Keep busy living or keep busy dying...

Sen...

15. září 2018 v 21:05 | Tenal |  Něco jiného

Poznal jsem další zajímavou slečnu… Je ve Francii… Jéééé… Ale je inteligentní. Studuje právo. Chce se připojit k Organizaci Spojených Národů… Ona by to takhle neřekla, ale chce změnit svět. Zeptal jsem se jí, jestli je snílek, takovým tím napůl arogantním tónem, který byl znát i skrz chladné písmo online chatu. Asi jsem ji chtěl vyprovokovat… Tvrdě řekla, že není snílek ale realista. To mě už pobavilo. Rychle jsem jí ale vysvětlil že já snílky neopovrhuji. Spíš mě jen zajímalo, jak bude reagovat.


Snílky mám rád… Oprava, inteligentní snílky mám rád, nebo ani nemusí být inteligentní, pokud nějak ten svůj sen dokáže docílit. Snílci většinou přinesou do života změnu. Jejich slunečná vůle dokáže přestavět svět do podoby jakou by měl mít. Alespoň tak to je, když to vyjde… Když je nikdo nezlomí. Když jsou silnější než všichni okolo. Slečna mohla říct, že je realista, ale je snílek. Když jsem jí vysvětlil že mám snílky rád, zeptala se, zda jsem jím já… Odpověděl jsem, že jsem pesimista, že věřím, že když se něco může pokazit, tak se to pokazí. Ta slova ale nebyla správná. Necítil jsem z nich pravdu.

Dřív jsem tu říkal, že jsem realista, jen že vidím realitu tak perfektně že si všimnu negativních věcí, kteří ostatní přehlédnou, a proto mě nazývají pesimistou. Ani v tomhle už ale necítím pravdu… Možná nějaká má část… Možná až se zase budu cítit špatně tak to tak ucítím, ale teď, když se mohu klidně pozorovat to necítím, i když mé emoce momentálně fungují. Právě teď se mě někdo zeptal, co jsem. Jestli jsem snílek, nebo pesimista, nebo cokoliv jiného… Nevěděl jsem co říct… Ani jedna odpověď nebyla správná.

Sice jsem zatím vynechával ze seznamu optimistu, ale to není to samé, co snílek. Optimista vidí realitu lepší, než je, ale snílek vidí realitu, která by měla být, nebo kterou by chtěl mít.

Pořád ale nevím, co z toho vlastně jsem, ani jestli na tom vlastně záleží. Jsou to jen slova, ne? Abstraktní pojmi…

Ze základní školy jsem nezůstal ve spojení ani s jedním člověkem. Alespoň ne celou dobu… Tehdy neexistoval Facebook, Skype ani další. Tehdy byl vrchol technologie ICQ, které ale v 10ti letech stejně nikdo nevěděl že existuje. Nikdo nad tím nepřemýšlel. Byly jsme děti. Měli jsme mobili, ale… Já a někomu volat, v 10ti letech…? Jednomu člověku jsem ale zavolal, i když kvůli naprosté blbosti. Tehdy jsem totiž byl trochu posedlý okultem a s pár lidmi jsme o tom mluvili. Snažil jsem se vidět, jestli pod povrch reality, jestli je tu něco jako magie, démoni…

*usměje se*

Snil jsem o jiném, barevnějším světě. Na tom teď vlastně nezáleží… Co tím chci říct je, že jsem nezůstal v kontaktu s nikým. Po čase se to ale změnilo. Když se Facebook poprvé rozjížděl v této zemi, tak jsem naskočil, jako všichni. A jednoho člověka našel, tomu, komu jsem tehdy volal kvůli té blbosti… Povídali jsme si… Myslím, že to bylo poprvé, co jsem někomu pomohl. Opravdu pomohl a také myslím, že to byl první empatik, kterého jsem kdy potkal, i když si nejsem jistý, tehdy jsem o tom nepřemýšlel a dnes ji neznám ani zdaleka tak moc jak bych rád. Nevím, jestli si to ještě pamatuje. Už je to osm let. Nezůstali jsme ale v kontaktu. Svět se točí.

Možná kdybych zůstal na gymnáziu, tak bychom se opět setkali, protože tam nakonec nastoupila taky. Chytrá na to byla víc než dost. Ale kdybych na gymnáziu zůstal tak bych nepotkal Mayu, ani Mel… Možná bych tam zešílel… Možná ne… Kdo ví, co by se stalo, ale věta "Co kdyby…?" vede k šílenství.

Párkrát jsme se zase viděli v autobusu, když jsme spolu jeli na univerzitu. Každý na jiný obor, ale stejným autobusem. Nakonec, v jednu chvíli, kdy mě chytl nějaký zápal kontaktovat staré známé jsem jí napsal. Odpověděla. Nebál jsem se, že by neodpověděla. Na to je moc milá. A i když jsem s ní mluvil bez problémů celou hodinu, tak tam něco chybělo… Možná jsem se bál… Možná se bála ona… Možná jsme prostě už byli příliš jiní. Už jsme nebyli děti. Svět se mění. Už jsem tedy nenapsal. Neřešil jsem to. Neviděl jsem důvod její kontakt odstranit. Jen jsem se tedy pohnul dál. Tedy, až do dneška.

Když se podívám zpátky do minulosti, tak jsem měl vidět příznaky. Mohl bych se asi vymlouvat, že jsem to neměl s čím porovnat. Že jsem nevěděl přesnou linku normálnosti. Že jsem s ní neměl žádný delší rozhovor o něčem podstatném, kde bych mohl vidět pod povrch, ale pravdou je, že kdybych jen pozoroval facebookuvé příspěvky tak ty sami by stačili k tomu, abych viděl že se něco děje. Že není v pořádku, i když se tak snažila vypadat.

Všiml jsem si až dnes, když mi o hlavu praštili tři příspěvky, které by mohli být jasnější jen kdyby tam napsala "POMOC!" A tak se vzbudil můj instinkt a napsal jsem jí, jestli je v pořádku, jestli si potřebuje promluvit... Odepsala…

"Děkuju vždycky jsem tě měla ráda a věděla jsem že ty víš.... Víš jak by ty věci měli okolo být... A nejsou... Seš snílek... Jako já... A já snažila nebýt snílek..."

Nevím jestli dokáži přesně říct, jak mě ta slova zasáhla… Byl jsem v šoku, to vím jistě, ale co dál? Nebyl jsem si ani jistý co odpovědět. Odepsal jsem, ani jsem nepřemýšlel jak nebo co…

"hm... býval jsem snílek... pak se stalo spoustu věcí a nemohl jsem moc snít a dlouhou dobu jsem si myslel že je to tak dobře... že nemám snít... snažím se teď pár let dostat zpátky, ale ještě tam nejsem... povíš mi, co se stalo?"

Pak jsem si uvědomil, že tahle slova zněla jako pravda… Nejsem snílek, ale býval jsem jím. Jen jsem si to už nepamatoval. Zapomněl jsem kým jsem byl před tím vším, než mě život zlomil, naplnil chladem a cynismem, i když ona si pamatovala…

*zamlží se mu oči*

Maya, Mel, ani Jednorožec by mě nepopsali jako snílka… Tohle jsem ztratil dřív, než mě oni mohli potkat.

Kolik snílků už bylo zlámáno a nikdy neposkládáno? Kolik dětí vyrostlo v něco, čeho by se báli? Kolik z nich tak zůstalo? Nejde o to, že by snílci nemohli žít a prosperovat v tomto světě. Jen je jich málo, co vydrží snít tváří v tvář té bolesti a zkaženosti…

"I have a dream…"

Muž, který toto řekl byl oslavován ale dnes, jeho jméno pokřivili. Používají jeho sen, aby ospravedlnili své zločiny proti lidstvu, zatímco šlapou na další snílky, kteří chtějí následovat v jeho snu.

"This isn't a dream… This is a fucking nightmare!"

Proměnit noční můru v sen… Proměnit realitu v něco lepšího… V lepší verzi sebe sama… To samotné je sen a ne… Ještě nejsem snílek. Nevím, kým teď jsem. Nejsem realistou, pesimistou, optimistou, ale nejsem ani snílek. Možná nikdy znovu nebudu, ale teď, v tuhle malou chvíli, mám sen…




Feeling my way through the darkness
Guided by a beating heart
I can't tell where the journey will end
But I know where to start
They tell me I'm too young to understand
They say I'm caught up in a dream
Well life will pass me by if I don't open up my eyes
Well that's fine by me

So wake me up when it's all over
When I'm wiser and I'm older
All this time I was finding myself
And I didn't know I was lost

So wake me up when it's all over
When I'm wiser and I'm older
All this time I was finding myself
And I didn't know I was lost
I tried carrying the weight of the world
But I only have two hands
I hope I get the chance to travel the world
And I don't have any plans
I wish that I could stay forever this young
Not afraid to close my eyes
Life's a game made for everyone
And love is a prize

So wake me up when it's all over
When I'm wiser and I'm older
All this time I was finding myself
And I didn't know I was lost

So wake me up when it's all over
When I'm wiser and I'm older
All this time I was finding myself
And I didn't know I was lost

I didn't know I was lost
I didn't know I was lost
I didn't know I was lost
I didn't know I was lost
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama