpojatosti…

Ten první úhel je asi jasný. Jim se to povedlo, častokrát velice jednoduše (minimálně ve třech případech na první pokus… oprava, čtyřech) a těm co se to povedlo později, tak se to stalo buď náhodou, nebo faktory, které u mě v životě fyzicky nemohou existovat. Tím nemyslím, že se já nemohu změnit. Tím opravdu myslím, že je matematicky nemožné, aby se to se mnou stalo stejným způsobem, i kdybych dělal, chtěl a věřil v cokoliv možného.

Druhý úhel pohledu je trochu obrácená forma té předpojatosti. Lidé vidí jednu, dvě vlastnosti, které obdivují, nebo vlastnosti, které by chtěli mít, a kvůli svým vlastním starostem si myslí, že kdyby měly ty mé vlastnosti tak by buď svoji situaci vyřešili, anebo by jejich situace byla lepší, ať už jsou na tom dobře, nebo špatně. Je to ale krátkozraké… Napočítal bych hravě přes sto lidí, co mi řekli, že by chtěli být "chytří", jako já… To je sice hezké, ale mé existencionální krize, mé obsesivně paranoidní myšlení a moji samotu už nikdo nechce, a ti lidé je kolikrát ani nevidí, nebo si usmyslí, že to jde překonat, právě proto, že oni tyhle problémy nemají. A tím nechci říct, že inteligence je vždy svázaná s potížemi. Vždy to tak není. V mém případě je. Často mi ale je nakonec říkáno, že to určitě všechno zvládnu, protože jsem "chytrý a milý kluk"…

Já vím, že obsah těch uvozovek zní arogantně, ale tak mě opravdu nazvalo mnoho lidí v průběhu let. Realita ale není tak jednoduchá… To realita nikdy není.

Každopádně… Kvůli tomuto konceptu mě vždy hrozně podráždí, když mi někdo řekne, že to zvládnu... Oni neznají mojí budoucnost. Oni soudí můj život podle jejich života, nebo přání… Já jsem ale ten co ten život musí žít a vypořádávat se s těmi zklamáními. Mě bude pořád mlátit do obličeje každé "ne", které přede mě vyskočí, ať už mou chybou, nebo jen realitou života. Jim to neublíží, ale mě ano… A přesto, když mi to nevyjde tak slyším jen, že jsem se buď nesnažil pořádně, vzdal jsem to brzy, nebo jsem jednal jinak, než mi bylo řečeno… Zdá se, že nikdo si nemyslí, že bych mohl prostě selhat… Že bych prostě neměl štěstí… Že by to u mě prostě nemohlo vyjít…

Všichni kdo mě znají, mi říkají jak je to jisté, že to dopadne dobře a mně je z toho na zvracení, protože pak nezklamu jen sebe, když selžu… Pak zklamu i ostatní.

Většina mých mentálních problémů pramení z toho, že jsem se snažil potěšit lidi… Všímali si mě, jen když jsem měl ty nejlepší možné výsledky (nebo naopak nejhorší), ale já tady, v této oblasti života, já nemůžu vyhrát. Přesto to všichni očekávají…

Nemůžu vyhrát… A už ani vyhrát nechci… Uvnitř se chci vzdát, protože já nemůžu dál prohrávat… Ale okolí nepřestává… Okolí stále předpokládá, že vyhraji. A čím víc si myslí, že vyhraji, tím víc to chci vzdát. Nestačí, abych to vzdal já… Já potřebuji, aby to vzdali i oni. Aby přijali skutečnost, jaká je. Aby mi nemalovali vzdušné zámky ze svých vlastních životů, které nikdy nebudou mými.

Shodli jsme se na tom, že mi nemůžete pomoci, ne snad? Že si nenechám pomoci… Tak to prosím pojďme vzdát a budeme mít všichni klid. Raději vás zklamu teď a naposledy, než zas a znova po zbytek života.

*povzdech*

Škoda že to nedokáži skončit sám…

Hm... Jdu spát.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama