Keep busy living or keep busy dying...

Před koncem

11. srpna 2018 v 21:17 | Tenal |  Nepravidelný deník
*hystericky se usměje…*

Tak… Čím začít?


*zhluboka se nadechne*

Když jsem se loučil s Mel, tak to bylo proto, že jsem si myslel, že se od ní osvobodím… Že mě svazovala, neúmyslně… To ale nebyla pravda… Ne celá… Vždycky jsem za to mohl já… Vždycky za to můžu já… Vždycky je to má chyba a vždycky byla…

*začne tiše brečet a lapá po dechu*

Nikdy jsem nezvažoval zabít se nožem… Vždy jsem si myslel, že říznutí by bylo obtížnější než předávkování, nebo pád… Teď jsem to ale zvažoval, protože jsem to přeci ještě nevyzkoušel… Ale stejně nemůžu… Stejně to…

*zalapá po dechu*

Jak může člověk žít sám se sebou, když se nenávidí? Když každé rozhodnutí je to špatné? Když vždycky byl, je a bude jen odpad? Realita se kroutí a přetváří… Ohýbá se pod tlakem nenávisti a lítosti a k čemu to?

K ČEMU?!

K čemu…

K mučení přece… K sebe-trestání… K zešílení…

Dnes jsem odstřihnul posledního člověka. Proč? Protože mi nemohla pomoci a já ji jen ničil. Přesně jako jsem to dělal s ostatními.

S VÁMI VŠEMI!

Publikum a oběti mého nenávistného ega…

Myslím, že je čas aby skončil i ten blog… Protože, to je to jediné k čemu existuje… K mému fňukání o tom jak je realita nepříjemná.

No a co? Od kdy realitě záleželo na tom, koho zraní a jak se pokřiví. Vesmír necítí, nestará se… To jen my, lidé, potřebujeme cítit, jako že to dopadne dobře…

*vysmrká se*

Tohle fňukání ale nic nezmění… A já fňukat nepřestanu. Jenom budu žadonit o pozornost od lidí, kteří mi nemůžou pomoct.

Je čas přijmout realitu takovou, jaká je…

Pro mě je to konec, a s trochou štěstí to brzy zvládnu udělat sám...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The Alchemist The Alchemist | Web | 12. srpna 2018 v 17:28 | Reagovat

Položím ti tvoju otázku, k čomu je dobré ľutovať sa, keď tá energia by sa dala využiť na zlepšenie vlastného obrazu vo svojich očiach?

2 Tenal Tenal | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 17:52 | Reagovat

Děláš si srandu?

Ty dáváš logický argument na desetiletí emocionálních traumat a problémů a myslíš si že to změníš? Kdyby to bylo tak jednoduché tak se to nikdy nestalo. Ničemu nerozumíš a jediné co docílíš je že mě vytočíš do nepříčetnosti. Buď si pročti ty stovky článků co jsem tu napsal a pochop, nebo jdi pryč, protože všechno jenom zhoršuješ.

3 The Alchemist The Alchemist | Web | 12. srpna 2018 v 19:24 | Reagovat

[2]: Je pekné, ako si myslíš, že ťa ľudia chcú zmeniť. Nechcú, si im ukradnutý. Ale pripomínaš mi pár desiatok ďalších ľudí. Plačú o tom, aký je svet nepríjemný, a neférový, a každý môže za ich nešťastie, len oni sami sú nevinní a nepochopení géniovia.
A taktiež si zjavne myslíš, že si jediný s emocionálnymi traumami. Nie si.
Všetci sme si prešli sračkami, ale niektorí z nás sa rozhodli nehrať sa na obete.

4 Tenal Tenal | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 19:30 | Reagovat

[3]: V druhém odstavci jsem řekl, že je to vše má chyba, nikoho jiného, ale fajn, jak myslíš. Kdybys něco četl o mě tak bys věděl že si nemyslím že jsem jediný kdo má problémy a věděl bys že jsem se roky snažil pomáhat lidem, co jsou na tom hůř, i líp než já, ale fajn, jak myslíš. Kdybys četl něco o mě tak bys věděl že jsem se snažil, znovu a znovu a znovu něco udělat a že jsem spadnul a vstal víc krát než bych dokázal spočítat, ale fajn, jak myslíš...

Hádám že by bylo moc námahy si o mě něco opravdu přečíst, takže jsi se rozhodl mi "pomoct" tím že mě budeš urážet bez toho abys o mě cokoliv věděl. Vezmi si svá moudra a jdi pryč.  Jediné co tu děláš je že se plácáš v nevědomosti.

5 The Alchemist The Alchemist | Web | 12. srpna 2018 v 20:09 | Reagovat

[4]: Ja som nikdy nepovedal, že ti chcem pomôcť. Ber ma len ako parazita, ktorého účelom je naštvať ťa. Pretože píšeš, ako keby ťa nikdy nikto nenaštval. Nechaj si narásť gule.
Keď hovoríš, že nemáš nikoho blízkeho, aj to je len tvoja vina. Pretože nikto nemá rád ľudí, ktorí sa ľutujú. A aj v týchto komentároch sa ľutuješ. Skús iný prístup. Asertívnejší, premyslený.

6 Tenal Tenal | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 20:14 | Reagovat

[5]: Mě že nikdo nikdy nenaštval? Jdi k čertu. Nic o mě nevíš a snažíš se rýpat? Existují lidé, které bys v této situaci dostrkal k sebevraždě. Z tvé arogance je mi na zvracení a to je co říct. Nebudu poslouchat jediné slovo co mi řekneš, protože nemáš nejmenší snahu se pokoušet porozumět. Jestli mi nechceš pomoct, tak mě nech chcípnout. Příští tvůj komentář smažu, protože nemám sílu se hádat s někým jako jsi ty.

7 The Alchemist The Alchemist | Web | 12. srpna 2018 v 20:25 | Reagovat

[6]: je ťažké čeliť slovám, ktoré priamo útočia na tvoju mŕtvu hrdosť, čo? Sorry, som mrchožrút a naozaj sa ti nesnažím porozumieť. A keď už tu spomínaš aj tú samovraždu, nevyzeráš, že by si na to mal... hm..

8 Tenal Tenal | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 9:22 | Reagovat

[7]: O co ti jde? O co se tu snažíš? Víš... já měl dost dobrou noc... Přemýšlel jsem nad mnoha věcmi a chtělo se mi zase trochu žít a pak jsem si vzpomněl na tenhle hnus, co jsi tu napsal a já si uvědomil že nechápu důvod... A vzhledem k tomu jak moc mě to zase srazilo dolů, tak bych aspoň rád pochopil proč.

9 The Alchemist The Alchemist | Web | 13. srpna 2018 v 11:00 | Reagovat

[8]:  už som ti dva krát povedal o čo mi ide. Chcem ťa vytočiť tak moc, aby si sa vzchopil len pre dôkaz toho, že nie si úplná padavka. Využívaj energiu lepšie ako na sebaľútosť.

10 Tenal Tenal | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 14:07 | Reagovat

[9]: To je ale docela problém... U mě takhle vztek nefunguje...Já neumím vztek využít tímto způsobem... Už se mi v životě stalo, že jsem si užíval vztek, že jsem byl rád naštvaný, ale to je velice vzácné, a ani pak to není produktivní...

Já považuji vztek za jednu z mých největších slabostí. Já jsem obyčejně dost klidný a tichý, ale když někdo zmáčkne ty správná tlačítka (jako ty v prvním komentáři) tak bouchnu a v 99% případů udělám hroznou chybu (jako například má odpověď na tvůj první komentář, která byla hrubá a objektivně jsi si jí nezasloužil).

Já ve vzteku odcházím od lidí. Buď se jim snažím ublížit, jako oni ubližují mě, nebo se stáhnu a jdu pryč. Ty jsi taky nebyl ani zdaleka první člověk v ten den kdo mě naštval... Půl dne jsem vedl dost nehezkou konverzaci s prodejcem na Aukru a většinu svého internetového času strávím čtením komentářů na YouTube a 9gag, kde mě naštve skoro vše (taky důvod proč se snažím jejich čtení, a hlavně reagování na ně, omezit).

To co děláš mi nepomůže... Všechno to zhorší... Já se stydím za to, když se naštvu. Můj druh vzteku je chyba osobnosti, které bych se rád zbavil. To že mě vytočíš spustí jen víc sebelítosti.

Tohle všechno na tomhle blogu je... Ten vztek zmiňuji dost nedávno... 30.07.2018

A já chápu, že to nemůžeš všechno číst, ale bezohlednost tě u mě nikam nedostane.

11 Ilma Ilma | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 11:05 | Reagovat

Tenhle článek jsem si přečetla ihned po jeho zveřejnění, věděla jsem, že napíšeš. Hádá se ve mně cit s rozumem. Chuť ti napsat se pere s respektováním tvého rozhodnutí. Ale nikdy jsem nebyla silná, neboť nemám ve zvyku vzdávat se bez boje, pokud jde o lidi, kteří se dostali blíž. Vždycky jsem to alespoň zkusila. Někdy několikrát. A pak? Však ty příběhy znáš.

Jene, brzy to budou dva roky, co jsme si začali psát. Přijde mi důležité zmínit, že psát téměř denně. Někdy to byly obsáhlé maily, později konverzace, jindy jen pár řádků v chatu, když jsem tě zrovna nebetyčně neštvala svým neodepisováním a nepřítomností, když jsi potřeboval, ale nikdy to nebyl záměr a neznamenalo to, že by mi na tobě přestalo záležet nebo že bych ti psát nechtěla. Všechno má svůj důvod. A stejně jako máš problémy, se kterými nejsi schopný cokoliv udělat ty, mají je i jiní. Mám je já, mají je další. Je těžké to mnohdy spojit, když jsou v kontrastu a nemohou pracovat dohromady a jsem si vědoma, že teď, když jsem to překonala, je pro tebe pozdě, ale ty víš, že ta šance tu je. Jen ji odmítáš. Racionálně. Přitom v jádru sebe po tom toužíš. Nemyslím se mnou, ale na obecné rovině. Tak se případným příležitostem, prosím tě, nebraň a jdi jim vstříc. Jen tak se může něco změnit.

Těch pár lidí, co máš, ač to nevidíš, tě má rádo a záleží jim na tobě, vím, že potřebuješ vidět čin a ne prázdná slova, ale někdy to chce prostě opravdu jen čas. Vím, že čekání bolí a čekáš dlouho, tak jak dlouho bys ještě měl? Ale, (ano, teď řeknu něco, co opět neuslyšíš rád) žádné trápení není věčné. Zkus (si) konečně alespoň trochu věřit, sakra! Jsi mnohem silnější, než si vůbec myslíš.

A ne, nejde o zbabělost v tom směru, že kdybys to dokázal, svůj život bys ukončil. Ty mnoho věci zvládáš, podvědomě žít chceš, jen ti k tomu chybí někdo, díky komu bys cítil a viděl, že i ty fajn chvíle jsou. Život není jen černý, je barevný, pestrý.. a ty jednoho dne tu sílu v sobě najdeš a všechny ty barvy spatříš, až pak to přijmeš a pochopíš. Uvidíš to světlé na tomhle temném období, které pro tebe bude minulostí. Minulostí, která tě formovala a posunula, zocelila, jak moc tě ta veškerá bolest změnila.

Dovol lidem, kterým na tobě záleží, i když to necítíš, aby tu dál byli a nezatracuj je jenom proto, že ti nemohou pomoci. Kdyby nechtěli, čas by ti nevěnovali – ani v tom pouhém psaní. Samota je sice svým způsobem kouzelná, ale sám nejlíp víš, jak moc bolí a jak moc ji nenávidíš.

Tenhle postoj a setrvání v tomhle stavu tě roztříští úplně. Dříve či později.. a to je škoda, protože ty máš potenciál to zvládnout! A ne – neaplikuj na mě ty teorie, že soudím dle toho, že se to povedlo mně nebo někomu z mého okolí, a tak předpokládám, že to vyjde i tobě. Tak to není! Vím, že možnost, že to nevyjde existuje, ale ty to na základě argumentů, který jsou možná logický, ale v praxi tak nefungují, zahodíš rovnou. Svým způsobem tu možnost máme prostě každý, jen záleží, jak s ní kdo naloží.

Celá tahle situace mě bolí, ale dobře, že se ode mě nedočkáš litování a já vím, že ho neočekáváš, ale chci tím říct..  neutápěj se v tom kalu, nepitvej, neanalyzuj tolik, protože to tě dusí a šíleně svazuje. Zkus se nadechnout, zvolna dýchat, zatnout zuby a CHTĚJ POMOC! Protože v jádru jde o tebe. Nemůže ti pomoci nikdo, pokud ty sám nebudeš chtít. A ty přeci chceš, i když píšeš opak. Kdybys nechtěl, tak se o to roky nesnažíš. Jen teď jsi rezignoval.. ale cožpak právě to není ten správný čas na to rozhýbat síly a začít trochu jinak, jinde, lépe? Dát si šanci? Zasloužíš si ji. Kdybych ti mohla pomoci, udělala bych to, ale jsem na to příliš krátká, ale sakra pochop, že to neznamená, že mě ničíš, ubližuješ mi a nebo že se nezmění nikdy nic. Znáš mě dost na to, abys věděl, že stejně zůstanu - alespoň tak, jak budu moci a jak mi to dovolíš. A víš proč? Protože pro mě ty dva roky nebyly ztráta času, protože já nezapomínám a protože mi na tobě nějakým způsobem záleží. Chci, abys to věděl. Ať už o to stojíš nebo ne. Nemusí to pro tebe nic znamenat, ale třeba jednoho dne poznáš, že to myslím vážně.

Drž se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama